22. února 2011
Nabývám přesvědčení, že ministr zahraničí Karel Schwarzenberg již definitivně ztratil schopnost formulovat základní stanoviska české diplomacie k zásadním událostem. Příkladem budiž mlčení, vyhýbavost a bagatelizace v případě událostí v Libyi nebo v případě demokratizačního procesu v severní Africe či na Blízkém východě. Přístup ministra Schwarzenberga, kdy se odmítá vměšovat do vnitřních záležitostí těchto zemí, je v přímém rozporu s jindy prosazovanou prioritou české zahraniční politiky, tedy obranou lidských práv.
Hlavním úkolem ministra zahraničí je formulování oficiálních postojů státu k zásadním mezinárodním otázkám tak, abychom pro naše partnery byli jasní a čitelní. Ministr Schwarzenberg však zatím pouze vyjadřuje své osobní postoje a výlevy nálad, popřípadě mlčí. A přestože většina zemí Evropské unie volá po výzvách k pokojnému dialogu a odmítnutí násilí na demonstrujících občanech, ministr Schwarzenberg pokládá případný pád Kaddáfího režimu za „předpoklad dalších katastrof“.
Česká republika se tak dostala po bok Itálie, kdy jsme v naprosté izolaci spíše považováni za zastánce Kaddáfího režimu. Když toto ministr Schwarzenberg zjistil, učinil nenápadný názorový veletoč, avšak dementovat tuto skutečnost nedokázal. Problémem je, že Česká republika je dlouhodobě pod vedením zahraniční politiky Karlem Schwarzenbergem považována v rámci Evropské unie za černého pasažéra, který dělá potíže už z principu. V očích Evropy jsme nečitelní a nekonstruktivní. A není to poprvé, kdy ministr Schwarzenberg takto selhal.
Lubomír Zaorálek, stínový ministr zahraničních věcí za ČSSD
