Abychom zase nezůstali na zoufalé vartě

21. června 2012

Je možné, že vám v tom už připadám trochu fádní, když říkám, že jednání Evropské rady, které bude příští týden, bude důležité, a připadám si jako ten haličský rabín, kterému říkali, tak jste předpovídal konec světa - a ono se nic nestalo.

Dokonce jste předpovídal ten konec světa opakovaně - a ono se nikdy nic nestalo. Není někde chyba? A ten rabín na to říkal: Není. Ono to pokaždé bezprostředně hrozilo a v poslední chvíli se nám to vyhnulo. A to není tak, že by se nic nedělo. Konec světa neustále hrozí. A nám se to daří vždy v poslední chvíli odvrátit.

Takže stejně tak si myslím, že je to s důležitostí Evropských rad. Já mám v této chvíli informace, podle kterých Rada bude opravdu mimořádně důležitá a bude se rozhodovat o dalším směřování Evropské unie.

Předseda Evropské komise Van Rompuy má předložit zprávu, ve které má navrhnout 4 bloky dalšího postupu, další integrace Evropské unie. Má to být integrace v oblasti bankovní a fiskální („bankovní unie“), ekonomické a monetární, prohloubení politické integrace, demokratické legitimity a zúčtovatelnosti. A bude velmi důležité, jakým způsobem členské státy Evropské unie se k tomuto návrhu postaví.

Vy víte, že tady jednou byla nedávno Evropská rada, na které se rozhodovalo o fiskální dohodě, a nejenom my, opozice, ale i jedna vládní strana byla velmi překvapena postojem, který premiér Petr Nečas vůči fiskálnímu paktu zaujal.

Takže když tady říkám, že nechci být zaskočen tím, co na této Radě se stane i ze strany České republiky, tak k tomu mám dobré důvody a příklady z minulosti. Já si myslím, že velmi bude záležet na tom, jak se k návrhu, který tam má zaznít, Česká republika postaví.

Jde o to, že už v této chvíli se mezi členskými státy vedou rozhovory třeba těch „like-minded countries“, tedy podobně myslících zemí, kterým vadí, že na dalším vývoji se chtějí podílet i ti, kteří na něm nemají úmysl skutečně participovat. Prostě jsou tady dnes názory některých, kteří jsou pro to, aby se EU rozdělila a jedna skupina postupovala rychleji než druhá.

Proto bude záležet na výsledku jednání příští týden. Jde o to, jestli další postup se bude odehrávat na bázi evropských smluv, anebo jestli skupina zemí začne pracovat mimo smlouvy a vlastně se takovýmto způsobem dvě rychlosti v EU potvrdí.

Takže já jsem opravdu přesvědčen, že summit může vést historicky k tomu, že se Evropa rozdělí, anebo k tomu, že se členské státy dohodnou, že budou stále dále postupovat společně.

Jsem přesvědčen, že pro Českou republiku možné odmítnutí může mít tentokrát daleko vážnější dopady, než to bylo v případě fiskální dohody, protože v případě fiskální dohody tam vlastně o tolik nešlo.

Tam jsme řekli, že budeme dodržovat pravidla a principy, a to, že se nepřipojíme, protože nejsme členy eurozóny, nemělo žádné dramatické dopady. Tady, si myslím, bude situace jiná. Tady podobné odmítnutí může skutečně znamenat, že se octneme stranou zemí, které budou postupovat dále intenzivněji.

A ještě bychom mohli říci: "No a co se tak vážného stane, pokud zůstaneme stranou?" To by pravděpodobně bylo na delší debatu, na kterou zde nemám dostatečný prostor. Ale dovolte mi, abych vám řekl jedinou věc, proč si myslím, že je významné, aby Česká republika zůstala součástí společného postupu v těch oblastech, o kterých se má mluvit.

Jsem si vědom toho, že když se mluví o bankovní unii, tak to není věc, která má pro Českou republiku jednoznačný význam. Jsou v tom prostě pro nás obsažena rizika. Ale mně jde o to, abychom na základě toho neřekli, že s tím nechceme mít nic společného. Domnívám se, že tady teď role je taková, abychom jednali a v našem zájmu vyjednali takové podmínky, které budou naše zájmy chránit. Špatné rozhodnutí by bylo, kdybychom na základě toho řekli, že s tím nechceme mít nic společného.

Možná se rozhoduje o tom, jak bude Evropa a s kým bude Evropa se do budoucna pohybovat kupředu. Myslím si, že to je situace taková, ve které máme být aktivní a máme maximálně stát o to, ve všech čtyřech oblastech, které Rompuy předloží, abychom chtěli na tom, co se bude dít, participovat. Domnívám se, že kdybychom se rozhodli jinak, tak to bude mít pro nás zásadní důsledky. Ale když se zeptáte, jaké zásadní důsledky, tak mi dovolte jeden jediný historický příměr, který si tady dovolím říci jako příklad toho, čeho se obávám.

Mně připadá, že my máme v moderní české historii dvacátého století poměrně velmi názorný příklad toho, jak to v Evropě vyznívalo pro nás, když jsme spoléhali a mohli se opírat pouze o bilaterální dvoustranné dohody a svazky. Bylo to před Mnichovem v roce 1938 a 1939. Tehdy se náš prezident Edvard Beneš pokoušel nejrůznějšími dvoustrannými dohodami zajistit pozici Československa. Tehdy neexistovala taková multilaterální instituce, která by tyto garance vytvářela. A ukázalo se, že v takovém prostředí nemáme prostě šanci.

Chápete? Tehdy v tom prostředí bez multilaterálních institucí neměl šanci nejenom Beneš, ale ani další významní politici menších zemí. Podívejte se, jak všichni dopadli - Hodža, Mikolajčik, Nagy, Beck, Hlinka, Sikorski a celá řada představitelů menších zemí ve střední Evropě. Všichni dopadli víceméně špatně. Bojovali své bitvy v podstatě v pozicích, které neměly dobré řešení. Někteří se dokonce fašizovali… Prostě ty výsledky jsou bídné. Já jsem ten, který si myslí, že Beneš ještě v té situaci zdaleka nedopadl nejhůř.

Ale říkám to proto, že se ukazuje, že v takovéto Evropě pro státy, jako je Česká republika, nebyla velká šance. A já bych si nepřál, aby podobným způsobem se vyvíjela Evropa dneska a abychom my si nebyli vědomi té historické zkušenosti, kterou jsme udělali: že my potřebujeme multilaterální instituce v Evropě proto, abychom měli na věci vliv, aby se nevymkly z kloubů - a my bychom jenom přihlíželi.

Proto jsem přesvědčen, že evropská integrace a podílení se na ní má pro nás zásadní význam. A proto bych si přál, aby na tom summitu, pokud se stane to, co říkám, že předseda Evropské komise předloží tyto čtyři oblasti další integrace, Česká republika u jednacího stolu prostě neřekla: "Ne, my se toho účastnit nebudeme." Myslím si, že na to, jaká kolem toho vznikne debata, na to, jakým způsobem bude ten návrh přijat, prostě hodně záleží. A přál bych si, aby o tom Sněmovna mluvila, abychom si té situace byli vědomi, abychom potom nebyli překvapeni tím, co se stalo, abychom si dodatečně neříkali: „Jak to, že jsme to nevěděli…“ To mi připadá, že se v naší historii opakuje poměrně dost často, že nám uniká, jaké významné procesy se odehrávají, protože pro stromy často nevidíme les.

A proto mi dovolte navrhnout, abychom se tomuto tématu věnovali. Pokládám to za mimořádně důležité.

Z vystoupení na 40. schůzi PS PČR dne 20.6.2012. Vládní většina zařazení mnou navrhovaného bodu - jako obvykle - zamítla.

Blogy