Čekání na Godota?

25. července 2011

Nedá mi, abych se v souvislosti s nedávným vyjádřením ministra životního prostředí Tomáše Chalupy a ve světle aktuálních sporů aktivistů s dřevorubci na Šumavě nepozastavil nad tím, zda by pan ministr ve zmatečné verzi tolikrát neodborně resuscitovaného pacienta – zákona o Šumavě – dokázal takovému pacientovi pomoci, tím spíše mu zachránit život.

Takový úkol totiž stojí před správou Národního parku Šumava, a tak slova pana ministra Chalupy o případném rušení parku v situaci, kdy by se správa NP nedokázala v záplatované a přešívané legislativě orientovat a dle ní činit, jsou smutně úsměvná.

Bohužel musím říci, že opatrná póza ministra Chalupy v souvislosti s nezasahováním do sporu o těžbu dřeva na Ptačím potoce na Šumavě, ale i dlouhodobé přešlapování na místě v podobných situacích, zapadá do kontextu řešení kůrovcové kalamity.

Již dlouho voláme po jasném zákoně o Šumavě, který by nejen odstranil podivné dodatky a nařízení, nešťastně implantované bývalým ministrem Bursíkem a kvůli kterým se stala zónace parku naprosto nepřehlednou džunglí, ale který by i zamezil sice mediálně zajímavým, samotné Šumavě však fatálně škodícím zbytečným sporům mezi příznivci pralesa a zdravého lesa. V současné době je „díky“ tomu situace neúnosná a je třeba ji okamžitě řešit.

Nelze dále čekat, zda se jednou z pera ministerstva životního prostředí zrodí nový zákon. Proto jsem přesvědčen, že bychom měli věnovat pozornost návrhu zákona, který zpracoval Plzeňský kraj, a podpořit, aby v Poslanecké sněmovně prošel prvním čtením. Ač má Jihočeský kraj k tomuto návrhu zákona některé výhrady, věřím, že je tato cesta přímočařejší a rozumnější, než věčné „čekání na Godota“ v podobě nového zákona ministra Chalupy.

Blogy