A. Staněk: Čím může být užitečná zpráva o nenávisti pana Novotného k paní Schillerové

Starosta pražských Řeporyjí, pan Novotný, se velmi vulgárně zmínil o ministryni financí, paní Schillerové. Z hlediska obsahu nic zajímavého. Prostá frustrace nevyrovnaného jedince s exhibicionistickými sklony.

(více informací ZDE)

Hospody a krčmy byly ostatně odjakživa plné slovních siláků, o nichž se vědělo, že jsou doma pod pantoflem. Životních zkrachovanců s velkými ambicemi, kteří nenávidí společnost za svůj nenaplněný život.

Co je na nadávce za „událost“?

Novum je to, že dřív poslouchal podobné výlevy sotva jeden stůl. V případě větší opičky celá hospoda. Ráno se pak po vesnici říkalo, že Josef zas včera přebral, nadával na starostu a pak venku znečistil pomníček legionářů. V tom bylo lidové hodnocení nelítostné.

Dnes podobné hlouposti plní sociální sítě. Na nich to ale většinou také končí. Nebýt médií, které informaci přeberou, vyšlo by to nastejno – v sociální bublině, sledované fandy pana Novotného, by byl dopad asi stejně významný jako u štamgastů ve čtvrté cenové.

Jenže ona to média přebírají (například viz. ZDE). A to je významné.

Ale proč vlastně? Nejde přece o žádnou událost. Jejich redaktoři určitě nejsou fanklubem pana Novotného. A kdyby měly psát o všech nadávkách, které padnou na sítích na účet vlády či ministerstva financí, bude to velmi dlouhé a nudné čtení.

Media mají přece přinášet věcně správné, ale i významově relevantní informace. A co je významově relevantního na tom, že bývalý bulvární novinář vulgárně znectil političku vládní strany?

Zajímavé je hlavně to, co se neřeklo

Jsem si jist, že většina čtenářů by si místo zprávy o tom, jak někdo někomu vynadal, raději přečetla kvalitní komentář (i když by s ním třeba nesouhlasila). Přesto ale může být i tato „ne-událost“ (řečeno s exprezidentem Klausem) významná.

Třeba tím, že se poukáže na to, že veřejná osobnost je ve skutečnosti hulvát. I tím média plní veřejnou službu. Člověk, který například ví jen o dobré práci „doktora Jekylla“ alias Pavla Novotného coby starosty Řeporyjí (a on prý je dobrým starostou), je náhle konfrontován s jeho odvrácenou temnou stranou, ničivým Hydem. A zlomyslný vrah Hyde, jak vědí čtenáři Louise Stevensona, se nedá oddělit od lidumila doktora Jekylla – a to je užitečná voličská informace.

Ještě užitečnější informací pak je, dozvědět se, jak se poté zachoval předseda ODS pan Fiala. Tedy šéf strany, do které řeporyjský Hyde patří. Tedy nijak. I to je zajímavá zpráva pro voliče. Ne to, co řekl pan Novotný o paní Schillerové. Ale to, co neřekl pan Fiala o panu Novotném. Neřekl, že sprostota není program a že tudy cesta pravice nevede.

Je to stejné, jako nedávné ulevení si Jany Maláčové v pořadu 168?

Ano i ne. Shodou okolností tu byla nedávno podobná a přece jiná situace – když se ministryně Maláčová nelichotivě otřela o premiéra.

Jenže u Jany Maláčové nešlo o informaci určenou k zveřejnění. To jen zneužila aktivistka Nora Fridrichová z České televize. V BBC by za to dostal redaktor na měsíc stopku a přišel by o prémie, u nás to vedení ČT považuje za skvělou práci, ale to je jiný příběh. A předseda ČSSD, pan Hamáček, na úlet promptně reagoval, i když smírně.

Pan Novotný oproti tomu svá slova vyřkl zcela veřejně a ještě to pyšně několikrát redaktorům zopakoval, zatímco pan Fiala, stejně jako jeho předchůdce Petr Nečas, zvolil taktiku strčit hlavu do písku.

V tom je rozdíl. V případě paní Maláčové držela Černého Petra sprostoty Česká televize, zatímco v případě pana Novotného si ho drží hloupě sám.

V obou případech tak získala veřejnost cennou informaci o těch, co tím Černým Petrem mávali – že je třeba si na ně dát pozor.

Panoptikum starých panen a zahořklých staříků

Ani pan Novotný by ale nikdy takhle proti paní Schillerové nevystoupil, kdyby necítil její sílu, vliv a význam. Proč byste také nenáviděli a snižovali někoho, kdo je ničím, že? Nenávidíte hlavně někoho, kdo je výš než vy, kdo dokázal víc, oproti vám.

Tady je rezervoár leckteré i politické nenávisti – nenávist na někoho, kdo ukázal, že něco umí, něčeho dosáhl; lidi ho uznávají. Na tyto úspěšné jsou malí lidé, zvláště s velkými ambicemi, nejvíc zaměřeni. Tím spíš, je-li ten někdo slušný, což dráždí chrapouny nejvíce.

Komentáře u článků a příspěvků lidí, kteří jsou slušní a zdvořilí (jako je paní Schillerová, ale dnes třeba i paní Lipovská, pan Matocha a další členové Rady ČT), jsou úplnou přehlídkou patologických zoufalců. Protože kdo je vyrovnán sám se sebou, nemá potřebu ponižovat druhé.

Mimochodem, dříve si z podobných postaviček dělali legraci literáti a dramatici, popisujíce je jako farizejské staré panny, zahořklé staříky, domýšlivé tupce, chrapounské důstojníky a jiné zatracence na horizontu společenského života.

V postfaktické době k nim sociální sítě přidaly nové typy – panoptikální starosty, chucpe primátory metropolí a bezpohlavní předsedy stran.

(BTW Během víkendu se vedení ODS na Praze 5 distancovalo „od vulgárního a nedůstojného způsobu vedení politického boje“ pana Novotného (více ZDE). Zachovali tak straně čest, když vedení zbaběle zalezlo.)