30. března 2011
Zmocněnkyně vlády pro lidská práva Monika Šimůnková, která byla do funkce jmenována před měsícem a půl, poskytla konečně první rozhovor novinářům. Stalo se tak ovšem pouze prostřednictvím e-mailu a vypracování odpovědí zabralo paní zmocněnkyni celý týden(!).
Sice ještě neuplynulo „sto dní hájení“, ale z dostupných informací lze již teď usoudit, že od zmocněnkyně se nejspíše nedočkáme žádné výrazné obhajoby lidských práv. Už jen sám fakt, že není schopna poskytnout rozhovor novinářům přímo, na základě osobního kontaktu, je poměrně alarmující – osobnost zastávající takto důležitý post si musí být natolik jistá sama sebou a svými názory, že se přímého rozhovoru s novináři nesmí obávat.
Dalším problémem je postoj paní Šimůnkové k událostem v Novém Bydžově, kam se ani nenamáhala dostavit osobně, ani nebyla schopna vystoupit před médii, ale opět jenom zaslala písemné vyjádření. Její další komentáře k romské otázce uvedené ve výše zmíněném rozhovoru (např. „domnívám se, že v principu u nás Romové diskriminováni nejsou“) ukazují, že nejspíše není správnou ženou na svém místě.
Deklarovaná snaha věnovat se více právům zdravotně postižených, seniorů, cizinců a dětí, včetně podpory zavedení instituce dětského ombudsmana, je zajisté chvályhodná. Dosavadní jednání paní zmocněnkyně ale vzbuzuje oprávněné obavy, že se jedná o velmi slabou osobnost, která je pouhou loutkou v rukách této vlády a poradce premiéra Nečase Romana Jocha (ten je znám mj. svým nesouhlasným stanoviskem ke konceptu lidských práv tak, jak je vnímán na úrovni EU či mezinárodních organizací typu OSN) a která nic zásadního v oblasti lidských práv neprosadí.
Michaela Marksová-Tominová, stínová ministryně pro lidská práva a rovné příležitosti
