Ano, paní ministryně. V politice se musíte pochválit sama.

27. června 2018

Včerejší tisková konference, dnes již exministryně obrany, měla rekapitulovat její činnost. Nicméně jsme se dozvěděli pouze dvě věci. Za prvé, že žádných chyb se nedopustila a že vojáci ji brali a vlastně byla úspěšnou ministryní. A za druhé, že se klientským sítím podařilo zorganizovat mediální lynč, který zapříčinil konec její kariéry coby ministryně obrany.

Pokud paní exministryně dokonce veřejně tvrdí, že nebyla znovu jmenovaná, aby nemohla pokračovat v přetrhávání pavučin, pak by bylo možno z tohoto vyjádření vyvozovat, že je to právě Andrej Babiš, který nechce bojovat proti korupci a klientelismu v resortu obrany.

A to je nejen vážné obvinění. Ne podobné tomu, pokud Karla Šlechtová hovoří o válce zpravodajských služeb. I tuto veřejně sdělenou informaci pan premiér české vlády popřel.

Lidsky paní exministryni chápu, že je zklamaná z toho, jakým způsobem byla vyhozena z vládního škuneru. Ale ona si zřejmě ještě plně neuvědomila, že politika, zejména ta vrcholová, není spravedlivá a že se povětšinou vděku nedočkáte. Proto je často důležité se pochválit sám, i když se tvrdí, že samochvála smrdí. Což bývalá ministryně veřejně učinila.

Ale teď k věci. Resort obrany je velmi složitý a komplikovaný mechanismus, protože na rozdíl od ostatních rezortů existuje nejen ministerstvo, ale i armáda, včele s generálním štábem. K tomu státní podniky a další organizace, zřizované ministerstvem obrany. Takže se vůbec nedivím, že se paní Šlechtová pustila, zřejmě jako Don Quijote de la Mancha , do boje s větrnými mlýny. Ale abych byl spravedlivý, tak musím dát paní exministryni za pravdu, že akviziční procesy nejsou povětšinou ani transparentní, ani efektivní. A že každou zakázku provází mediální boj firem či lobbystických skupin či zájem politiků. Včetně samotných vazeb na jednotlivé úředníky či osoby, které průběh dané zakázky mohou ovlivnit.

Rozumím dokonce i tomu, že bývalá ministryně obrany neměla odvahu pokračovat v rozběhnutých zakázkách, protože si chtěla být jista, že je vše v pořádku. Ale po pravdě řečeno, to si nemůže být jistý žádný ministr, natož ministr obrany. Nicméně poněkud nerozumím tomu, proč byla podána řada trestních oznámení bez nějaké specifikace, koho a kterých zakázek se to týká, proč byly zakázky prakticky zmrazeny samotným vyšetřováním Vojenské policie a proč došlo ze strany Karly Šlechtové k ataku, vyjádřeném nedůvěrou ve vedení Vojenského zpravodajství. Vždyť veškeré zakázky, zejména ty v řádech desítek milionů korun, jsou pod drobnohledem nejen zpravodajců, ale i vojenských policistů. Ti všichni se k jednotlivým zakázkám vyjadřují a jednotlivé zakázky sledují.

Pokud by tedy měla platit slova exministryně obrany, pronesená veřejně na tiskové konferenci, pak tato slova zpochybňují nejen celý akviziční systém a rozhodovací procesy na ministerstvu obrany, ale zároveň zpochybňují důvěryhodnost celého ministerstva u našich zahraničních spojenců. Vyřčená obvinění o válce zpravodajských služeb společně s tristním stavem MO, jak tvrdí paní exministryně, by mělo být okamžitě v hledáčku parlamentní kontroly, parlamentní opozice a Bezpečnostní rady státu. Prostě proto, že je třeba vše řečené prověřit a o závěrech informovat nejen českou veřejnost, ale především naše spojence v NATO a v EU. Zahrávat si totiž s důvěryhodností ozbrojených sil a celého ministerstva jen pro své ego či politické alibi je nejen krátkozraké, hloupé, ale i nebezpečné.

Blogy