Chraňme, co nám zbylo

26. února 2018

Francie nedávno oznámila, že chce ještě více bránit nepřátelskému převzetí svých firem v citlivých odvětvích ekonomiky. Plánují tak zavedení série opatření, která mají bránit možnosti nepřátelského převzetí francouzských firem v citlivých a strategických odvětvích průmyslu a ekonomiky. V této souvislosti se mimochodem poukazuje na to, že Čína svou ekonomiku v tomto směru nikdy neotevřela a v USA podobný zákon dávno mají. Na to, zda bychom se měli v něčem z francouzské politiky inspirovat, se tento týden ptal spolupracovník LN Jan Macháček ve své pravidelné rubrice.

V úvodu odpovědi na tuto otázku, je třeba upozornit, že Česká republika vychází z jiné startovní pozice. Počátky transformace české ekonomiky a následná divoká 90. léta přinesla mnoho dusivých momentů, které se promítají do současnosti. Nikým a ničím neregulovaný závod o rozprodávání všeho státního nás dovedl až do pasti, kdy nám pod rukama nenávratně mizelo jedno strategické odvětví za druhým. Z těch velkých už dnes vlastníme například jen státního dopravce, poskytovatele energií, poštu, jeden pivovar, či správce lesů a i ti mají co dělat se ohánět, aby také neskončili v soukromých rukou.

Díky neexistenci hospodářské strategie a naší až přehnané touze po kdejakém zahraničním investorovi jsme mohli pozorovat, jak se reálnému objemu sektoru v zahraničním vlastnictví podařilo od roku 1995 znásobit svůj rozsah až sedmkrát, zatímco objem české ekonomiky v domácím vlastnictví zůstal téměř nezměněn. Nekritická víra v altruismus soukromých vlastníků strategických podniků nás dovedla ke každoročnímu masivnímu odlivu kapitálu do zahraničí. Firmy nejčastěji ze síťových a méně konkurenčních odvětví odlévají v přiznaném měřítku až 300 mld. Kč ročně, nepřiznaný odliv i pomocí vnitropodnikového účetnictví atakuje hranici dvojnásobku.

Pro inspiraci k ochraně toho mála, co nám ještě zbylo, nemusíme jezdit až do Francie. Poláci si například svá síťová odvětví střeží a prodej klíčové infrastruktury je zde regulován tak, aby společnosti byly chráněny proti nepřátelskému převzetí, které by mohlo ohrozit zájmy státu. Němci si zase případnou privatizaci síťových odvětví regulují rozpočtovým zákonem a společnosti ve vlastnictví státu podléhají spolkovému regulačnímu orgánu. Regulátoři trhu jsou pak napříč Evropou (včetně ČR) oblíbeným orgánem, jak ve státě alespoň trochu zkrotit nenasytnost trhu.

Zákon o ochraně klíčových odvětví by jistě České republice slušel, základním problémem ovšem je, že díky neexistenci jakékoliv vládní hospodářské strategie bychom si museli nejprve vydefinovat, jaká odvětví to vlastně jsou. Navíc v těch, která dnes za klíčová považovat lze, jako je například sektor vodárenství, energetika, telekomunikace, již stát dávno svoji majoritu ztratil. Pokud tedy nezačneme vážně uvažovat o znovuzískání dominantního podílu na těchto trzích, je nám vlastně takovýto zákon k ničemu.

 

Text vyšel na serveru lidovky.cz a ve zkrácené verzi 26. února 2018 v deníku Lidové noviny

Blogy