Projev předsedy ČSSD ke třetímu čtení státního rozpočtu na rok 2010

Vážený pane předsedo (předsedající), Vážené paní poslankyně, Vážení páni poslanci, Dámy a pánové,

Jsem velmi rád, že debata o státním rozpočtu na rok 2010 vstupuje do závěrečné fáze. Jsem velmi rád, že Česká republika má již od září 2009 dohodu o rozpočtovém rámci na rok 2010. To je dobrá zpráva pro všechny. Tedy pro české občany, české firmy, pro partnery českých firem a českého státu v zahraničí. Víme, že státní rozpočet na rok 2010 má plánované výdaje ve výši 1185 mld. Kč a deficit je plánován ve výši 162,7 mld. Kč, víme na základě, jakých opatření bude takového deficitu dosaženo. Je velmi dobře, že tomu tak je, je velmi dobře, že jsme se vyhnuli rozpočtovému provizóriu. Deficit, který je plánován poměrně velký. Je to způsobeno jednak světovou finanční a hospodářskou krizí, kterou jsme si nakonec – po jistém váhání představitelů někdejší vlády – přece jen přiznali. Je to tedy rozpočet s deficitem, který vychází ze střízlivého pohledu na svět, který je velmi ovlivněn tím, že neoliberální ideologie selhala a přivedla svět do největší krize od velké krize třicátých let.

Je to situace naprosto jiná než před rokem! Tehdy nám tady tehdejší ministr financí Kalousek a tehdejší předseda vlády Topolánek otevřeně lhali do očí. Předložili nám zcela nerealistický rozpočet, a to tak že ani nebyli schopni předstírat, že věří vlastnímu návrhu. Ne že by v historii České republiky nebyly napjaté rozpočty, ne že by v nich občas nebyly nějaké dílčí vaty, skryté rezervy v řádu miliard korun na straně výdajové, ne že by občas některá z vlád tu a tam nepřihodila na příjmové straně virtuální miliardu, aby rozpočet tzv. vyšel. Nikdy však nebyl státní rozpočet tak nerealistický, tak málo vyjadřující realitu, jako před rokem státní rozpočet pro rok 2009.

Státní rozpočet na rok 2009 byl sestaven na základě prognózy hospodářského růstu ve výši 4,8% HDP. Již před rokem bylo zřejmé, že česká ekonomika v roce 2009 neporoste. Je sice pravda, že pokles HDP o 4 až 5 procent, jako realistický odhad v prosinci 2009 neočekával nikdo, ovšem Topolánkova vláda se namísto snahy o boj se světovou hospodářskou krizí před rokem tvářila, že žádná světová finanční krize není a pokud je, tak se prý České republiky nedotkne. Předstírali, že deficit v roce 2009 bude 38 mld. Kč, ve skutečnosti skončí někde v mezi 200 - 220 mld. Kč! To je opravdu nepatrný rozdíl.

Klub sociální demokracie bude hlasovat pro státní rozpočet České republiky – po úpravách, o kterých budu ještě hovořit a o kterých budeme rozhodovat, ve třetím čtení – a to z těchto třech hlavních důvodů:

1. Schválit státní rozpočet, hlasovat pro něj v této složité době je gestem státnické zodpovědnosti a umožní České republice vyhnout se rozpočtovému provizóriu.
2. Rozpočet na rok 2010 je sestaven na základě daleko realističtějších předpokladů o vývoji české ekonomiky a je tu tedy reálný předpoklad, že skutečný výsledek hospodaření za rok 2010 nebude příliš daleko od rozpočtovaných čísel.
3. Umožňuje jistý rozpočtový stimul do české ekonomiky v roce 2010 a zároveň ponechává kapacitu si půjčit pro případ druhé vlny světové hospodářské krize.

Pro rozpočet budeme hlasovat i s vědomím nemalých problémů a negativních důsledků nedávného působení Topolánkovy a Kalouskovy vlády. K tomu, aby byla zachována sociální soudržnost české společnosti, je nutné, aby významné skupiny obyvatelstva neměly pocit, že následky krize jsou řešeny především na jejich úkor. Břemeno nákladů krize by mělo být férově rozděleno na celou společnost. Tak tomu dosud bohužel není. Po Kalouskově a Topolánkově nadílce bohatým rovnou daní a příliš nízkými stropy na sociální a zdravotní pojištění ve společnosti zůstává oprávněný pocit, že daňové břemeno bylo příliš posunuto od horních 100 000 na zbylých deset miliónů. Zásadním krokem, který eliminuje tento problém, může být v blízké budoucnosti znovuzavedení progresivního zdanění fyzických osob a to zhruba ve stylu jakým to provedl americký president Obama. Tento zásadní krok je ovšem také krokem poměrně komplikovaným a bude hlavním úkolem pro naši vládu, která vzejde z květnových voleb roku 2010!

V současné době jsme zahlcováni optimistickými zprávami ekonomických beletristů, že světová hospodářská krize je za námi. Rád bych tomu věřil. Podle posledních čísel propad HDP ve třetím čtvrtletí je již „jenom“ 4,1%, propad ve čtvrtém čtvrtletí 2009 bude téměř s jistotou ještě menší. Již jen proto, že čtvrté čtvrtletí 2008 již bylo výkonově slabší a srovnávací základna tudíž bude menší. Celkový roční výsledek tedy bude možná propad ne 5%, ale „pouze“ 4%. A v roce příštím možná dokonce bude opět hospodářský růst. Osobně vidím spíše věci pesimističtěji. Potíž je v jedné věci, tento růst je závislý na tom, jak vyřeší krizi EU jako celek a také USA. Ale zejména: do jaké kondice a kdy se dostane německá ekonomika. Zde vůbec není zřejmé, že překonání hospodářských problémů bude tak rychlé. Do světového finančního systému byly nasypány stovky miliard amerických dolarů (zejména v USA), mnoho velkých bank a pojišťoven bylo částečně či úplně znárodněno. Hrozí, že daňoví poplatníci budou platit za selhání finančních institucí celá desetiletí, anebo přijde vysoká inflace. Toho se zjevně bojí bohatí a chytří, kteří ženou cenu zlata do nevídaných výšek a tím naznačují, že krize není zdaleka za námi. Bude nutné se celosvětově zamyslet nad tím, jak řešit ten problém, že finanční systém potřebuje čas od času významnou finanční injekci. Není přece politicky hajitelné, že tyto ztráty finančního sektoru má platit průměrný daňový poplatník, anebo že bude, kvůli nutnosti čas od času platit za selhání finančního sektoru demontován sociální stát! Je spíše nutno přemýšlet v celoevropském měřítku o Tobinově dani, či přesněji řečeno o dani z finančních transakcí, která by zajistila, že si finanční sektor svá selhání zaplatí sám. Pan ministr financí Janota v posledních dnech často mluví o potenciálu daňových příjmů státu. Toto je jeden z možných námětů.

Chápu ale, že v České republice se tato otázka obtížně diskutuje, neboť u nás je časová mezera mezi domácí finanční krizi a světovou finanční a hospodářskou krizí zhruba 10 let. K českému selhání bankovního sektoru došlo zhruba před deseti lety. Bylo výsledkem v zásadě stejných neoliberálních praktik, které téměř rozvrátily světový finanční systém před rokem. Tímto časovým rozdílem jsme však v ČR byli ušetřeni toho, že ve stejné době dostávají ve světě finanční instituce stovky miliardy USD na svoji záchranu a zároveň roste nezaměstnanost a daně průměrnému občanovi, který má zaplatit sanaci bankovního sektoru.

To, že jsme měli tak trochu štěstí, by nemělo vést k aroganci (v případě pp. Kalouska, Topolánka) ve vztahu k Evropské unii, která chce regulovat finanční instituce, aby se již nemohla opakovat finanční krize roku 2008. V EU bychom měli podpořit především v regulaci hedgeových fondů a private equity fondů (tzv. stínového bankovnictví), tedy těch institucí, které obcházely a obcházejí poměrně solidní regulaci standardních komerčních bank (Basel II).

Právě malý pokrok v oblasti regulace finančních institucí vede k vážným obavám, zda je krize skutečně zažehnána. Během velké krize třicátých let ve Spojených státech trvalo 4 roky, než se podařilo překonat odpor proti větší regulaci finančního sektoru. Ve Spojených státech zažil prezident Roosevelt velký odpor ústavních institucí proti zásahům do extrémně přehnaně liberalizované ekonomiky. Po prvním roce krize také někteří tvrdili, že je vše už vlastně skoro v pořádku a žádné regulace není zapotřebí… Navíc nynější prezident Mezinárodního měnového fondu Dominique Strauss-Kahn tvrdí, že nejméně 50% tzv. toxických aktiv je stále skryto v bankovních bilancích. Hlavními podezřelými jsou bohužel (západo) evropské banky… Tedy, bohužel i pro nás, pro naši ekonomiku, která je totálně provázána s evropskou ekonomikou, to není dobrá zpráva.

Stále chci doufat, že česká ekonomika v příštím roce poroste. Nicméně je nutné být připraven i na horší scénáře světového vývoje a jejich dopadů do české ekonomiky. Proto je dobře, že např. „šrotovné“ je v tuto chvíli schváleno zákonem a stačí jen nařízení vlády, aby jen bylo uplatněno. Je to samozřejmě opatření velmi dílčí a s omezeným dopadem. Je to však opatření připravené k okamžitému použití. Myslím, že naši oponenti berou tuto věc příliš politicky prestižně. Bude nutné hledat celou řadu dílčích opatření pro boj s hospodářskou krizí. Žádné jednoduché a velké řešení problému pochopitelně neexistuje. Nicméně sérií dílčích řešení můžeme dosáhnout toho, že zmírníme dopady dalšího pokračování krize v České republice a až dojde ke skutečnému oživení světové a evropské ekonomiky, bude česká ekonomika schopna využít příležitostí, protože základní kapacity zůstanou zachovány a česká společnost bude sociálně soudržná a nebude narušen sociální smír. A právě tento růst po hospodářské krizi umožní vrátit Českou republiku na orbitální dráhu dohánění vyspělé Evropy.

Schválení státního rozpočtu na rok 2010 je prvním malým krokem na cestě k obratu v nepříznivém vývoji české ekonomiky. Bude třeba desítky dalších kroků k napravení omylů vlády pp. Topolánka a Kalouska a k překonání světové finanční a hospodářské krize. Jsme připraveni učinit, jak ten první krok, tak i ty kroky další…

Pravicová média a také ODS i její odnož TOP 09 v posledních dnech hovoří o třech obecně známých rozpočtových změnách navržených klubem sociální demokracie jako o něčem, co:

1. rozbíjí prý již uzavřené dohody
2. hrozí narušit výši již jednou odhlasovaného schodku státního rozpočtu
3. způsobí odčerpání 5 mld. Kč finančních zdrojů ze SFDI
4. představuje prý obrovský zásah do struktury výdajů státního rozpočtu.

Mohu říci, že všechny tyto obavy jsou liché:

Tak za prvé, žádné politické dohody nebyly uzavřeny (to dokazují výroky p. Topolánka, předsedy ODS, z doby, kdy se vyjednávalo o tzv. balíčku; mám-li výroky p. Topolánka z té doby shrnout, pak asi takto: žádné dohody nebyly uzavřeny); o dohodách, k nimž prý přistoupila ČSSD, hovoří jen ti představitelé ODS, kteří u jednání nebyli a ostatně, o záležitostech takovéhoto významu alespoň v demokratické politické straně – a tou ČSSD je – nerozhoduje pouze předseda, ale celé vedení strany. A to žádnou dohodu neprojednávalo.

Za druhé schodek státního rozpočtu nebude zvýšen, bude dodržen na úrovni necelých 163 mld. Kč - a za další, že následným rozhodnutím vlády můe dojít k doplnění příjmu SFDI o 5 mld. Kč z výnosů ze zisku a dividend z firem státu či firem se státní účastí (především se jedná o dividenty z ČEZUu) - tedy rozhodně nehrozí omezenívýdajů SEDI (strašme se opravdu jen pravdou).

Je ale také pravda, že by mě samotného zajímalo, kolik vlastně bude z rozpočtu SFDI v r. 2010 vyčerpáno na již fakticky ukončené akce, resp. kolik peněz reálně zbude na skutečnou výstavbu provedenou SFD v r. 2010. Jistě o tom budeme hovořit při následném projednávání rozpočtu SFDI na příští rok.

Za čtvrté, je zajímavé také slyšet, jak mocně hovoří o rozhazování peněz v souvislosti se mzdami veřejných zaměstnanců právě ODS a TOP 09, které v tomto roce zemi dovedly (částečně ještě v případě představitelů dnešní TOP 09 v jiném dresu) v Topolánkově a Kalouskově vládě k obřímu schodku letošního státního rozpočtu 200 – 220 mld. Kč a za poslední dva roky (2008 a 2009) předvedly nárůst státního dluhu o cca 300 mld. Kč.

Zkrátka nejlepší ministr financí světa to nějak nezvládl.

Odhaduje se dále, že stát přišel tzv. daňovou reformou zavedenou k 1. 1. 2008 za běžný rok v daňových příjmech o 80 mld. Kč.

Bývalá vláda se vcelku bezskrupulózně zabývala výdajovými položkami s velkými negativními dopady na státní rozpočet. Tam šetřit nehodlala (ekologické škody za 110 mld. Kč; opt-outy v důchodovém zabezpečení, které generují další zátěže výdajů SR tak, jako na sousedním Slovensku…). A mohl bych pokračovat. Teď je ovšem na veřejných zaměstnancích potřeba, podle pánů z ODS a TOPu šetřit a také na klientech ústavů sociální péče krajů a obcí a celém sektoru sociální péče spravovaném také neziskovým sektorem. Tam by peníze stačily jen do poloviny roku. A konečně chceme z nejhoršího pomoci také zemědělcům.

Pánové poslanci Sobotka, Škromach a Skopal vás na schůzi PS před týdnem podrobně seznámili s návrhy soc. dem. Na úpravu návrhu státního rozpočtů. Jde nám

-        o posílení výdajů v zemědělství o 1,5 mld. Kč

-        o 7 mld. Kč na dorovnávání mezd veřejných zaměstnanců v zásadě na úroveň roku 2008

-        o 3 mld. Kč na posílení výdajů v oblasti sociálních služeb. Většina členů PS vyzvala vládu, aby pro tyto změny nalezla zdroje. Nic se nestalo.

Dámy a pánové, jsem přesvědčen, že výsledkem dnešního jednání PS bude přijetí státního rozpočtu na příští rok. Rozpočtu pravdivého a spravedlivého pro občany, v každém případě dobrého pro republiku.