A. Seďa: Bližší košile než kabát

2. dubna 2020

Kdo by neznal toto staré a zejména pravdivé přísloví. A pokud sledujeme on line zápas s pandemií koronaviru, tak vidíme, že i na tuto obtížnou situaci tohle platí. Každý stát bojuje, jak může a volí prostředky, které má. Jak rozdílný stav před epidemií a během ní. Dnes již víme, že svět po pandemii se změní a zřejmě dojde i k revizi politik mezinárodních organizací a institucí. Vlastní boj s koronavirem vyžaduje sjednocení, a toho se mnozí politici, ekonomové a zejména byznysmeni bojí. Prostě proto, že již dnes se připravují geopolitické války, až celosvětová pandemie odezní.

Bezpečnostní strategie ČR popisuje nejrůznější bezpečnostní hrozby, včetně pandemie. Jde jen o to přijmout reálná a konkrétní opatření, která budou působit nejen jako prevence, ale i jako záloha pro možné případy těchto hrozeb. Kolik slov bylo vysloveno kolem energetické soběstačnosti či potravinové bezpečnosti. Kolik zápasu svedla česká levice o zajištění kvality a dostupnosti veřejných služeb, zejména zdravotní a sociální péče. Proč stát, kraje či obce nevlastní zásobování vodou či strategické podniky, které musí zajišťovat životně důležitou infrastrukturu či výrobu a služby v dobách nouzového či dokonce válečného stavu. Prostě je třeba obnovit kapacity na zvládání či předcházení krizí. Včetně zavedení a podpory základní ochrany civilního obyvatelstva.

Dnes se ukazuje, že globální ekonomika je sice příležitostí pro zvyšování zisku, ale je také hrozbou. Je například potřeba mít strategické domácí firmy, které v případě nebezpečí či potřeb zajišťují chod státu. Je potřeba mít ekonomickou suverenitu a tu zajistí pouze lokální výroba či služby. Proč dovážet potraviny, které si umíme vypěstovat doma. Proč znečišťovat životní prostředí dopravou přes celou zeměkouli. Proč zisky z hospodaření s pitnou vodu odcházejí do zahraničí a proč nemáme vlastní veřejnou či státní banku, aby dividendy zůstávaly doma a byly použity k rozvoji naší země. Proč nám musí ničit naše dálnice a silnice tisíce zahraničních kamionů, které přes nás pouze tranzitují. A proč si nechráníme přírodní zdroje, ale necháme je plundrovat pro něčí zisk.

Ano, bude to chtít odvahu politiků, kteří se postaví proti globálnímu kapitálu a nebo liberální politice. Nejde o to podporovat autoritářské režimy a nejde o nějako revoluci, ale evoluční vývoj. Prostě demokracie, vláda lidu, se musí vrátit do rukou našich občanů. A tato vláda musí být delegována na politiky, kteří musí hájit jejich zájmy a ne zájmy nadnárodních společnosti a bank. Tato změna politiky musí jít zdola od obecních zřízení, přes kraje až po parlament a vládu. Mezinárodní spolupráce musí být výhodná pro každou stranu dohody a nikoliv diktátem či ziskem toliko jedné ze stran. A zejména je důležité posuzovat hájení českých národních zájmů. Mimochodem již dnes zaznívá neochota některých zemí řešit globální či regionální problémy a raději se věnovat problémům lokálním. Prostě košile je bližší než kabát.

Blogy