Odmítáme jakékoliv oslavy komunistického puče z roku 1948

ČSSD důsledně staví principy své politiky na demokratických základech. Právě proto byli sociální demokraté pronásledováni a umlčováni již v dobách Rakouska-Uherska, popravováni za nacistické okupace a zavíráni či nuceni k emigraci za dob komunistické totality.

Léta 1948 až 1989 jsou smutnou součástí našich dějin. Sociální demokracie byla krátce po nástupu komunistického režimu násilně sloučena s KSČ, přičemž se jednalo o krok v rozporu s míněním valné většiny tehdejších členů strany. To ostatně dokazuje i fakt, že přes 200 tisíc z tehdejších 370 tisíc řadových sociálních demokratů odmítlo podepsat slučovací přihlášku. Fakticky tak došlo k protiprávnímu ukončení oficiální činnosti sociální demokracie v Československu na dlouhých 40 let.

Jen díky funkcionářům a členům strany, kteří odešli do exilu, ČSSD v tomto období nikdy nepřerušila svou činnost. Již v dubnu 1948 ustavili exiloví představitelé ČSSD v Londýně ústřední výkonný výbor strany v zahraničí. Nehledě na těžké pronásledování nevyhasla sociálně demokratická myšlenka ani v domácím prostředí, jak prokázala mimo jiné vlna dělnických stávek v roce 1953 a druhá vlna procesů se sociálními demokraty v letech 1954-1955 v rámci komunistického boje s tzv. sociálním demokratismem.

Nejen, že několik sociálních demokratů bylo v 50. letech popraveno, ale vůdčí účastníci pokusu o založení ilegální Československé nezávislé sociální demokracie (V. Dundr a prof. Z. Peška) byli odsouzeni v procesu s M. Horákovou v červnu 1950 k trestům odnětí svobody na patnáct, respektive dvacet pět let.

Výročí 25. února si proto v ČSSD připomínáme a budeme připomínat v souvislosti s pronásledováním stovek a tisíců sociálních demokratů, kteří se po 25. únoru 1948, často spolu se svými rodinami, stali mezi prvními terčem nastupujícího totalitního režimu.

Bohuslav Sobotka, statutární místopředseda ČSSD