Co mohl přinést učitelům kariérní řád - a co můžeme udělat i bez něj

Poslanecká sněmovna neschválila novelu zákona o pedagogických pracovnících, která zavádí kariérní řád pro učitele. Poslanci tak učinili poté, co byl návrh zákona s několika pozměňovacími návrhy vrácen Senátem. Původní souhlasné stanovisko změnili zejména poslanci a poslankyně za hnutí ANO. Důsledkem je to, že se v diskusi o zavedení uceleného systému profesní podpory a kariérního růstu učitelů vracíme o několik let nazpět a přicházíme o rozpočtové zajištění podpory učitelů v roce 2017 a 2018 ve výši 2,2 mld. Kč.

Proč vlastně potřebujeme kariérní řád a proč byl návrh po dlouhých a komplexních debatách s učiteli, řediteli, školskými asociacemi, sociálními partnery i odborníky na školství předložen? Jeho základním cílem je stabilizace pedagogické profese a zvýšení motivace pro profesní rozvoj učitelů. Ze všech významných mezinárodních šetření vyplývá, že pro úspěch i kvalitu vzdělávání na školách je osoba učitele naprosto klíčová a nelze ji ničím nahradit. Jednoduše řečeno, bez dobře zaplacených a motivovaných učitelů nebudeme mít kvalitní vzdělávací systém. Razantní navýšení tarifních platů nelze samozřejmě řešit kariérním řádem. Takové navýšení je nezbytným předpokladem, aby příplatky za nadstandardní kvalitu práce učitele věnujícího se svému profesnímu růstu působily motivačně. Dosavadní nástroje profesní podpory učitelů se ukázaly jako nedostačující a v kombinaci s nízkými platy učitelů (v porovnání s ostatními vysokoškoláky) nedokázaly zajistit, aby si všichni učitelé systematicky zvyšovali své kompetence, měli prostor pro profesní růst a zůstávali v učitelském povolání.

Kariérní řád, který schválila vláda a který byl předložen Parlamentu, představoval ucelený systém profesní podpory pedagogů. Zahrnoval zakotvení tzv. uvádějícího učitele, zlepšení postavení třídních učitelů nebo zavedení metodických kabinetů. Jeho základem byl třístupňový standard učitele, který učitelům nabízel jasnou perspektivu profesního růstu, založeného na zvyšování profesních kompetencí ve třech hlavních oblastech (osobní profesní růst, oblasti vlastní pedagogické činnosti, spolupráce a podíl na rozvoji celé školy), a provazoval tento profesní růst s finančním ohodnocením. Předložený návrh tak reagoval na roky opakované požadavky učitelů a ředitelů i na doporučení mezinárodních organizací, které se zabývají vzdělávacím systémem (OECD).

Předložení kariérního řádu není jediné opatření na podporu učitelů – narovnali jsme platové tarify pro začínající i zkušené učitele, od roku 2014 systematicky zvyšujeme platy pedagogů včetně nenárokových složek a pro další období požadujeme takový růst platů učitelů, aby v roce 2020 dosáhly 130 % průměrné mzdy v ČR. Zaměřujeme se také na absolventy pedagogických fakult – připravili jsme změnu profilu absolventa pedagogických fakult a probíhá změna akreditace studijních programů na těchto fakultách.

Neschválením novely zákona o pedagogických pracovnících jsme přišli o možnost reálně prosadit ucelený a fungující systém profesní podpory a stabilizace kariérní dráhy učitelů, a tedy o silný nástroj, jak vracet učitelství společenskou prestiž, která této profesi po právu náleží. Mohli jsme se jím alespoň trochu přiblížit uznávaným profesím lékaře nebo právníka, u kterých je existence kariérních stupňů vázaných na systém dalšího profesního vzdělávání jedním ze základních předpokladů existence profesní komory a vysoké prestiže. Již od září 2017 jsme navíc plánovali zavedení příplatku pro uvádějící učitele ve výši 3 000 Kč a snížení rozsahu jejich přímé pedagogické činnosti, zajištění prostředků pro začínající učitele, zvýšení příplatků pro výchovné poradce a snížení přímé vyučovací povinnosti výchovných poradců i metodiků prevence. Na tato opatření jsme měli zajištěno ve státním rozpočtu 404 mil. Kč.

Od roku 2018 bylo také navrženo zvýšení příplatku pro třídní učitele na 1 000 až 1 500 Kč, rozpočtové krytí atestačních řízení a dalšího vzdělávání učitelů. Pro rok 2018 mělo celkově jít o 1,8 mld. Kč – drtivá většina těchto prostředků (1,77 mld.) byla určená na příplatky a snížení rozsahu výuky. Všechny tyto prostředky však byly navázány na přijetí novely zákona o pedagogických pracovnících a její neschválení znamená, že učitelé přijdou o jejich rychlé a systémové využití. Budeme se samozřejmě snažit, aby se alespoň část těchto prostředků dostala k učitelům – prostřednictvím ad hoc programů a změn vyhlášek a nařízení vyplývajících z novely zákona.

Pro další fungování vzdělávací soustavy je klíčová podpora absolventů pedagogických fakult, zejména v prvním roce jejich působení ve školách. Z toho důvodu jsme i v rámci kariérního řádu chtěli zavést institut tzv. uvádějícího učitele, který měl být průvodcem začínajícímu učiteli, úzce s ním spolupracovat, hospitovat v hodinách a dávat mu zpětnou vazbu. Chceme podpořit začínající učitele i navzdory tomu, že kariérní řád nebyl schválen. Připravujeme proto od roku 2018 program, který finančně podpoří uvádějícího učitele částkou 2 000 Kč měsíčně. Některé školy se absolventům pedagogických fakult tímto způsobem již věnují, a tato práce tak bude finančně ohodnocena. Pro školy, které podobnou praxi nemají, by měl být příspěvek pro uvádějícího učitele motivací pro zavedení této pozice.

Na všechna další opatření musíme zajistit prostředky v rozpočtu. Bez schváleného kariérního řádu se totiž jedná o mimořádnou podporu, která bude vyžadovat odpovídající rozpočtové i administrativní zajištění. Hlavní prioritou zůstává samozřejmě zajištění peněz na další výrazné navyšování platů učitelů.

Před českým školstvím přitom po letech diskusí, návrhů a kritik (často neoprávněných) stojí řada dalších úkolů: jak ulehčit práci ředitelům a posílit jejich pozici, jak čelit riziku narůstající selektivity základního školství, jak přilákat a udržet učitele ad. Na to všechno nesmíme zapomínat. Trvalejší posílení pedagogické profese vyžaduje komplexní pohled.

Plnohodnotný kariérní řád jako jeden z prvků profesionalizace učitelského povolání tedy nemáme. Musíme však jeho prvky do škol zavést. Jinak bude prestiž učitelství dále klesat.

Začíná další školní rok. Přál bych si, aby byl rokem spolupráce všech, kteří školní vzdělávání vytvářejí – učitelů, žáků a studentů, rodičů, politiků i novinářů, kteří se jím zabývají. Výchova a vzdělávání nejsou válečným kolbištěm, na kterém si jednotliví aktéři dokazují svou pravdu a chtějí ty druhé porazit. Kvalita života v naší společnosti (ne-li její přežití) je na této spolupráci závislá.


Text vyšel v časopisu Řízení školy, 04.09.2017, strana 8

Blogy