24. února 2016
Středočeským hejtmanem je Miloš Petera. S ním jsme si povídali o věcech, které mají mnoho společného s projektem Řád srdce.
* Pane hejtmane, Středočeský kraj dává peníze do mnoha oblastí našich životů. Jak je to s podporou potřebným?
Mámě několik klíčových projektů, které podporujeme. Předně to je La Sophia, kde delší dobu spolupracujeme s Ivetou Blanarovičovou. Tato obecně prospěšná společnost pomáhá vzdělávání u hudebně a sportovně talentovaných dětí z dětských domovů a sociálně znevýhodněných rodin. Tady se podílíme více než milionem korun ročně. Dlouhodobě také spolupracujeme s Kapkou naděje Venduly Svobodové. Tady se snažíme z fondu hejtmana pomoci v mnoha projektech.
* Dětským domovům věnujete poměrně velikou pozornost.
Divíte se?
* Nedivím, jen konstatuji.
Máte pravdu. Tyhle děti si ale naši pozornost zaslouží. Bohužel neměly tolik štěstí, aby žily v úplných rodinách. Proto je podporujeme. Zrovnavčerajsme s ministryní školství navštívili Dětský domov Racek na Benešovsku. A paní ředitelka nám říkala, že je moc prima, jak zajišťujeme dětem třeba celodenní pobyty v areálu Mirakulum v Milovicích na Nymbursku nebo jak děti vozíme do čestlického aquaparku.
* Také podporujete legionáře, že?
Ano. S touto skupinou lidí spolupracujeme několik let. Snažíme se jim pomoci finančně a vedle toho jim dát najevo jejich společenskou důležitost, abychom ukázali, že si jich nesmírně vážíme. Pro naši republiku toho udělali tolik, že z naší strany je to maličkost. Těmto hrdinům patří naše poděkování, v našem kraji jich máme dosud 51 žijících. Jejich zástupci od nás převzali šek v hodnotě 190 tisíc korun jako příspěvek na nákup léků a potravinových doplňků pro válečné veterány a účastníky II. odboje.
* Pane hejtmane, kdo vám podal pomocnou ruku naposledy? Třeba manželka?
U manželky to už beru, možná sobecky, tak trochu jako samozřejmost, to už je profesionální deformace. Není ale až tak důležité, kdo komu podá pomocnou ruku. Když se člověk chová k druhým slušně, tak to už samo o sobě je ta podaná ruka. Ono se to pak i vrací, Ale kdo mi podal pomocnou ruku? Nedávno jsem měl problémy se stavebními úpravami v baráku a řemeslník mne potěšil. Ono totiž v každodenním životě je takových situací více. Jen si je neuvědomujeme.
* Projekt Řád srdce je tu právě od toho, abychom si uvědomili, že svět není jen negativní, ale že je kolem nás spousta příjemných lidí, spousta příjemných okamžiků.
Mám štěstí, že z titulu funkce mohu navštěvovat mnohá místa, zejménamaléobce. Tamse setkávám s lidmi, kteří jsou bezprostřední a váží si toho, že je navštívíte. Třeba vloni jsem se na Příbramsku potkal s pětaosmdesátiletou paní, která mne pozvala na pivo. Ona provozovala pro pár lidí hospodu. Aby si mohli lidé večer posedět. Hezky jsme si popovídali a já se třeba dozvěděl, proč vlaštovky, přestože v Africe mají dostatek much, odlétají zpátky k nám. Prostě proto, že tady je delší den, ony to vycítí. Ta životní zkušenost a myšlenky paní mne moc překvapily. Měli bychom se naučit zastavit se a tyhle obyčejné, pozitivní věci postřehnout. Není to jednoduché.
* Dá se říci, že díky projektu Řád srdce se i vy díváte kolem sebe malinko jinak? Pozitivněji?
Já jsem pozitivní, ale určitě díkytomutoprojektujsemzjistil,že mezi námi jsou další skvělí lidé. Takoví, kteří konají dobro a v podstatě nikdo jim ani moc nepoděkuje. Když se chce člověk dívat kolem sebe pozitivně, začne najednou vidět spoustu pozitivních věcí. Je tu mnoho věcí, které k 21. století patří, moderní technologie, novinky ve všech oborech lidské činnosti. To srdce je ale stejně základ. Když nemáte dobré srdce, je život jiný. Neříkám, že se s takovým srdcem nedá žít, nicméně není to ono.
* Obraz politika není vždy ideální. Máte kolem sebe ty, kteří mají srdce?
Určitě mnozí politici srdce mají. U politika je to o tom, že když se stane politikem,můžena tu lidskou stránku zapomenout, uzavřít se do své ulity. Naštěstí kolem nás je mnoho spolků, kde se lidé sdružují a šíří pozitivno.
* Vy sám jste aktivní také v mnoha spolcích.
Nedá se říci, že bych byl velice aktivní, protože moje práce je časově náročná, ale mezi rybáře, fotbalisty a další sportovce docházím často. Ke všemu jsem motorkář.
* Proč jste se té skupině dal?
Já jsem se k nim nedal. Já prostě jezdím, protožemneto baví. A tak se společně scházíme. Musím vám říci, že tahle parta – tedy motorkáři – je úžasná. Tam se totiž potírají společenské rozdíly mezi lidmi, všichni jsme si tam rovni, to vzájemné přátelství je úžasné. Atonemám ani jedno tetování. Pokud jde o udělení Řádu srdce, tak motorkářům bych se přimlouval, že by také jedno patřilo.
* Kdo vás napadne, když se zeptám, kdo vám zlomil srdce?
Manželka. Jsem 35 let šťastně ženatý. Dokonce mne napadá, kde se ta naše srdce vzájemně možná lámala.
* Povídejte.
Hrál jsem fotbal za Dobřenice, a když jsme se vraceli ze zápasu domů, potkal jsem na návsi moji sestru s mojí budoucí manželkou. Chvíli jsme se bavili a já se jí zeptal, zda s námi nechce jet večer na zábavu. Nebyla proti a jela. Tak jsme si asi v tu chvíli navzájem zlomili srdce. Musím se doma v tom utvrdit, že to tak bylo.
* Pane hejtmane, je nějaký okamžik z poslední doby, který se vám vybaví, a vy si uvědomujete, že jste v té chvíli měl tak trochu husí kůži?
Takových okamžiků se objeví mnoho a já mám vždy dobrý pocit, že můžeme pomoci. Napadá mne třeba Dominik Skořepa, jenž měl v říjnu minulého roku při cestěna hokejový trénink nehodu a ochrnul. Z Fondu hejtmana mu bylo poskytnuto 50 tisíc korun na rehabilitaci a pořízení zdravotních pomůcek. Z toho jsem měl obzvláště dobrý pocit, protože to je silný chlapík. Tak silný, jako málokdo kolem nás. My prostě těm, kteří to potřebují, musímepomáhat.
Zdroj: Deník
