Čtyři různé lidské osudy, čtyři různá hrdinství

Senát PČR bude na své červnové schůzi jednat o seznamu kandidátů navržených na státní vyznamenání. Sám jsem navrhovatelem čtyř mužů, kteří si dle mého soudu zaslouží ocenění: Navrhuji Paula Rausnitze, který se narodil 9. března 1928 v Jablonci nad Nisou. V předtuše perzekucí židů odešla celá jeho rodina za dramatických okolností do Polska a zapojila se do zahraničního odboje. V sovětské střední Asii se dobrovolně přihlásili do naší armády. Paul se tak ve svých 14ti letech stal vojínem - elévem. V roce 1945 se vrátil se Svobodovou 1. československou samostatnou brigádou zpět do vlasti. Je nositelem několika vojenských medailí a ocenění. V roce 1946 se Rausnitzovi přestěhovali do USA, ale kontakty s vlastí nepřerušil, po roce 1989 se vrátil zpět do vlasti. Stal se aktivním členem Československé obce legionářské a privatizoval Meoptu Přerov, která je nyní díky jeho úsilí celosvětově významným a prosperujícím podnikem.

Na Moravu nezapomínám, a proto navrhuji Františeka „Fanoše“ Mikuleckého- jednoho z nejvýznamnějších moravských folkloristů. Je autorem mnoha známých písní, např: Vínečko bílé, Mikulecká dědina, V širém poli studánečka a dalších. Ke svému dílu se až do roku 1958, kdy vystoupil z anonymity, nehlásil, většina písní však již za jeho života zlidověla. Ač od mládí nemocen, stále usilovně pracoval. Svou tvorbou šířil tradice folkloru a pouto k rodnému kraji daleko za hranice svého působiště.

Předposledním, nejmladším, ne však o to méně významným kandidátem je Gjon Perdedaj - obětavý zachránce, který v roce 2000 neváhal při volání o pomoc na ulici a před lupičem ochránil starou ženu. Násilník mu ale prořízl hrdlo. Od té doby nemůže mluvit a má problémy s pohybem. Svým hrdinstvím přišel o nejcennější: zdraví. Až v prosinci 2012 mu byly díky zásahu advokáta přiznány první dávky v hmotné nouzi, později však karlovarský úřad práce zahájil správní řízení o jejich odebrání, jelikož se dozvěděl, že Perdedajovi věnovali lidé peníze v humanitární sbírce.

Po rozvaze doplňuji své návrhy také o návrh na medaili za zásluhy 1. stupně Janu Gajdoši in memorial. Jan Gajdoš byl významný člen sportovního reprezentačního družstva ČSR, v letech 1925 - 1940 dokázal vítězit ve stovkách utkání, v mezisokolských závodech, na mistrovství Evropy i mistrovství světa. Zúčastnil se dvou olympijských her, v  roce 1928  v Amsterodamu získal stříbrnou medaili v družstvu mužů a při příležitosti X. všesokolského sletu v Praze roku 1938, v rámci konání XI. závodů Mezinárodní tělocvičné federace získal titul  absolutního mistra světa v tělocviku. Šlo o člověka ryzího tělem i duchem, vysoce morálního vlastenec a bojovníka proti fašismu. Během 2. světové války se zapojil do odbojové sokolské skupiny „Jindra“. V lednu 1944 byl zatčen a uvězněn, přes různé peripetie unikl trestu smrti, avšak v listopadu 1945 na následky vězení přesto zemřel.

Čtyři různé lidské osudy, čtyři různá hrdinství, která spojuje jedna hodnota: humanita. V dnešní uspěchané době se nám právě lidskost vytrácí. O to víc, bychom si měli takové lidi připomínat. Náš svět potřebuje ryzí charaktery tělem i duší, novodobé bojovníky za naši vlast, tvůrce vzájemné pospolitosti, nesobecké hrdiny.  Jan Gajdoš, Paul Rausnitz, František „Fanoš“ Mikulecký, Gjon Perdedaj těmto velkým mužům patří naše uznání.