J. Hamáček: Babišovi znovu navrhneme bankovní daň

25. listopadu 2019

ČSSD není kriminál a odejít z ní může každý, říká k současným neshodám s Jiřím Zimolou šéf sociálních demokratů JAN HAMÁČEK. Mluví ale i o vztazích s Andrejem Babišem, plánech na další zvyšování daní nebo o aktuální kauze syrských sirotků: „Představa, že někde v Morii pod igelitovou plachtou leží osmileté dítě, je nesmysl.“

Jak se vám 17. listopadu na Národní třídě poslouchal pískot a nadávky do „ocásků“, které jste schytal za premiéra Andreje Babiše a ministryni spravedlnosti Marii Benešovou?

Byl jsem tam společně s desítkami dalších sociálních demokratů a stala se jediná věc: to místo si zprivatizovala asi patnáctka lidí, které znám z minulých let a pokládám je za profesionální demonstranty. Oni rozhodovali o tom, na koho budou pískat a koho naopak pochválí. Nejspíš proto odtud odcházel jako nejpopulárnější politik Miroslav Kalousek, na nějž v době, kdy byl ministrem financí, pískalo zaplněné Václavské náměstí. Ti lidé nicméně mají právo vyjádřit svůj názor, koneckonců právě o tom 17. listopad je.

Neodnášíte to ale tak trochu za premiéra?

To spíš beru vážně demonstrace proti vládě na Letné, protože tam protestovalo výrazně více lidí. A i to byl důvod, proč jsem svého času mluvil se zástupci iniciativy Milion chvilek. Já se ale neperu za Andreje Babiše. Peru se za něco, co má podle mě smysl – za naši koaliční vládu. K ní je tu stále jediná alternativa, a to podstatně horší. Je to nějaký vliv SPD na vládu v této zemi. I tomu bráníme svou účastí v koaličním projektu.

Jak spolu vlastně po měsících nejrůznějších koaličních sporů vycházíte? Poslední týdny to vypadá skoro na vládní idylku…

Rozhodně to není idylka, většina věcí se musí tvrdě vyjednat. ČSSD se ale na podzim podařilo prosadit několik klíčových věcí. Po dlouhých debatách jsme například schválili rodičovský příspěvek, u nějž to sice ve sněmovně vypadalo, že ho vymysleli úplně všichni, ale jde o jasnou zásluhu sociální demokracie, která to prosadila do vyjednávání o vládě. Zvládli jsme schválit i daňový balíček. Daňové věci sice nejsou nikdy populární, ale pokud chceme prosadit všechny sliby, které jsme dali lidem, musíme na ně někde sehnat peníze. Jsem rád, že v tom balíčku je i digitální daň, což je vlastně první sektorová daň, jež se v České republice bude zavádět. A to na internetové giganty, které u nás neplatí žádné daně, ale vydělávají tu obrovské peníze. Dalším průlomem je ale také zdanění rezerv pojišťoven, protože i to lze chápat jako sektorové opatření.

Ano, vláda zvyšuje daně. Berete to jako ústupek hnutí ANO sociální demokracii? Andrej Babiš přece vždy tvrdil, že jeho vláda daně zvyšovat nebude, ne?

Při každém vyjednávání musí někdo ustoupit. A ono do značné míry dochází na naše slova. Když jsme začínali spolupráci a dohodli se na velice ambiciózním plánu, co všechno uděláme, tak jsem upozorňoval, že to bude něco stát. Hnutí ANO tehdy říkalo, že daně zvyšovat nechce a že se postará o jejich lepší výběr. To se povedlo, ale evidentně to nestačí a musíme se rozhlížet po dalších příjmech. S nápadem na digitální daň sice přišla naše Jana Maláčová, ale na druhou stranu už na tom poté pracovalo ministerstvo financí. Je to poprvé, kdy vláda uznala, že jsou tu sektory, k nimž je potřeba přistupovat jinak. A já věřím, že to bude pokračovat, a znovu se tak vrátí do hry i bankovní daň. To je zcela klíčová věc. Bankám stoupají zisky a všechny ty peníze odtékají do zahraničí. To se musí změnit. Strašení, že banky následně udělají nějakou kartelovou dohodu a zdraží své služby, je podle mě nesmysl.

Na bankovní dani se ale s hnutím ANO opakovaně nemůžete shodnout a premiér ještě před pár týdny tvrdil, že by její navržení považoval za porušení koaliční smlouvy. Vážně si myslíte, že ji můžete prosadit?

Je to naše velké téma, považujeme za nefér, aby všechno platili zaměstnanci a ti, kteří u nás realizují miliardové zisky, si ty peníze odváděli do Rakouska nebo Francie. Určitě je to cesta, i když rozumím, že ANO má jiný pohled na svět. Pan premiér a jeho hnutí mají asi jiný vztah s bankami než sociální demokracie, to je potřeba vzít v potaz. My nicméně koncept té daně máme připraven a jsem přesvědčen, že to téma znovu otevřeme nejpozději příští rok, až se začneme bavit o přípravě rozpočtu 2021. Protože bude potřeba hledat další příjmy. Bankovní daň by přinesla deset až patnáct miliard korun.

Obává se podle vás Andrej Babiš, že se pak Agrofertu skokově zdraží úvěry?

(smích) To komentovat nechci. Jen říkám, že ta debata bude opět na stole. Nebudeme ale samozřejmě dělat žádné partyzánské akce, protože jsme vázáni koaliční smlouvou. Pokud to hnutí ANO odmítne, budeme chtít znát další zdroje příjmů, protože předpokládám, že vláda nebude chtít redukovat své ambiciózní sliby. A když se nedohodneme, bude bankovní daň tématem ČSSD do voleb.

Na jaké další sliby ještě bude vláda potřebovat peníze?

Jsou před námi minimálně nespravedlnosti v penzijním systému. Pokud máma vychová děti a je za to bita nižším důchodem, není to fér. Pokud někdo dělá fyzicky náročnou práci, která ho zdravotně ničí, měl by mít nárok jít do důchodu dříve. To jsou věci, které budeme muset vyřešit, a bude to stát nějaké peníze. Udělali jsme velký pokrok na poslední koaliční radě, kde jsme se v principu dohodli. Máme odsouhlasený koncept a musíme doladit detaily.

Počítáte nadále s tím, že zůstane aktuální strop pro odchod do důchodu na pětašedesáti letech? Je to vůbec dlouhodobě udržitelné?

Hranice šedesáti pěti let je pro sociální demokracii absolutně nepřekročitelná. O tom vůbec nebudeme mluvit. Je to udržitelné střednědobě. Debata, jak z dlouhodobého hlediska přenastavit celý penzijní systém, je na více let. My nechceme opakovat chybu pravicových vlád, že tu reformu protlačíme o pár hlasů.

Rýsuje se také dohoda na minimální mzdě. Už i z hnutí ANO slýcháme, že by mohla vzrůst ze současných 13 350 až k patnácti tisícům korun. Není to přehnané? Akorát tak vytvoříte tlak na růst dalších mezd, to je pro firmy velká zátěž.

Víte, že my jsme vždy tlačili na nárůst minimální mzdy. Pracovat se musí vyplatit a není možné, aby lidé, kteří nepracují, měli šanci získat téměř stejné peníze. Zároveň nemůžeme brutálně škrtat sociální dávky a nahnat lidi do existenčních problémů. Musíme postupně zvyšovat mzdy a platy. A jen pro kontext, i kdyby prošlo zvýšení minimální mzdy na 14 700 korun, tak Slovensko ji má v přepočtu patnáct a Polsko patnáct a půl tisíce korun. Nevím, v čem jsou naši zaměstnanci horší. Dohodnout se na patnácti tisících bych považoval za obrovský úspěch.

Pojďme k ČSSD. Jak jste si s Jiřím Zimolou vyříkali, že zakládá hnutí Změna 2020? Berete to od něj jako podraz?

Odmítám řešit na stránkách médií vnitrostranické věci v sociální demokracii. Jsme demokratická strana, u nás probíhají primárky, a až skončí, ukáže se, kdo kandiduje. Vést tuhle debatu v médiích pokládám za sebevražedné. Neznám žádnou jinou politickou stranu, jež by takto diskutovala, a neznám žádného politika z jiné partaje, který by o vlastní straně vykládal věci jako naši politici. Já se do toho vůbec zapojovat nebudu. S Jiřím Zimolou jsem mluvil a na jaře uvidíme, jestli bude lídr naší kandidátky.

Do té doby se má rozhodnout, nebo od vás dostal nějaké ultimátum?

Já jsem nikomu žádné ultimátum nedával. On je předsedou krajské organizace, trochu mě překvapuje, že z této pozice nemá jistotu, zda bude kandidovat, ale dobrá. Teď proběhnou konference a rozhodneme v každém kraji, zda postavíme vlastní kandidátky sociální demokracie, nebo zda někde půjde o otevřenou kandidátku i pro nezávislé nestraníky, či zda uděláme kandidátku koaliční. Všechno je možné, ale vždy se musíme pohybovat v rámci stanov.

Což ale varianta založení vlastního hnutí a kandidatury na jeho kandidátce není, že?

Platí stanovy, které říkají, že člen sociální demokracie nemůže být členem jiného politického hnutí. Takže kdyby do nějakého vstoupil, automaticky pozbývá členství v ČSSD. O tom vůbec není žádná diskuze. To se týká i toho, kdyby někdo za jiné hnutí kandidoval bez souhlasu strany. Já jsem pro, aby se ČSSD otevřela a abychom vzali na kandidátky i úspěšné nezávislé kandidáty, ale musí to mít nějaký řád.

Vidím, že o Zimolovi příliš mluvit nechcete, ale…

(skáče do řeči) To nechci.

Ale neříkáte si občas, ať z ČSSD raději skutečně odejde?

Ale to jsem řekl už mnohokrát, že sociální demokracie není kriminál. Pokud někdo chce odejít, nikdo ho násilím držet nebude. My máme jiné priority: aby se ti, kteří to s ČSSD myslí vážně, semkli a udělali vše pro úspěch v krajských volbách. Protože tam půjde o bytí a nebytí sociální demokracie.

Má ČSSD na to, aby ve všech krajích postavila vlastní kandidátky?

Strana, která má patnáct tisíc členů, na to samozřejmě má. Na druhou stranu v současné atmosféře, kdy systém standardních stran prochází určitou krizí, je jedním z řešení otevřít kandidátky lidem, kteří mají stejný či podobný světonázor, ale nechtějí se z nějakých důvodů politicky angažovat tím, že k nám vstoupí. Ale pro příklad – hejtman Vysočiny Jirka Běhounek je dlouhodobě úspěšný, má už téměř schválenou kandidátku do krajských voleb a není to člen sociální demokracie. Takže možné je vše.

Jak chcete pozvednout sociální demokracii? Podle posledního průzkumu agentury Kantar byste se ani nedostali do sněmovny, v jiných se držíte kolem pěti procent…

My jsme se před dvěma lety rozhodli, že tou cestou bude vstup do vlády a plnění našeho programu. Nedávalo by teď žádný smysl tuto cestu měnit. Nicméně náš problém je, že se s tím strana jako celek nikdy nesmířila. Sice jsme nějak rozhodli, ale poté jsme rok a půl vedli diskuzi, jestli jsme se náhodou nespletli. Pokud vysíláte veřejnosti takto zmatené signály, nikdo nechápe, co vlastně děláte. Proto jsem se teď na podzim pokusil situaci uklidnit, aby lidé pochopili, že máme jasno a budeme dělat vše pro to, abychom uspěli. Zda to bude fungovat, nebo nikoli, ukáže čas. Nikdo jiný ale s jinou alternativou nepřišel.

Přemýšlíte o tom, jak se nestát předsedou, pod kterým ČSSD vypadne ze sněmovny?

Dělám vše pro to, aby to tak nebylo. Můžete mě kritizovat za všechno, ale rozhodně ne za to, že bych se flákal. Mě to samozřejmě stojí spoustu energie. Objíždím všechny regiony, přivedl jsem do vedení výrazné politiky typu Jany Maláčové a Tomáše Petříčka, ti oživují sociální demokracii. My nejsme žádná zkostnatělá, zapouzdřená strana. Snažíme se jet na maximum, jestli to stačí, rozhodnou až volby.

Mluvili jsme o tom, že hnutí ANO v poslední době často přistupuje na vaše programové priority. Nebojíte se, že vám úspěch za jejich prosazení jako obvykle sebere a vy nebudete mít před volbami lidem co prezentovat? Ať už jde o rodičovský příspěvek, minimální mzdu, nebo o úpravu důchodů?

Ano, to je sice věc, kterou hnutí ANO umí velmi dobře, ale my jsme se už docela poučili. Snažíme se jasně dávat najevo, co jsou naše priority, dostávat to více k lidem. Třeba u „rodičáku“, o tom je úplně jasno. A u minimální mzdy se stačí podívat na vyjádření některých politiků ANO ještě z minulého týdne.

Poslední věc – jak se vlastně vyvíjí kauza syrských sirotků, které bychom mohli vzít do Česka? Už vám Řecko poslalo jejich seznam?

Dnes je v Řecku zhruba čtyři a půl tisíce osob, které spadají do definice mladistvých bez doprovodu. To je kdokoli mladší osmnácti let bez dospělého. Loni přišla paní Šojdrová z KDU-ČSL a udělala z toho syrské sirotky. Ale statistiky mluví jasně: devadesát tři procent těchto mladistvých je starších čtrnácti let, devadesát čtyři procent jsou chlapci a dvě třetiny z nich jsou Afghánci a Pákistánci. Navíc je tam obrovský problém s udáváním věku, takže se předpokládá, že jsou o dva až tři roky starší, než sami říkají. Já jsem se před rokem obrátil na řeckou stranu, zda by mi mohli říci, kolik mají syrských uprchlíků ve věku do deseti let. A nedostal jsem odpověď. Teď jsem poslal další dopis s žádostí o seznam čtyřiceti mladistvých vhodných k relokaci. Tak uvidíme.

Takže v Řecku opuštěné syrské děti nejsou?

Určitě tam jsou nějací syrští sirotci, ale když jsme se dotazovali přes ambasádu, jsou už všechny ty malé děti v nějakém systému řecké péče. Představa, že někde v Morii (Největší uprchlický tábor v Řecku, pozn. red.) pod igelitovou plachtou leží osmileté dítě a nikdo se o něj nestará, je nesmysl. Celá ta debata je absurdní, já nejsem žádné monstrum, a kdybych věděl, že můžeme pomoci dětem v ohrožení života, samozřejmě se o to budeme snažit. Ale vozit sem patnáctileté Afghánce, to pro mě nemá smysl. Je to bezpečnostní i politické riziko. To si na triko nevezmu.

zdroj: Týden, 25. 11. 2019

Blogy