Co by snížilo zadlužení země a zlepšilo fungování státu jako celku?

2. ledna 2011

Rok 2011 bude rokem utahování opasků. Je jen otázkou, kdo si bude muset posunout řemen o dírku či o dvě a kdo naopak bude nadále kynout ze zvýšených zisků. Ano, je nutno snížit zadlužení země a přijmout úsporný program zejména v provozních nákladech státní a veřejné správy. Ale zároveň je nutno vědět, že ne všechny úspory povedou ke zlepšení situace.

Principiální otázkou je, co by snížilo zadlužení země a zároveň, co by zlepšilo fungování státu jako celku. Jinými slovy co by zlepšilo kvalitu a dostupnost veřejných služeb a tím zvýšilo životní úroveň drtivé většiny občanů České republice. Na začátku roku si dovolím navrhnout několik opatření, která by pomohla odstranit neefektivitu a nekonečné plýtvání státu.

Za prvé je důležité, aby veškeré zákony a jejich dodržování bylo kontrolováno. Teď mám zejména namysli daňové úniky a takzvanou černou ekonomiku. Stalo se národním sportem šidit státní kasu. Například tím, že jako podnikatel či OSVČ neodvádím do solidárních systémů na důchod a zdravotní péči či platbou zaměstnancům na dřevo bez povinných odvodů státu. Daňovou optimalizací dosahuji nulových zisků a pak finanční úřad ostrouhá mrkvičku. Přitom z „ušetřených“ peněz stavím domy a investuji do nemovitostí. Stavební firmy „šetří“ v zimním období tím, že posílají své zaměstnance na úřady práce. A podobné finty jsou na denním pořádku. Přitom právě takováto chování odčerpávají finance z veřejných služeb a solidárních systémů. A lidé si jakoby neuvědomují, že na tento šizuňk doplatí nakonec sami.

Za druhé vysoká míra korupčního chování, předražených zakázek a neefektivního systému přidělování dotací. Tady je to pět záležitostí politiků a úředníků na všech úrovních. A zejména orgánů činných v trestním řízení, kteří musejí podezřelé transakce prověřovat. Je nutná tvrdá represe, protože rozbujelý klientelismus a všudypřítomná korupce rozežírají naší společnost. Demokracie má přece hodně možností, jak s korupčním chováním bojovat. Nezávislé soudy, sdělovací prostředky, opozici či občanskou společnost, která by se okrádat neměla nechat.

Za třetí je nedokončená reforma veřejné správy, kdy po vzniku krajských úřadů nedošlo ke snížení úředníků na jednotlivých ministerstev. A již dvacet let čekáme na zákon o státní službě. Protože bez definitivy se úředníci bojí politiků a tím jim podléhají. Taktéž je nutno změnit a zprůhlednit odměňování všech zaměstnanců ve státní a veřejné správě. S tím souvisí i odměňování politiků na obecní, krajské i celostátní úrovni.

Za čtvrté je nutno zefektivnit český zdravotní systém a zejména zprůhlednit jeho financování. Tím mám na mysli snížení počtu zdravotních pojišťoven a snížení jejich provozních nákladů. Zvýšení regulace cen léků, léčiv a zdravotnických přípravků a pomůcek. A také narovnání vztahů a financování zdravotní péče mezi privátním sektorem a veřejným zdravotnictvím. A to se týká nejen platů, ale zejména oceňování jednotlivých úkonů. Velmi důležitým prvkem je kontrola provedených úkonů a výdajů na léčiva samotným pacientem a pojištěncem.

Za páté zrušení akcií na majitele a zvýšení transparentnosti vlastnické struktury, zavedení trestní odpovědnosti firem,zpřísnění zákona o střetu zájmů a rozšíření rozsahu osob jemu podléhajícím. S tím souvisí i zpřísnění trestního zákoníku právě ve vztahu ke zneužívání sociální podpory, černé ekonomiky či daňových úniků. O potírání korupčního chování ani nemluvě, protože je nutno, aby celá společnost začala bojovat proti korupci.

Česká republika má ve své podstatě stejné zákony jako v sousedním Rakousku či Německu. Otázkou tedy je, proč se nechováme stejně jako Rakušané a Němci a proč se snažíme parazitovat na demokratickém systému. Osobně se domnívám, že je to zejména v nižší morálce, ve které se zlodějina jaksi nosí a nepředstavuje sociální vyloučení ze společnosti tak, jako je tomu na západ od nás. Druhým důvodem je neschopnost či neochota kontrolních orgánů tvrdě zakročovat proti jakémukoliv zneužívání zákonů či jejich obcházení. Represe se musí stát hrozbou pro ty, kteří zákony nerespektují. Prostě stále si málo uvědomujeme, že peníze ve státním, obecním či krajském rozpočtu jsou i naše peníze, protože jsou ztrženy z našich mezd a platů. Proto je nutno se ptát, kam ty peníze směřují a k čemu slouží. Jak řekl filosof Václav Bělohradský, jde nejen o velikost toho koláče národního bohatství, ale také o to, kdo jej vytváří a komu a k čemu slouží. To by mělo být i východiskem a základem chystaných reforem. A to bez ohledu na to, zda je připravuje česká pravice či levice.

Blogy