20. výročí konání generální stávky

Dámy a pánové, nebudu hodnotit těch předchozích 20 let, budu se zabývat událostmi před 20 lety.

Vzpomínám si dobře na den 27. listopadu před 20 lety. Měli jsme tehdy za sebou - my čs. občané - úžasných 10 dnů. Poprvé od Pražského jara roku 1968 zavládla v zemi jiná atmosféra. Atmosféra, která rozbíjela ledový příkrov normalizace, kterým byla čs. společnost více než 20 let spoutána. Každodenní setkávání občanů na Václavském náměstí – celá Praha se dala do pohybu. A nejen celá Praha, celá země. Začali to studenti, herci, připojili se postupně dělníci a zaměstnanci. K ostrým názorovým střetnutím o další směřování země docházelo v každém podniku, na každém pracovišti, všude. Tehdy jsem pracoval v podniku Obuv Praha a musím říci, že neudržitelnost bývalého režimu si uvědomovali všichni - nekomunisté i komunisté, pracovníci v prodejnách, řídící pracovníci, ale také, co bylo možná překvapivé, i funkcionáři KSČ.

Po týdnu pokojných demonstrací, který následoval po 17. listopadu, vládnoucí komunistickou stranu, rychle opouštělo sebevědomí. Po ohromném víkendovém shromáždění na Letné, kde se sešlo ¾ milionu lidí, snad mohli mít ještě komunisté mylné představy, že nemusí být politicky na hlavu poraženi. Byl to ale jenom přelud. Po skončení pondělní generální stávky, už minutu po ní, bylo však všechno jinak. Země se při generální stávce na 2 hodiny zastavila. Miliony lidí podaly jasný důkaz, že nechtějí starý režim. Že nechtějí diktaturu a otevřela se tak dokořán brána ke svobodě a demokracii v naší zemi. Demontáž starého režimu začala. Komunisté se po stávce již přestali oddávat iluzi, že mohou ještě hrát nějakou opravdu významnou politickou roli v zemi. Vystoupení lidí bylo tak manifestačně jednotné, že KSČ pochopila svůj politický konec. A v zásadě bez vážnějšího odporu začala předávat politickou moc v zemi na všech úrovních nově vznikajícím politickým strukturám: Občanskému fóru a nekomunistickým politickým stranám. Sociální demokracie v těch dnech obnovovala po 41 letech činnosti v exilu svou existenci v zemi.

Skončil politický monopol jedné politické strany. V těch dnech byla obnovena svoboda slova, shromažďování, vyznání i pohybu. A během relativně krátké doby i svobodné podnikání, tedy tržní ekonomika. Česká a slovenská společnost se vydaly na cestu ke svobodným volbám, k pluralitnímu politickému systému včetně svobodných odborů, k demokracii. Tedy republika navázala na vývoj, který byl komunisty přerušen pučem v únoru 1948.

Generální stávka 27. 11. 1989, její mimořádně úspěšný průběh, dodala lidem sebedůvěru, umožnila jim napřímit se, uvědomit si svou sílu změnit totalitní systém ve spravedlivější uspořádání. Jsem přesvědčen, že lidé - občané i dnes či zítra budou v případě potřeby i na základě své tehdejší zkušenosti z průběhu generální stávky schopni obhájit svá politická práva, svobody a sociální práva a zájmy v demokratické společnosti. Soc. dem. strana bude v takovém případě vždy na straně lidí, zaměstnanců, pracujících, na straně svého národa.