24. května 2016
Dámy a pánové,
dobrý den, velmi rád jsem přijal pozvání pana předsedy Středuly, abych mohl
přijet na váš sněm a mohl vás přímo oslovit. Chci potvrdit, že stojím v
čele vlády, která naštěstí odbory chápe jako plnohodnotného partnera v
rámci sociálního dialogu. Já chci, aby to tak zůstalo v následujících
měsících a samozřejmě lidé v této zemi rozhodnou, jestli to tak zůstane i
pro příští volební období.
Před dvěma lety jsem před vámi slíbil, že sociální dialog nebudeme brát
jako jednosměrný kanál, ve kterém vláda vysvětluje své moudré kroky, ale že
ho budeme brát jako nástroj zpětné vazby, jako debatu, která je
plnohodnotná, kde se vzájemně posloucháme, kde je možné vznést argumenty a
kde koneckonců jedna ze stran může také dospět k názoru, že po začátku
neviděla vše úplně správně a že může převzít také argumenty druhé strany.
Tedy nikoli dialog slepých, hluchých a němých, ale dialog těch, kdo jsou
připraveni se vzájemně poslouchat.
Platí, že se zaměstnanci i zaměstnavateli konzultujeme hospodářské priority
i evropská témata. Na řadě bilaterárních jednání jsem se také osobně
zabýval problémy, na které zástupci odborů upozornili, jako je například
situace ve zdravotnictví či otázka mezd řidičů autobusů ve veřejné dopravě.
Jaké jsou tedy výsledky této více než dvou let naší společné práce?
Jsem rád, že se nám především podařilo obrátit trend hospodářského vývoje v
České republice, protože ještě před několika málo lety jsme byli v situaci,
kdy hospodářství škrtila často uměle přiživovaná krize. Základní parametry
výdajů a příjmů státu byly nastaveny tak, aby stát a veřejné služby
dlouhodobě oslabovaly a aby se ekonomická zátěž přenášela na běžné občany a
na domácnosti. Myslím, že všichni víme, proč to tak bylo – protože platí,
že slabé veřejné služby jsou tou nejlepší kořistí privatizace. Nejlepší
šance, jak si připravit prostor pro privatizaci toho, co ještě zůstalo ve
státních rukou, co ještě zůstalo krajské či obecní, je nedat na to peníze,
vyhladovět to – pak můžete tvrdit, že to vlastně nefunguje, že to je černá
díra, že odsud lidé odchází, ale na začátku je fakt, že přiškrtíte
kohoutky, že prostě uzavřete přívod finančních zdrojů a veřejné služby
přestanou fungovat. A nakonec jsou nespokojeni i občané, pro které by
veřejné služby měly fungovat, prostě proto, že kvalita už se nedá zaručit.
Proto je strašně důležité, abychom k veřejným službám přistupovali jinak,
než tomu bylo za pravicových vlád.
Jsem rád, že jsme změnili rozpočtovou politiku, že jsme zabránili tomu, aby
se negativní trendy ve vývoji naší ekonomiky prohlubovaly. Přijali jsme i
řadu sociálních opatření – bylo to na místě, už jsme o tom mluvili před
volbami, koaliční strany to měly ve svých volebních programech a jsem rád,
že jsme velkou část věcí, které jsme občanům slíbili, za dva roky dokázali
dotáhnout až do podoby zákonů přijatých v parlamentu.
Zrušili jsme poplatky ve zdravotnictví, zrušili jsme druhý pilíř v rámci
důchodové reformy a jsem rád také, že už začínáme přistupovat i k dalším
změnám, které se týkají důchodového systému. Obnovili jsme také fungování
úřadů práce a obnovili jsme proinvestiční aktivity státu, položili jsme
velký důraz na čerpání evropských fondů.
Když jsem byl před dvěma lety na sněmu, říkal jsem, že potřebujeme pomoct
šesti set tisícům nezaměstnaným. Dnes je nezaměstnaných o 160 tisíc méně.
Máme tady v České republice nejnižší nezaměstnanost v celé Evropské unii.
Máme prakticky trojnásobek volných pracovních míst, než zde bylo před dvěma
lety – dnes se vykazuje, že v naší zemi je zhruba 120 tisíc neobsazených
pracovních pozic.
Jsem také rád, že jsme se začali chovat jinak k lidem, kteří už mají svoji
ekonomickou aktivitu většinou za sebou, mám na mysli seniory. Teď se v naší
zemi vedla ostrá debata o tom, jak valorizovat penze – po tom, co se stalo
na jaře letošního roku, protože podle stávajících schémat vláda nemohla
zvýšit penze více než o 40 Kč. Jsem rád, že se nám nakonec podařilo v
parlamentu prosadit změnu, že se bude už valorizovat jinak a že vláda bude
mít konečně manévrovací prostor, aby mohla meziročně zvýšit penze až o 2,7%
a že už nebude svázána tím předcházejícím zákonem, který prosadily
pravicové vlády.
Už tady pan předseda Středula mluvil o minimální mzdě – to je velký a
zásadní úkol. My jsme tady měli vlády, které se chlubily tím, že nezvýšily
minimální mzdu ani o korunu. Každý rok se sešly a řekly, že minimální mzda
zůstane stejná. Každý rok se tak prohlubovala propast mezi tím, co
dostávali lidé, kteří byli na sociálních dávkách a mezi tím, co jste si
mohli vydělat, pokud jste přijali tu nejhůře placenou práci za minimální
mzdu. Já jsem rád, že to je jinak – za dva roky 1 400 Kč hrubého zvýšení
minimální mzdy. Teď je 9 900, já jsem se snažil koaliční partnery
přesvědčit, aby to bylo alespoň 10 000, nepovedlo se, teď máme další
možnost. Budeme jednat, já jsem požádal paní ministryni Marksovou, aby
předložila do vlády návrh na to, aby se minimální mzda zvýšila na 11 000
hrubého od 1. ledna příštího roku a budeme se snažit přesvědčit naše
koaliční partnery, aby s tímto vyjádřili souhlas. Těch 8 hlasů sociálně
demokratických ministrů je jistých, ale koalice musí fungovat tak, že se
dohodneme, nemůžeme se ve vládě přehlasovávat, nejlepší je, pokud najdeme
shodu a vláda je schopná fungovat jako celek. Takže návrh bude na stole, je
to návrh Ministerstva práce a sociálních věcí a budeme o něm jednat.
Totéž se týká platů ve veřejné sféře. Jsem rád, že jsme dva roky po sobě
dokázali zajistit reálný růst platů ve veřejném sektoru, že platy učitelů,
zdravotníků, policistů, hasičů rostly rychleji než inflace v posledních
dvou letech.
Po deseti letech jsme také konečně zvýšili příspěvek na péči pro lidi,
kteří jsou odkázáni na pomoc jiných.
Ekonomika je v dobrém stavu, máme vzácnou situaci silné makroekonomické
rovnováhy. Podařilo se otevřít dveře exportu, i díky ekonomické diplomacii
vlády.
V tuto chvíli Česká republika ekonomicky roste. Je ale důležité, abychom
pokračovali v tom, co už jsme začali – to znamená, abychom posilovali prvky
solidarity tak, aby z hospodářského růstu, který kolem sebe vidíme,
profitovali spravedlivě všichni. A to je také úloha odborů – pomáhat k
tomu, aby z hospodářského růstu rostla životní úroveň pokud možno většině
občanů.
Ukazuje se, že neplatí pravicová doktrína, podle které je jedinou a
správnou prevencí hospodářské recese plošné škrtání veřejných výdajů.
Naopak. Myslím, že hospodářská politika naší vlády už dva roky ukazuje, že
cestou k růstu a prosperitě je investiční politika a také rozumná sociální
politika. Že sociální politika není utrácení peněz, ale investice do lidí,
do jejich potenciálu a také investice do stability společnosti. Že
politika, která podporuje motivaci pracovat, může vést ke snížení
nezaměstnanosti, že podpora spotřeby domácností a kvalitních veřejných
služeb může vést k hospodářskému rozvoji.
Vloni česká ekonomika rostla o více než 4%. Ale stejně tak jsme vloni
dosáhli nejnižšího schodku veřejných rozpočtů v historii. Od roku 1995, kdy
se vedou věrohodné statistiky, tak vloni Česká republika měla nejnižší
schodek veřejných financí. Dobrá zpráva je, že se dařilo zvedat příjmy
domácností.
Ale myslím si, že máme na víc. Že to není jen o tom, abychom napravovali
to, k čemu došlo v hospodářské krizi, a jenom napravovali chyby, ke kterým
došlo během předcházejících pravicových vlád. Snažím se tedy, abychom ve
vládě dali jasný a srozumitelný signál – že v době růstu je čas přidat na
mzdách a platech. Právě proto, aby hospodářský růst pocítili spravedlivě
všichni. Proto chceme zvýšit minimální mzdu. Proto chceme, aby rostly platy
ve veřejném sektoru. Víte, že ve vládě navrhuji, aby se o 10% zvýšily
tarify lidí, kteří pracují ve zdravotnictví a stejně tak, aby se zvýšily
platy lidí, kteří pracují ve školství. Pro všechny ostatní zaměstnance
veřejného sektoru navrhuji růst mezd o 5%. Myslím, že máme systémový dluh v
celé řadě veřejných služeb a stejně tak máme povinnost zabránit tomu, aby
tyto veřejné služby pod záminkou jejich nedostatečného fungování a
financování byly ohroženy privatizací.
Chci poděkovat zaměstnancům a zaměstnankyním speciálně v části veřejného
sektoru, protože vy dokážete udržet zdravotnictví a školství v chodu,
zejména díky tomu, že u naprosté většiny zaměstnanců a zaměstnankyň tady
neustále převažuje dobrá vůle pracovat ve veřejném zájmu, protože to často
vnímají jako svůj závazek a povinnost. Ale já myslím, že není možné, aby i
tato vláda, a další vláda a po ní zase další vláda, spoléhaly jenom na to,
že ti lidé se takto budou chovat věčně. Je důležité, abychom napravili
otázku odměňování zaměstnanců ve veřejných službách.
Ale jde také o další záležitosti, kde zatím se nepodařilo v rámci koalice
najít shodu. Chci tady zmínit otázku prvních tří dnů nemoci. Nejsou to
jednoduchá jednání, která vedeme se zaměstnavateli. Myslím, že jsou ve hře
dvě varianty. Jednak je to varianta obnovení výplaty nemocenské v prvních
třech dnech nemoci. Pak je to varianta zavedení povinného počtu takzvaných
dnů na nemoc. Myslím, že bychom měli dosáhnout ještě v rámci tohoto
volebního období elementární dohody mezi sociálními partnery a v rámci
vládní koalice, abychom situaci v oblasti výplaty nemocenské zlepšili.
Stejně tak je potřeba novelizovat zákoník práce. My jsme teď uprostřed jeho
projednávání v tripartitě, projednávání muselo být přerušeno na základě
požadavku zaměstnavatelů. Chci říci, že základním východiskem, se kterým
budu přistupovat k novelizaci zákoníků práce, je, že zákoník práce musí
zlepšit podmínky pro zaměstnance na pracovním trhu. Zlepšit, ne je zhoršit.
To znamená, že nepředložíme do parlamentu nic, co by znamenalo zhoršení
podmínek pro zaměstnance. Taky platí, že musíme dotáhnout do konce
přísnější regulaci agenturního zaměstnání, myslím, že dnes je to
aktuálnější, než to bylo kdykoliv dříve.
Poslední věc, která se týká úkolů, které zatím jsou před námi – vrátit
zaměstnance do dozorčích rad akciových společností. Když se schvaloval nový
občanský zákoník, který jsme nepodporovali, když jsme byli v opozici, tak
jeden z jeho důsledků je, že zmizela povinnost třetinového zastoupení
zástupců zaměstnanců v dozorčích radách akciových firem. Dnes je však v
parlamentu díky poslanecké iniciativě novela, my se ji snažíme prosadit, já
doufám, že se to povede a že by se zaměstnanci do dozorčích rad měli
obligatorně vrátit.
Dámy a pánové,
my dnes vedeme debatu uvnitř vládní koalice, jakým způsobem nastavíme
rozpočtové priority pro nadcházející období. Ta diskuse v žádné vládě, v
žádné době, ani v době hospodářského růstu, není úplně jednoduchá. Ale my
máme povinnost zasadit se o hlavní priority – postarat se o to, aby růst
ekonomiky pokračoval, abychom měli stabilní a kvalitní veřejné služby,
dobře zaplacené zaměstnance, kteří ve veřejných službách působí, postarat
se o to, abychom řešili regionální problémy, už tady bylo zmíněno OKD,
vláda musí být aktivní při řešení situace v jednotlivých regionech, protože
máme sice krásná celostátní čísla nezaměstnanosti, ale máme také Mostecko,
Karvinsko, regiony, kde zatím nezaměstnanost je příliš vysoká. Tohle musí
být priorita vlády i do příštího období.
A nesmíme rezignovat na to – a tady si vážím podpory odborů a chci za to
poděkovat – abychom účinněji mobilizovali příjmy státu. Systém elektronické
evidence tržeb – pevně věřím, že do konce letošního roku začne fungovat
jeho první etapa. Kontrolní hlášení DPH, omezování daňových úniků do
daňových rájů, omezování nelegálních obchodů, celních podvodů, prosazení
zákona o prokazování původu majetku, který zatím brzdí pravicová opozice ve
sněmovně – všechna tato opatření musí naše vláda dokončit a zavést do praxe
a jsem přesvědčen, že přinesou praktické pozitivní výsledky z hlediska
toho, že budeme schopni lépe vybírat daně.
Je potřeba říci, že toto nejsou žádné experimenty, na rozdíl od toho, co
jsme zažívali v minulých letech, kdy se tady experimentovalo na lidech, tak
toto jsou věci, které jsou vyzkoušené, fungují v řadě dalších zemí Evropské
unie a pomáhají tam omezovat daňové úniky a má to reálné výsledky. Včera se
hodně mluvilo o Rakousku. Rakousko je mimo jiné země, která zavádí
registrační pokladny. Slibují si od toho výrazné zvýšení příjmů rakouských
veřejných rozpočtů. Od 1. ledna příštího roku už budou povinné v Rakousku
všude registrační pokladny. Rozhodně to není jenom Česká republika, jak
říká pravice, ale je to trend, který je v celé Evropě – zabránit krácení
hotovostních tržeb.
Jsem připraven k další spolupráci, chci poděkovat za debatu, kterou vedeme
v tripartitě, za to, jak tripartita v poslední době funguje, je to skutečně
věcné, není tam demagogie ani populismus, ale je tam snaha popisovat reálné
problémy reálných lidí, věci, se kterými se odbory setkávají.
Chci také poděkovat za upozornění, že velmi často jsou to odbory, které
jako první přichází se špatnými zprávami. Není jednoduché přicházet se
špatnými zprávami, ten kdo to dělá nejméně rád, je státní aparát, takže
kdybych spoléhal jenom na státní aparát, tak se nikdy nic nedozvím. Jsem
rád, že jsou tady odbory, protože tohle je komunikační kanál, kterému mohu
jako předseda vlády důvěřovat a kterým se ke mně dostávají i špatné zprávy.
A to je pro rychlost a správnost rozhodování strašně důležité.
A úplně poslední věc, kterou jsem si nechal na konec. Chci vašim
prostřednictvím i vám poděkovat za práci v odborech. Protože dnes dělat
něco pro druhé není jednoduchá věc. A to se týká jak odborů, tak práce v
politické straně. Ta každodenní práce, vytrvalý boj za lepší podmínky
zaměstnanců – ono je to často únavné, vyčerpávající, nevděčné, protože pro
lidi něco uděláte a oni na to velmi rychle zapomenou, to se prostě v
realitě stává. Chci říci, že si vážím všech lidí, kteří jsou ochotni tohle
stále znovu a znovu v odborech podstupovat. Protože tohle je práce, která
je tvrdá, není ve světle reflektorů, ale je nesmírně užitečná pro sociální
soudržnost a stabilitu naší společnosti. Takže mi dovolte na závěr vám za
tohle poděkovat, za to, že jste advokáty každodenních starostí zaměstnanců,
že se jim snažíte pomáhat tak, aby se problémy řešily pokud možno smírnou
cestou a nemuselo dojít k sociálním konfliktům v naší zemi. Jeden z důvodů,
proč jsme úspěšní a konkurenceschopní je, že u nás máme fungující sociální
dialog. Doufám, že k tomu bude pomáhat i v budoucnosti a jsem připraven
jako předseda vlády tomu pomoci také.
Děkuji.
