Ing. Milan Urban

Rychlá dubnová smršť telekomunikačních operátorů, která razantně snížila ceny za neomezené volání a esemeskování v tuzemských sítích, potěšila nejen majitele mobilních telefonů, ale i příznivce regulace trhu. Právě pokračující tlak ze strany českých i evropských regulačních institucí je totiž hlavním důvodem, proč oligopol tří firem (Telefónica O2, T-Mobile a Vodafone) nečekaně srazil ceny.

S kolegy z Národní ekonomické rady vlády (NERV) a s jejich recepty na ozdravení ekonomiky občas souhlasím. Většinou ale ne, a nejen proto, že jde o ekonomy čistě pravicové orientace.

Jak se dělají reformy daňového a penzijního systému? Podle kabinetu Petra Nečase takto: vláda vyvede část prostředků z průběžného státního důchodového systému do privátních fondů. Jelikož však důchodový systém není oddělen od státního rozpočtu, chce vláda tento výpadek kompenzovat zvýšením DPH, a tím pádem i vyšším výběrem této nepřímé daně. To má přinést dalších 22 miliard korun do státní kasy.

Nedávné události v Japonsku opět ukázaly, jak je současný globální svět úzce propojený a zranitelný. Katastrofa, která před několika týdny postihla japonskou jadernou elektrárnu Fukušima, se nás totiž velice blízce dotýká.

Ministerstvo financí zvažuje, že sníží nebo rovnou zruší daňové paušály, které živnostníkům umožňují snížit daňový základ, aniž by museli vést rozsáhlé účetnictví. Médii ta zpráva překvapivě prošla bez většího zájmu. A to přesto, že taková změna hluboce ovlivní celou českou ekonomiku i zaměstnanost.

Jedním z nejfrekventovanějších témat dnešních dní je zdražení elektrické energie, které nás – zřejmě – čeká od ledna příštího roku. Kvůli rozšíření fotovoltaiky a celkovému nárůstu energie z obnovitelných zdrojů české domácnosti zaplatí zhruba o 13 % více. To se přirozeně občanům ani firmám nelíbí a v médiích i jinde začalo hledání viníků. Musím přitom čestně přiznat, že mezi ně bulvár zařadil i moji maličkost.

Česká republika v průběhu konference v Dohá svým aktivním přístupem významně přispěla k zahájení negociací a to pod silným zorným úhlem vlády ČR, o čemž svědčí i skutečnost, že směrnice pro naše vyjednávače byly zpracovány za úzké spolupráce téměř všech resortů a byly schváleny na úrovni vlády.V pátečních Hospodářských novinách vyšel v rubrice Názory článek Jiřího Macháčka "Svobodný obchod v ohrožení", zamýšlející se nad osudem další liberalizace světového obchodu v případě neúspěchu nadcházejícího jednání ministrů členských zemí WTO v Ženevě. Závěry, které uvedený článek obsahuje, jsou logické. Část, na kterou reagovat musím, je v závěru článku, kde autor klade otázku, zda osud probíhajícího kola obchodních jednání zajímá některého z našich politiků.

Zatímco penzisté zděšeně zírají na Kalouskovy složenky a noviny jsou plné inzerátů ODS hrozících Česku bankrotem po vzoru Řecka, někteří ekonomové i média upozorňují na nebezpečí pravého opaku. Místo propadu rozpočtu nám hrozí deflace a stagnace ekonomiky.

Ptal jsem se před časem jednoho Američana, jestli se nebojí, že je Čína ekonomicky převálcuje. Lidé ze „Země středu“ jsou levní, extrémně pracovití, chytří… „Proč bychom se měli bát,“ opáčil za celou zemi. „Všichni opravdu chytří Číňané už pracují pro nás, doma v Americe. A ty, co se narodí, koupíme jakmile se trochu rozkoukají.“

Chápu, že nový volební lídr ODS Petr Nečas není ekonom. A chápu i to, že jsme uprostřed předvolebního boje. Co ale nechápu – a trochu mě z té ideologické zaslepenosti i zamrazilo – jak vehementně zkritizoval pobídky pro průmyslové investice v zemi

Jaksi nám už přijde normální, že když chceme levně nakoupit oblečení nebo elektroniku, jedeme do Německa, nebo ti movitější rovnou do USA. Náklady na cestu přitom rozdíl v cenách bohatě vyrovná. Také láhev vína stojí v české restauraci většinou dvakrát tolik, než srovnatelné víno v Itálii nebo Rakousku. Máme si na ten samý princip zvyknout i v případě telekomunikačních a bankovních poplatků, nebo u cen energií?

Kdybych chtěl být populista jako kolegové pravicoví politici, psal bych dnes o tom, že nejhůř odneslo světovou krizi v Evropské unii Lotyšsko, které nám léta dávali za vzor kvůli rovné dani (mají ji 25%). Pravda je ale poněkud složitější, Lotyšsko není na kolenou kvůli rovné dani (jen), ale kvůli řadě faktorů. Šlo zejména o orientaci především na služby, spolehnutí se na domácí poptávku, nemovitostní krizi a rozsáhlé zadlužování obyvatel v cizích měnách. Výsledkem je, že po letech masivního růstu propadá jejich ekonomika v řádu dvou desítek procent.

Ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek v minulých dnech představil novou koncepci zvýšení konkurenceschopnosti České republiky, která si klade za cíl dostat nás „zpět na vrchol“. Podle ministrových představ bychom se do roku 2020 měli dostat mezi 20 nejkonkurenceschopnějších ekonomik světa. Obávám se bohužel, že i v tomto případě jde opět spíše o marketingovou hru s čísly, nežli o reálně splnitelný cíl, jakkoliv bych jeho splnění uvítal. Musíme však být realisté.

Sociální demokracie nadále trvá na tom, aby vláda Petra Nečase dala naší společnosti jasné záruky, že její návrh na zdanění fotovoltaických elektráren nevyvolá miliardové arbitráže pro naši zemi. ČSSD v tomto smyslu vnímá i apel prezidenta republiky Václava Klause, který s ohledem na hrozící soudní spory přichází s iniciativou pouze jednoročního zdanění solárních elektráren.