Alena Gajdůšková: Tvrdohlavost se mi v politice hodí

Na co si v politice stále nemůžete zvyknout?

Nevím, jestli bych použila výraz zvyknout, ale s čím se nemůžu srovnat za těch sedm let, co jsem v Senátu, je to, že zvláště do Senátu lidé člověka zvolí proto, že ho považují za slušného, poctivého člověka, který něco zná, který už má za sebou kus práce – protože mu musí být minimálně čtyřicet. A v okamžiku, kdy ho zvolí, padne do kolonky politik a politik v českém veřejném prostoru se víceméně rovná, že je to hlupák, vyžírka, neumětel. S tím se skutečně nemůžu srovnat za celou tu dobu, co v Senátu jsem.

Která vaše vlastnost se vám v politice nejvíc hodí?

Hodí se mi určitě všechny zkušenosti, tedy to, že mám tři profese – jsem pedagog, mám vystudovanou veřejnou správu a pracovala jsem jako personalistka. Pokud mám odpovědět přesně na vaši otázku, které vlastnosti se hodí – jsem Beran, tudíž jsem patřičně tvrdohlavá a to je dost dobrá vlastnost pro politiku. A pedagogika každého naučí komunikovat, brát lidi takové, jací jsou, bez předsudků, snažit se hledat řešení. A to je v politice dost užitečné.

Díváte se v televizi na politické debaty? Jaké máte přitom pocity?

Dívám. Manžel se mi vždycky směje, že v neděli v poledne jsem v práci. Musím ale sledovat názory jiných a jak se politická scéna vyvíjí. Moje pocity? V poslední době mám lepší pocit z toho, jak jsou debaty vedeny. Myslím, že moderátoři se naučili být víc korektní, ale samozřejmě mě velmi nadzvedne, když slyším kolegy z jiných stran říkat bohapustou lež a demagogii. To těžce nesu. Na druhou stranu mám strašnou radost, když oponent dokáže argumentovat, řekne pravdu, dokáže obhájit názor.

Styděla jste se někdy za někoho?

Bohužel musím říct, že ano. Při zahraničních cestách a při setkávání se zahraničními delegacemi jsem se musela mockrát stydět, když přišla řeč na výroky současného českého prezidenta. To vždycky pro mě byla strašně těžká pozice. Byla jsem vychovávána jako vlastenka. Když překročím hranice, hájím Českou republiku, ale některé výroky českého prezidenta jsou nehajitelné. Tak jsem často mlčela a krčila rameny, ale v hloubi duše jsem se styděla.

Čím si děláte radost?

Mám dvě vnučky, „Přemyslovny“: Elišku a Anežku. Každá chvilka s nimi je radost!

Když máte všeho dost, kam jdete a co děláte?

Seberu se a jdu do lesa.

Dokážete si představit, že byste se ještě vrátila do školy a učila prvňáčky číst a psát?

Dovedu si to velmi dobře představit a říkám, že na důchod půjdu zpátky do první třídy. To je totiž úžasná práce! První třída je jediný rok školní docházky, kdy vidíte za sebou svou práci. Děti mají za rok základy vědění – umí číst, psát a počítat. Je to tak krásná práce, že bych se dokázala vrátit.

V jakém oblečení se cítíte nejlépe a co byste si na sebe nikdy neoblékla, i když je to moderní?

Asi jako každý normální člověk se cítím v riflích a tričku. Ale moje profese předpokládá chodit kultivovaně a elegantně. Určitě bych si neoblékla nic, co neodpovídá mé postavě a mému věku, například bokovky, které odhalují holé břicho.

Celé znění rozhovoru s Alenou Gajdůškovou si přečtete v našem Zpravodaji – Magazínu sympatizantů. Ten  získáte, pokud se na našich webových stránkách zaregistrujete jako sympatizant. Formulář pro registraci najdete pod odkazem Sympatizanti.