České zdravotnictví před očistou

21. února 2011

Mnoha občanům v naší zemi se po oznámení dosažení dohody mezi Lékařským odborovým klubem a ministrem zdravotnictví Leošem Hegerem ulevilo.

Dojednaný kompromis memoranda, odsouhlasený vládou a přijatý většinou zástupců Lékařského odborového klubu, nelze chápat jako vítězství ani prohru pro žádnou ze stran sporu. Pro LOK je dosažená shoda s ohledem na složení vlády a Parlamentu asi možné maximum. Vláda po dlouhém otálení nakonec zabezpečí to, co garantuje občanům Ústavní listina práv a svobod, tedy právo na ochranu zdraví a zdravotní péči. (Záměrně vynechávám slovo „bezplatnou“, kterou sice uvádí čl. 31, ale po Julínkových reformách již v reálu neplatí.)

Musím zároveň zdůraznit, že si velmi vážím slov, které pronesl předseda LOK Martin Engel, když vysvětloval důvody, proč i při ne zcela vyhovujícím obsahu memoranda vyzve lékaře ke stažení výpovědí. Uvedl: „Vede nás k tomu zejména vědomí, že pacienti a celá veřejnost už delší dobu zažívají kvůli průtahům v jednání pocity nejistoty a strachu…“

Myslím, že není třeba ta slova komentovat. Je ale potřeba si připomenout a přemýšlet nad postoji některých politiků jako např. poslanců Marka Šnajdra či Borise Šťastného, i některých senátorů z ODS, kteří ještě několik hodin před dohodou její sjednání veřejně odmítali.

Jakou alternativu viděli jako reálnou? Naprostou prohru lékařů nebo pacienty bez potřebné péče? Možná nejlépe obojí, aby byla otevřena cesta k další privatizaci zdravotnictví. Díky všem rozumným, že se tak nestalo.

Věřím, že lékaři v nemocnicích zůstanou, a očekávám, že vše, co bylo zveřejněno v průběhu akce „Děkujeme, odcházíme“ jejich představiteli, např. 18. ledna. na konferenci, kterou jsem pořádal v Senátu, o nehospodárném až kriminálním jednání lidí a skupin parazitujících na zdravotnictví, jakož i zcela nelogické jednání Ministerstva zdravotnictví bude prověřeno a budou vyvozeny závěry a chyby odstraněny. Právě tam jsou k dispozici finanční zdroje pro další rozvoj zdravotní péče, vzdělávání a samozřejmě i pro důstojné mzdové ohodnocení všech pracovníků ve zdravotnictví.

Dalším zdrojem jsou nelogicky a pro některé skupiny občanů protekčně nastavená pravidla v odvodech zdravotního pojištění a pět let vládou odkládaná valorizace plateb za tzv. státní pojištěnce, kteří jsou převážně pojištěni ve VZP a potřebují nejvíce zdravotní péče.

Pozornost je třeba zaměřit rovněž na eliminaci množství přesčasových hodin lékařů, které ve stávajícím neúnosném množstvím nutně přinášejí riziko nejen pro lékaře, ale také pro pacienty.

Za neúspěch, až prohru akce „Děkujeme, odcházíme“ bych považoval a předpokládám, že nejen já, kdyby vše zůstalo při starém. Přetrvávající stav by byl podhoubím pro zdůvodňování privatizací a avizované reformy by směřovaly k tomu, jak z občanů pacientů zvyšováním přímých plateb pod rouškou jejich zodpovědného chování vytahovat další peníze.

Přeji si, aby lékaři společně se zodpovědnými politiky zůstali nadále na straně občanů.

Blogy