Čeští zemědělci si nezaslouží živoření

31. srpna 2012

Někomu by asi vyhovovalo, kdyby prezidentská volba byla plná vtípků a zaplacených článků překypujících bezduchými frázemi, kampaň plná líbivých prohlášení vyřčených s profesionálním úsměvem. Reklamní a PR agentury by připravily líbivou kampaň na jejímž konci by voliči odevzdali své hlasy a zase by se nic nezměnilo. Takovou kampaň já vest nechci a budu proto při každé příležitosti konkrétní a nebudu se vyhýbat skutečným problémům a rád o nich budu debatovat, proto jsem se také rozhodl přijmout pozvánku do Hyde parku prezidentských kandidátů na Zemi živitelce na zemědělské téma „Měla by být naše země živitelkou?“

Chtěl bych dnes uvést, že zásadní problém, který bychom měli společně řešit je, že tato skvělá země má obrovský potenciál, který je brzděn její nezodpovědnou politickou reprezentací. Pokud se mne osobně týká, chápu zemědělskou problematiku, jako komplexní problematiku, která zahrnuje podnikání ve venkovském prostoru, kde hraje zemědělská prvovýroba tu nejdůležitější roli stejně, jako sem patří i environmentální aspekty, sociální funkce, lesnická politika a problematika potravinářského průmyslu.

Jednou z otázek pro tuto konkrétní diskuzi je, zda má tato země investovat do rozvoje zemědělství? Odpověď zní jednoznačně: ANO.

Zemědělství patří k silným stránkám České republiky. V minulosti se nám podařilo překonat potravinové krize právě proto, že jsme měli rozvinutou hospodářskou výrobu. I dnes máme mnoho významných producentů, ale s promyšlenější pomocí státu by šlo hrát daleko významnější roli v zemědělském sektoru, srovnatelnou s evropskými státy.

Příkladů je mnoho, ale zmíním zde zemi, která má zhruba polovinu obyvatel a stejnou plochu obdělávané půdy, a tou je Irsko. Před dvaceti lety byl trh orientován pouze na produkty - především mléko a hovězí maso. Dnes je irský zemědělský sektor 2-5krát větší než v České republice (podle užitého kritéria). Rozvoj zaznamenala zejména centra pro výzkum potravin a narostl objem práce s vysokou přidanou hodnotou a zaměstnanost.

Nepochybuji o tom, že i my můžeme vyprodukovat více komodit s vyšší přidanou hodnotou a zaměstnat více lidí. Důvod, proč se to ještě nestalo, je, že pro stát není zemědělství prioritou. Politická reprezentace by měla velmi pečlivě naslouchat jednak jejich názorům a názorům odborníků, vytvářet strategické a politické koncepty zemědělské, lesnické a potravinářské politiky a politiky rozvoje venkovského prostoru a hájit oprávněné národní zájmy.

Zemědělská prvovýroba je pro venkov jednou za základních forem obživy v místě, bez nutnosti dojíždět za prací, kvalitní zemědělská výroba, lhostejno zda se jedná o soukromě hospodařící rolníky, farmáře, družstevníky nebo zaměstnance obchodních společností. Je třeba na tomto místě říci, že považuji především stav v živočišné výrobě za alarmující, došlo k masivnímu snížení počtu prasat, v této komoditě jsme se stali čistými dovozci. Totéž již dříve, jako důsledek málo uvážené transformace zemědělské prvovýroby v 90. letech, proběhlo u chovu skotu. Při tom právě živočišná výroba vždy hlavně vytvářela pracovních míst na venkově.

Je nutné podpořit diverzifikaci podnikání v zemědělství, především agroturistika, zpracování vlastní produkce do tržních produktů a v neposlední řadě zemědělská energetika – tedy využití biomasy jako obnovitelného zdroje energie. Je ale potřeba v tomto případě uhlídat, aby pěstování energetické biomasy na orné půdě, nezpůsobilo zvyšování cen potravin respektive jejich nedostatku. Vždy to musí být jenom doplňková činnost, která zpracovává odpady ze zemědělské výroby a produkci z ploch, které nejsou potřeby k výrobě potravin a tedy nebudou zvyšovat ceny surovin pro výrobu potravin.

Problémem venkova je dnes zajištění základních služeb tak, aby se znovu stal atraktivním pro dlouhodobé bydlení a život. Je třeba podporovat rozvoj infrastruktury, zejména dopravní obslužnosti, přístup k základním službám zdravotnickým, vzdělávacím a kulturním.

Základními hesly musí také být rovný přístup ke všem členům EU, postupné odstranění výhod tzv. starých zemí, razantní podpora oprávněných národních zájmů, účinná agrární diplomacie. Pokračování a rozšíření programu doprovodu podnikatelů při zahraničních cestách prezidenta – otvírání nových trhů, ovšem nikoli pouze pro vývoz produkce, ale také pro vývoz podnikatelského know-how, kde se především v zemědělství a potravinářství nemáme za co stydět.

Po celou poslední dekádu jsme nebyli schopni vytvářet aliance se svými sousedy v Bruselu, abychom si vyjednali co nejlepší podmínky. Často jsme zůstávali nečinní a v horším případě dokonce vyvolávali rozmíšky. Když se v evropských institucích diskutovala Společná zemědělská politika, nebo se projednávala dotační politika, patřili jsme mezi nejméně vlivné a nejméně efektivní vyjednávače.

Současný prezident hrál v této politice prim a podařilo se mu vybudovat v EU pro Českou republiku velmi negativní image země, která vyhledává spory a neumí držet dané slovo.

V lednu 2012 se budu ucházet o vaši přízeň jako prezidentský kandidát, a ne jako kandidát na předsedu vlády. Přesto existuje několik konkrétních opatření, které můžeme společně udělat, abychom zemědělství v této zemi pomohli.

Sám za sebe jsem připraven udělat následující:

Zasadím se o to, aby byl zemědělský sektor skutečnou prioritou. Může to napomoci regionálnímu rozvoji a zaměstnanosti.

V případě zvolení bych následoval směr ostatních prezidentů, kteří podporují výzkum a vývoj ve svých zemích; například irský prezident konzistentně podporuje tyto aktivity jak doma tak i v zahraničí. 

Okamžitě bych začal budovat spojenectví s partnery v EU, protože ČR potřebuje prezidenta, který více podporuje svou zemi a méně ventiluje své osobní názory na problematiku globálních změn klimatu.

A konečně mohu slíbit, že budu i nadále bojovat s korupcí, kterou jsou prolezlé mnohé části našeho státu. Jak ostatně známo, ryba páchne od hlavy a schody se zametají odshora.

(Text vychází z vystoupení na výstavě Země živitelka 2012)

Blogy