Brexit není konec, ale může být začátek

12. ledna 2017

Řada kritiků současných kroků Evropské unie, zejména Evropské komise, využila či spíše zneužila výsledku referenda ve Velké Británii, ke svému zviditelnění. Využívají současné vlny strachu z nelegální migrace i toho, že lidé nejsou vždy a plně racionální. Proto často volí cestu emocí a nechají se manipulovat.

Já mám tu výhodu, že od roku 1990 si pravidelně vyměňuji názory na současné dění v Evropě i ve světě s dlouholetým členem Labour Party, který je, na rozdíl ode mne, daleko více kritický a radikálnější. Přesto v případě Brexitu se shodneme na tom, že Britové si před hlasováním spojili v hlavě různé neřešené problémy, které spolu nesouviseli. Přesto platí, že je třeba čas od času vyložit karty na stůj a kriticky uvažovat.

Tím prvním důvodem pro Brexit byl pocit, že se prohlubující integrací a často málo pochopitelnými kroky Evropské komise, ztrácí národní identita a rozhodovací pravomoci národního parlamentu. Což mimo jiné využili populisté, zejména Britská národní strana. K tomu přispěla skutečnost, že rozšiřování společné měny zůstalo na půl cesty, že nejen Evropa, ale i svět je v pasti malého ekonomického růstu a nízké inflace. Celá společnost se stala pře úvěrovanou, protože úvěry se poskytují na ledacos a jsou velmi dostupné i pro nízko příjmové skupiny obyvatel. Což bylo mimo jiné příčinou americké finanční krize v roce 2008.

Druhým důvodem pro Brexit, byla vysoká nezaměstnanost a problémy s dostupným bydlením, především u mladých Britů. Konzervativci nebyli a nejsou schopni či ochotni realizovat řadu opatření, které navrhovala Evropská komise a Evropský parlament. Tohle se spojilo se snížením mezd a platů, což se negativně odrazilo v poklesu životní úrovně. Tyto neřešené vnitropolitické problémy přispěli k tomu, že se hněv lidí obrátil nikoliv k vládě, ale k občanům z jiných členských zemí EU, kteří dlouhodobě v Británii žijí a pracují. Především se to týká obyvatel „nových“ členských zemí Evropské unie.

Třetím důvodem, který je zároveň propojen s volným pohybem pracovních sil, je nezvládnutá nelegální migrace. A to přesto, že každoročně přijímá Velká Británie 500 000 lidí, z nichž 300 tisíc zůstává. A tohle se nezmění ani po odchodu z EU, protože to je britské pravidlo. A bude opravdu zajímavé sledovat, jak k otázce takto „řízené“ migrace přistoupí Velká Británie v roce letošním či v letech následujících. Prostě stoupenci odchodu z Evropské unie společně s euro kritiky využili strachu obyvatel, že svět se změnil a mění způsobem, který nemohli ovlivňovat, ani kontrolovat. A navrhli jednoduché řešení, odchod z EU.

Nicméně Brexit nemusí být konec, a to ani pro Velkou Británii, ale ani pro Evropskou unii. Britové mohou mít problém se Skoty, kteří se vyslovili pro setrvání v EU, protože ji berou jako prostředek své emancipace a svobody. Uvidí se, jak to bude s působením nadnárodních korporací, bank a finančních institucí v této zemi, také hospodářský vývoj a vliv na mezinárodním poli, pokud EU bude pokračovat v politice integrace, především v zahraniční a bezpečnostní politice. A opětovně připomínám zmiňované vnitropolitické problémy země.

Druhou stránkou je uvědomění si evropských elit, že současná politika Evropské komise nahrává pravicovým populistům v jednotlivých členských zemích a že je třeba konečně konat. A to nejen z pohledu bezpečnostního, ať již v souvislosti s migrační krizí či nárůstu teroristických útoků, ale i z pohledu ekonomické konkurenceschopnosti Evropy vůči USA, Číně či dalším rychle se rozvíjejícím a konkurujícím se ekonomikám. Je třeba si také uvědomit problémy globalismu a praktikované neoliberální hospodářské politiky, která je dnes překonaná. A to na obou stranách Atlantiku. Dokonce o tom hovoří nově zvolený americký prezident Donald Trump. Tím chci naznačit, že i EU se bude muset změnit a reformovat, více se přiblížit občanům a především bude muset řešit problémy, které v rámci své korektní politiky a rozdílných národních zájmů řeší polovičatě či špatným způsobem. A Brexit není pouze o Velké Británii, jak by se mohlo zdát, ale o důvěře v evropské instituce, samotnou Evropskou unii, v demokracii a v politiku jako takovou. To je třeba mít při každodenním rozhodování vždy na paměti. Poučení se z chyb může být dobrý začátek i pro EU.

   

Blogy