K. Valachová pro Deník: V referendu budu hlasovat pro vládu s hnutím ANO

13. května 2018

Redaktorka Deníku Kateřina Perknerová požádala o rozhovor poslankyni a místopředsedkyni klubu ČSSD Kateřinu Valachovou. Řeč byla o jejím postoji v blížícím se vnitrostranickém referendu i řadě dalších otázek.

Před rokem jste rezignovala na funkci ministryně školství se zdůvodněním, že nechcete poškozovat ČSSD, ačkoli s kauzou Pelta – Kratochvílová čili údajného zneužívání dotací na sport osobně nemáte nic společného. To byla narážka na Andreje Babiše a jeho neochotu odejít dobrovolně z vlády. Teď s ním znovu míříte do koalice. Nebojíte se stejných sporů jako v minulém období?

Ne, protože jako jedni z mála můžeme zkušenosti ze společného vládnutí využít na nový start. To, že musí jít o nový začátek a novou dohodu, je jasné. Musí být založeny na partnerství, respektu a důvěře.

Znamená to, že ve vnitrostranickém referendu budete hlasovat pro vstup do vlády s hnutím ANO?

Je to tak, budu podporovat vládní spolupráci s hnutím ANO.

Vypadá to, že ČSSD udělá historický rekord, který zatím držela Strana zelených, jež měla se šesti procenty čtyři ministry. Vy byste se sedmi měli mít pět resortů a podporu pro podstatné programové priority. Budete to vedle dominantního Andreje Babiše schopni prodat jako své úspěchy?

Úspěchy našich vyjednavačů, především předsedy ČSSD Jana Hamáčka, jsou nesporné. Podařilo se dohodnout obnovení proplácení nemocenské ve výši 60 procent průměrného platu od prvního dne nemoci či zvýšení rodičovského příspěvku až na 300 tisíc korun. To jsou zcela konkrétní výsledky, stejně jako nárok na ministerstvo práce a sociálních věcí, jež jsme coby vlajkovou loď ČSSD tradičně spravovali. To je pro nás v případné vládě přidaná hodnota a nemám obavu, že bychom s čerstvým vedením náš program nedokázali nejen prosadit, ale také prodat. A to i díky novým tvářím, které do vlády přivedeme. Pochopitelně musíme vyčkat, jestli to tak bude vnímat většina našich členů ve vnitrostranickém referendu.

Je pravda, že na ministerstvu práce jste mívali výrazné osobnosti – Vladimíra Špidlu, Zdeňka Škromacha, Michaelu Marksovou. Teď se ovšem zdá, že ČSSD nemá příliš velký rezervoár odborníků, kteří by navíc byli viditelnými tvářemi. Ukázalo se to na licitaci s resorty zemědělství a kultury, na které jaksi nemáte lidi. Je Petr Krčál, o němž se hovoří v případě MPSV, tím žádaným atraktivním artiklem?

V rámci diskusí, které se vedou uvnitř sociální demokracie, jsem slyšela více jmen. Petr Krčál je určitě odborníkem, zejména v oblasti sociálních služeb. Bezpochyby je odborné veřejnosti známý nejen v jeho domovském Kraji Vysočina. ČSSD chce rozšířit nabídku tváří mimo okruh svých poslanců a senátorů. Byť náš volební výsledek není na nějaké oslavy, stále je co bránit z hlediska programu i demokratického směřování země. Dá-li referendum vládní spolupráci zelenou, musíme tyto hodnoty prosazovat s využitím zajímavých a neokoukaných osobností.

Jedním z nováčků, o nichž se v už v podstatě nepochybuje, má být europoslanec Miroslav Poche. Jenže právě on má poněkud kontroverzní minulost v souvislosti s přiznanými triky se stranickým účetnictvím. Senátor Jiří Dienstbier si nenechá ujít žádnou příležitost k jeho kritice coby jednoho z pražských zákulisních hráčů. Vy jste pro, aby byl Poche za ČSSD ministrem zahraničí?

Především musím říct, že žádný aspirant na ministerský post to v tuto chvíli nemá jisté. Tak trochu děláme účet bez hostinského, protože nejdříve musíme předložit programové prohlášení a koaliční smlouvu našim členům. My poslanci se spíš než na licitace o konkrétní jména chceme soustředit na debaty v regionech, kde budeme mluvit se členy místních a okresních organizací. Budeme se snažit představit jim výhody i nevýhody vládní spolupráce s ANO. Teprve pokud ji ČSSD odsouhlasí, budeme se bavit o kandidátech na ministry. Opakuji, že podle mého názoru jsou podmínky koalice dohodnuty velmi dobře, vyjednali jsme maximum možného. Chci se spolustraníky hovořit o všech plusech a minusech vstupu do vlády.

Pro ně ovšem může být důležité, kdo bude ČSSD ve vládě reprezentovat. V kuloárech se mluví o tom, že Poche jako člen vlivné pražské organizace, která podpořila Jana Hamáčka proti Milanu Chovancovi, dostane resort zahraničí za odměnu. Nepoškodí začátek nové éry spekulace, že šlo o stranický kšeft?

To je přesně cesta, kterou jít nechceme. Nebudu rozebírat minulé zkušenosti s různými kšefty nebo handly, ale nebudu tvrdit, že k nim nikdy nedocházelo. Nyní ze všech koutů sociální demokracie zní, že nejdůležitější je, zda nám vyjednaný program a podmínky koaliční spolupráce zajistí důstojnost, respekt a důvěru ve vládě. Co se týká jmen, která nás následně budou ve vládě reprezentovat, rozhodně by nemělo jít o slíbené posty a předměty handlu. Měli bychom nominovat lidi, za nimiž budou sociální demokraté stát. I kvůli jejich energii, nasazení a dobré pověsti. Předreferendové debaty o programu určitě všichni využijeme i k tomu, abychom vyslechli názory našich členů na případná jména, o nichž se spekuluje. A možná uslyšíme i úplně jiná, o nichž se nehovoří, ale stojí za to o nich přemýšlet.

V koaliční smlouvě je uvedeno, že od ní odstoupíte, pokud prvoinstančně odsouzený člen vlády neodstoupí v přiměřeném čase, a že kabinet skončí v případě rezignace pěti ministrů za ČSSD. To první zní dost vágně, to druhé Miloš Zeman může obejít opakovaným jmenováním Andreje Babiše premiérem a ministrů z ANO. Proč jste netrvali na jediné funkční pojistce, kterou by bylo převolení sněmovních funkcionářů tak, aby mezi nimi nebyli členové SPD?

Nejprve se chci vyjádřit k těm prvním dvěma podmínkám, které z mého pohledu mohou fungovat jako kvalitní pojistka. Nejde o žádný právně vymahatelný závazek, ale o projev politické kultury a snahy se dohodnout. A především je to odpověď na usnesení hradeckého sjezdu, v němž se píše, že trestně stíhaný premiér je pro ČSSD „zásadní problém". To byl závazek pro naše vyjednavače, kteří na to museli reagovat, přičemž museli vzít na vědomí, že Andrej Babiš je pro hnutí ANO jediným kandidátem na premiéra. Ty dvě podmínky jsou tedy odpovědí straníkům na závěry sjezdu. Uvidíme v referendu, jestli to je odpověď dostatečná, nebo nikoliv.

Třeba by byla dostatečná, kdyby se ANO zavázalo k odvolání členů SPD z vysokých sněmovních funkcí. To jediné by přetrhalo hlasovací mašinu ANO, SPD a KSČM.

Tato podmínka skutečně v koaliční dohodě není formulována tak razantně a pregnantně, jak bychom si představovali. Není tam věta, že dojde k převolení některých pozic, které byly obsazeny před ustavením většinové vlády. Koaliční smlouva ale nevylučuje evoluční řešení. Pokud vznikne vláda s důvěrou, která bude mít odraz ve Strakově akademii, pak se to také musí projevit ve sněmovně. Tak to bylo vždy, bez ohledu na současné poměry. Osobně se domnívám, že k nějakým změnám tímto směrem bezpochyby dojde.

Není snad přirozené, že by levicová a proevropská ČSSD odmítala ve vedení dolní komory zástupce nacionalistické strany, která chce vystoupit z EU? S vládou ani s výsledky voleb to nemá nic společného, neboť jde o principiální záležitost.

Sociální demokraté mají po celých 140 let zakódováno, že jsou pojistkou demokratického vývoje a bojovníky proti fašizujícím tendencím, proti extremismu, zejména pravicovému. Bez ohledu na ztráty, a to i na životech. V případě Okamurovy SPD jsme od počátku dávali zřetelně najevo, že se programově nepotkáváme. Proto jsme nepodporovali její členy do významnějších pozic, jako je šéf bezpečnostního výboru nebo místopředseda sněmovny. Nepopíráme výsledek voleb, ale ten se může v Poslanecké sněmovně projevit různě, ve strategických funkcích by podle našeho názoru měli být členové jiných stran.

Proč jste to tedy neprosadili do smlouvy s ANO?

Prosadili jsme maximum možného. A chci zmínit jinou pojistku, která tam je a podle mě je velmi důležitá. Týká se zákonů typu obecného referenda, ústavních změn, rozpočtových a daňových záležitostí, které musí odsouhlasit určitý počet ministrů z obou stran. Pokud k tomu nedojde, návrh nebude ve vládě schválen a nepůjde dál do sněmovny. Znamená to, že v klíčových věcech, jež se mohou týkat demokracie, ústavního směřování země, bezpečnosti, si případná budoucí koalice klade za cíl shodu ANO a ČSSD. Díky tomu se navzájem nebudeme ve sněmovně překvapovat návrhy, které ve vládě nebudou mít většinovou podporu. A zabrání se tomu, aby byly přijímány zákony, které by byly v rozporu s programem ČSSD.

Řekla jste, že se ČSSD programově s SPD nepotkává. Jste si tím jistá, když pozorujete místopředsedu vaší strany Jaroslava Foldynu, který oslavoval Den vítězství spolu s ruskými Nočními vlky, ale je také proti odvolání členů SPD z vedení sněmovny a omezení spolupráce s ní, neboť v jeho domovském Ústeckém kraji vládne právě ČSSD s KSČM a SPD? Neuvažuje velká část současné ČSSD obdobně?

Jsem přesvědčena, že lidé si čím dál víc uvědomují svou identitu, národnostní cítění. Podle mého názoru je to správné a sociální demokraté by měli mít ambici s touto čistě pozitivní emocí pracovat tak, aby lidé, kteří takto prociťují vlastenectví, viděli v ČSSD cestu, a to nejen voličsky, ale i občansky. Tím mám na mysli sociální demokracii jako stranu, která zajišťuje dobré životní podmínky rodinám, seniorům, dostupné zdravotnictví, kvalitní školství a také dostatečně partnerský, statečný postoj v Evropské unii. Neměli bychom být kývači, ale aktivně se podílet na vývoji a rozhodnutích EU. Je to ale pochopitelně nota, se kterou si mohou pohrávat také jiní. V případě SPD jsem nejcitlivěji vnímala opakované a skutečně nešťastné výroky Tomia Okamury, a to i na půdě sněmovny. To uznávali též někteří členové SPD. Sám Tomio Okamura koneckonců řadu z nich následně vysvětloval, vyvracel a za některé se omluvil. Na tom je vidět, že společnost vnímá hranici, za niž nelze jít. Přála bych si, aby se otázka národní identity, vlastenectví všude přetavila do pozitivní energie a abychom se vyvarovali extrémů.

Dokážete porozumět argumentaci Jaroslava Foldyny, který říká, že jako motorkář společně s ruskými Nočními vlky oslavil osvobození Československa? Spolu s nimi prý demonstruje vděk za to, že rudoarmějci položili životy za naši svobodu. Podle Foldyny nejde o politiku, o adoraci Ruska a prezidenta Putina, ale o připomínku květnového vítězství a úctu k padlým.

Každého z nás ovlivňuje vlastní životní příběh. Snažím se porozumět výrokům Jaroslava Foldyny i z tohoto pohledu. Každý člověk, jenž má v rodině někoho, kdo zahynul v koncentračním táboře, byl umučen, stal se obětí nacistické zvůle, se s respektem a úctou dívá na ty, kteří položili životy za naše osvobození od fašismu. Této rovině plně rozumím a nemám potřebu v tomto směru někoho kádrovat. Uctění památky je bezpochyby spíše otázkou lidskou a občanskou než důvodem pro politikaření. Podle mě se však Jaroslav Foldyna nechal vyprovokovat k reakci, která nebyla přiměřená.

V jakém smyslu?

Jaroslav Foldyna je aktuálně místopředsedou ČSSD a takto vysoká pozice klade značné nároky na vystupování na veřejnosti. Je třeba si dávat pozor, co, kdy a také jak člověk říká, byť třeba jsou některé projevy lidsky pochopitelné. V druhém sledu totiž mohou svádět ke srovnávání s výroky zástupců extremistických stran, což je naprosto zbytečné, protože podle mého názoru to není namístě.

Není vám líto, že valná část toho, co jste jako ministryně školství prosadila, se teď demontuje, ať už jde o garanci míst v mateřských školách, pamlskovou vyhlášku nebo návrh na odložení reformy financování školství o dva roky, který aktuálně schválil sněmovní školský výbor?

Jistota umístění v mateřských školách pro děti mladší tří let od roku 2020 je vášnivě diskutovaná záležitost od samého počátku. Do zákona se dostala díky pozměňovacímu poslaneckému návrhu. Jako ministryně jsem se poctivě snažila, aby mateřské školy na takovou změnu byly připraveny. Myslím si ale, že propojení mateřských škol a dětských skupin u této věkové skupiny dětí tak, abychom zajistili co nejlepší podmínky pro paní učitelky v MŠ a zároveň umožnili maminkám vrátit se do práce, je pozitivní řešení. O to se teď ve sněmovně snažím. Pamlsková vyhláška je věc, která byla takzvaně přišita ministerstvu školství, ale od počátku je to primárně ministerstvo zdravotnictví, jež určuje, co je, či není zdravé. Pokud stávající ministr zdravotnictví přišel na nějaký recept, jak by si naše děti mohly ve školních bufetech a automatech víc pochutnat, aniž by nebylo ohroženo jejich zdraví, tak proč ne. To nevnímám nijak tragicky.

Na rozdíl od hlasování členů ANO, SPD a ODS ve školském výboru, které popírá slib premiéra Babiše o zajištění podmínek pro změnu financování regionálního školství od příštího roku?

To skutečně pokládám za bohužel opakovaný legislativní atentát na české školy. Nedá se to komentovat jinak než jako absolutně skandální věc v situaci, kdy nás ve financování škol předběhli i Slováci a jsme v EU úplně poslední. Je absurdní hledat teď výmluvy, proč nedat školám spravedlivé peníze, aby ředitel školy dopředu věděl, jaký objem finančních prostředků dostane, kolik může mít učitelů, nepedagogů, jak je zaplatí a vylepší jim plat. Reforma mimo jiné umožní dělení výuky do skupin v matematice nebo odměňování učitelek mateřských škol podle reálné doby, kterou s dětmi stráví. Přetahovat se o to, zda je na čase odstartovat spravedlivé financování škol, když bylo pozdě už před deseti lety, mi přijde nehorázné.

A tím jsme opět u důvěry v rámci eventuální koalice ANO a ČSSD. Věříte slovům Andreje Babiše a Aleny Schillerové, že peníze budou a reforma se spustí v lednu 2019?

Vím, že pokud sociální demokracie bude ve vládě s hnutím ANO, nedovolí, aby se odložilo férové zvyšování platů ve školství a spravedlivé financování škol. Předsedovi vlády v demisi věřím v tom, že společně s ministryní financí peníze školám skutečně zajistí, neboť vycházím ze své zkušenosti. Když jsem byla ministryní školství, zažila jsem tvrdá vyjednávání o školském rozpočtu, ale slíbené finanční prostředky byly vždy zajištěny, a to do koruny.

V nedávném rozhovoru pro Deník ministr školství Robert Plaga uvedl, že pokud zůstane ve vládě s důvěrou, chce se vrátit k otázce povinné maturity z matematiky. Vzhledem k současnému stavu výuky tohoto předmětu by uvažoval o odložení či úpravě této povinnosti. Co tomu říkáte?

Musím se usmívat, protože pan ministr Plaga kráčí trochu podobnou cestou jako já. Když jsem se stala ministryní školství, „proslavila" jsem se pocitovým výrokem, že nevím, proč by vlastně měla být maturita z matematiky povinná. Tehdy z toho ovšem byla neuvěřitelná mela a titulky hlásaly, že jsem zpochybnila směřování České republiky jako budoucího evropského tygra v technickém vzdělávání. Chci ale připomenout, že do školského zákona se to dostalo v roce 2016 a první maturanti mají tuto zkoušku povinně absolvovat v roce 2021, takže o tom vědí pět let.

Jenže roky běží a ve výuce matematiky se prakticky nic nemění, je čím dál větším strašákem.

Jisté je, že zadání, co a jak se má změnit, schválila vláda v prosinci 2016. Nikdo přece neměl záměr přijímat zákon, který by potopil půlku populačního ročníku. Naopak jsme jím chtěli podnítit změny ve výuce, které by zajistily, že maturanti matematiku zvládnou velmi dobře.

A když jste nepodnítili, jste pro odsunutí nebo zrušení státní maturity z matematiky?

Neříkám rozhodné ne. Pokud by se zjistilo, že ministerstvo školství „nemaká" podle not projednaných vládou a školy ani žáci se necítí připraveni na to, aby v roce 2021 a 2022 byli úspěšní, pak to k úvaze je.

Zdroj: Deník, 13. května 2018

Blogy