České lithium - šaráda na pokračování

Když ministr průmyslu a obchodu podepsal tři týdny před volbami memorandum o porozumění, které slibovalo, že vytěžené lithium nebude odvezeno z republiky a jeho zpracování bude probíhat u nás, jistě netušil, že právě začíná kauza "lithium".

Nezvládnutá komunikace ministerstva, ale také bystrý úsudek marketingových mágů ANO způsobil, že se z nebohého kovu stalo největší téma předvolebního finiše.

Přiživili se na tom i komunisté se svojí lživě utkanou pavučinou o údajném propojení těžařských firem s bývalým majitelem OKD. K tomu se začaly šířit zvěsti o tom, že pod Cínovcem leží bezmála bilionový poklad a že naše národní bohatství zmizí nenávratně do zahraničí. S komunisty si notoval i jejich bývalý člen a současný předseda hnutí ANO, který akutně potřeboval zakrýt kompromitující materiály dokazující reálné propojení politiků-nepolitiků s kauzou Čapí hnízdo.

Protože Andreje Babiše do té doby lithium nezajímalo. Nezajímala ho ani podepsaná povolení k průzkumu těžby, vydaná jeho ministrem Brabcem, která fakticky zaručují zahraniční firmě těžit surovinu. Mediální masáží za zvýšeného zájmu proruských konspiračních webů, ovlivnil tento pes, vrtěný ocasem, volby.

A jak je tomu dnes? Lithium vyšumělo den po volbách a lithiové bojovníky přestalo trápit. Jak jinak si vysvětlit kroky nového ministra průmyslu a obchodu Tomáše Hünera, který nejen neplánoval zrušení memoranda o těžbě lithia, jak mu ostatně nařizuje usnesení sněmovny, naopak s dotčenou firmou začal potajmu vyjednávat. Jen tři měsíce po silných slovech o krádežích za bílého dne, o tunelu století! Poté, co vyšla tato věc najevo – aby předešla novému skandálu – změnila vláda bez důvěry taktiku a ministr dostal narychlo nové zadání.

Má dojednat právní nezávaznost podepsaného memoranda o lithiu. Což znamená, že může v klidu založit ruce za hlavu a nic dále v této věci nedělat.

Memorandum je totiž právně nezávazným dokumentem, projevem vůle svých účastníků, kteří navenek dávají najevo své úmysly do budoucna, ale samo o sobě se k ničemu nezavazují. A tak je to i v tomto případě. Čili vlk se nažral a koza zůstala celá.

Ministerský předseda Babiš rovněž vyslovil touhu, aby stát konečně zjistil, kolik lithia skutečně máme. Státní podnik Diamo má začít s průzkumem ložisek.

Když nebudeme brát v úvahu, že australská firma v dané lokalitě utratila za průzkum již 350 milionů korun, které bude stát muset také vynaložit, neobejde se Česká republika v možnosti těžby díky hornímu zákonu bez elementární domluvy se společností, jež drží přednostní právo těžby.

Vždyť i Český báňský úřad potvrdil, že aby mohla Česká republika těžit zmíněnou horninu, musela by být držitelem dobývacích prostorů pro ložiska rud. To ale není, protože ty přednostně náleží firmě, která se podle horního zákona za předchozího souhlasu ministerstva životního prostředí podílela na průzkumu.

Až celá tato blamáž pod taktovkou stávající vlády bez důvěry skončí, nakonec se ukáže, že vůbec nic nedojednali, a naopak bývalý ministr Havlíček svým postupem činil tak, aby co nejvíce ochránil zájmy státu. Poté bych od hnutí ANO a jeho lithiových spojenců čekal veřejnou omluvu. Alespoň ve slušné společnosti se tak děje. Nespokojme se s tím, že tahle pseudokauza jen prostě splnila svůj účel a teď se jde makat. Nebo bychom měli od stávající tiché koalice – ANO, KSČM a SPD – očekávat v brzké době další monstrózní mimořádné jednání sněmovny? Myslím, že ne!


Text vyšel 7.2.2018 na webovém serveru Hospodářských novin

Blogy