Předseda ČSSD B. Sobotka k situaci na úřadech práce

Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji všem přítomným členům Poslanecké sněmovny, že vydrželi až do 18.00 hod., kdy se můžeme dostat ke svolané mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny, která měla být zahájena již dopoledne. Bohužel k tomu zahájení nedošlo. Myslím si, že teď je ta správná chvíle, abychom se věnovali tématu, které sociální demokracie pokládá za mimořádné závažné, a tím je situace na úřadech práce. Tam byla od nového roku soustředěna agenda výplaty sociálních dávek.

Požádali jsme o zařazení této mimořádné schůze mimo jiné proto, že se na nás obrací řada občanů, obrací se na nás přirozeně zaměstnanci úřadů práce, kde dnes pracuje zhruba 8500 lidí a těch 8500 lidí je konfrontováno nejen od 1. ledna letošního roku, ale už od loňského roku s poměrně vážnými problémy a chybami při řízení celého systému Úřadu práce. Obrací se na nás také občané, ať už lidé, kteří chodí na Úřad práce, aby se tam registrovali jako nezaměstnaní, tak lidé, jejichž agenda dávek byla převedena z měst a obcí na Úřady práce a obracejí se na nás lidé, kteří nemají dobrý dojem ze stávajícího fungování Úřadů práce.

Zejména se na nás obracejí ti občané, kteří si pamatují slova ministra Drábka, který sliboval konec konců na začátku této reformy, že se zlepší komfort pro uživatele systému. Já si myslím, že to, co se teď děje na Úřadech práce určitě není zlepšení komfortu pro uživatele systému.

Rád bych, ještě než se dostanu k některým podstatným otázkám, také uvedl jednu věc, kterou pokládám za velmi důležitou. Ať už zaměstnanci nebo občané se na nás obracejí s žádostí, abychom s tím jako sociální demokraté něco udělali. Říkají, proboha, už s tím něco udělejte, není možné, aby tam tito lidé nadále zůstávali, není možné nečinně přihlížet tomu, jak likvidují celý systém aktivní a pasivní politiky zaměstnanosti v naší zemi.
Chtěl bych na začátku říci, co my s tím jako sociální demokraté můžeme udělat a co už jsme udělali. My jsme toto téma otevírali během řádných schůzi Poslanecké sněmovny, mluvili jsme o něm během interpelací, iniciovali jsme tuto mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny, ale jako opoziční strana, i když máme silné zastoupení v této Poslanecké sněmovně, nemůžeme dosáhnout personálních změn ve vedení Ministerstva práce a sociálních věcí. Personální změna ve vedení tohoto ministerstva se může odehrát pouze následujícím způsobem.

1. Pan ministr Drábek vyvodí osobní odpovědnost z toho, co se dneska děje na Úřadech práce a sám rezignuje. To je první možnost, jak dosáhnout změny.
2. Druhá možnost - TOP 09, která delegovala pana Drábka do této koaliční vlády, usoudí, že jí pan Drábek škodí a navrhne výměnu tohoto ministra. To je druhá možnost. Ale ani tuto možnost nemůže zajistit a zrealizovat sociální demokracie.
3. Třetí možnost jak dosáhnout nápravy situace je, že předseda vlády Petr Nečas usoudí, že je již neúnosné tolerovat stav na Ministerstvu práce a sociálních věcí a navrhne prezidentu republiky odvolání ministra práce a sociálních věcí pana Drábka. To je třetí možnost, jak dosáhnout nápravy, ale ani tuto možnost nemá v rukou sociální demokracie.
4. A čtvrtá varianta, která zbývá, která je tady k dispozici, je hlasování o nedůvěře vládě Petra Nečase. V případě, že by se podařilo této vládě vyjádřit nedůvěru, pak to může vést i k personální změně ve vedení Ministerstva práce a sociálních věcí.

Čili máme tyto čtyři možnosti, které můžeme využít. Tři z nich jsou v rukou pana Drábka nebo TOP 09 nebo předsedy vlády Nečase a jedna z nich je v rukou opozice. Ale problém je, že v této Poslanecké sněmovně není zatím dostatek hlasů na to, aby se vládě podařilo vyjádřit nedůvěru. Obě koaliční strany, jak ODS, tak Věci veřejné, nepožadují odchod ministra Drábka a v případě, že bychom vyvolali hlasování o nedůvěře, tak obě tyto strany vládu podpoří tzn., není tady dostatek poslanců, kteří by v tuto chvíli na základě problémů na Ministerstvu práce a sociálních věcí vládě vyjádřili nedůvěru.

Ta možnost, která nám v této situaci zbývá, je, abychom o těch věcech veřejně hovořili, abychom položili na stůl všechny dostupné argumenty, které ukáží, že ten problém je skutečně vážný a že je potřeba ho řešit. A možná, když budeme důslední, když se v této věci nevzdáme, budeme o těch věcech hovořit, tak možná jedna z těch čtyř variant, které jsem popsal na začátku, nastane. Buď se rozhodne ministr Drábek, že odejde, nebo dojde trpělivost jeho politické straně, premiérovi Nečasovi, nebo koaličním partnerům. Já doufám, že alespoň k jedné z těchto variant nakonec ve finále dojde.

To je první poznámka, kterou jsem chtěl říci na začátku a ta je skutečně adresována spíše občanům, kteří se nás ptají a žádají nás, abychom s tím něco udělali.

Druhá poznámka se týká oné velmi často opakované floskule o tom, že je vlastně všechno v pořádku a že když se na Ministerstvu práce a sociálních věcí začaly měnit aplikace v rámci informačních technologií, na základě kterých se provozují jednotlivé systémy, že proběhlo řádné výběrové řízení, že tady byla soutěž a že se vybrala nejvýhodnější nabídka. To je to, co opakuje pan ministr Drábek, že vlastně tady bylo výběrové řízení a že je to vlastně všechno v pořádku.

Čili já bych si dovolil položit tři úplně jednoduché otázky a myslím si, že když na ně pan Drábek odpoví, tak celou tuto věc můžeme smést ze stolu a už ji nikdo nemusí řešit, nemusí jí řešit ani Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, nemusí jí řešit ani Kontrolní výbor tady v Poslanecké sněmovně.

Ta první jednoduchá otázka je, kdy bylo to výběrové řízení. Druhá velmi jednoduchá otázka je, jaké společnosti se toho výběrového řízení účastnily, to znamená, kolik společností předložilo nabídku na ty jednotlivé aplikace.
Třetí jednoduchá otázka je, kdo dal nejlepší nabídku v rámci výběrového řízení. Já si myslím, že je úplně jednoduché na to odpovědět.

Čili pane ministře Drábku, jestliže vy říkáte, že tady bylo výběrové řízení, já myslím, že máte plné právo, samozřejmě jako ministr, se rozhodnout, že vyměníte správce těch aplikací. To je vaše plné právo.
Ale my jako poslanci máme právo požadovat informace, kdy jste se rozhodli najít nové subjekty, které ty aplikace vytvoří a budou je spravovat, tak my přece můžeme chtít vědět tři jednoduché věci. Kdy bylo to výběrové řízení, kdo se ho zúčastnil a kdo tedy předložil tu nejlepší nabídku, na základě které vy jste vybrali, tuším, čtyři, nebo na základě které se tady objevily 4 nebo 5 firem, které nové aplikace zpracovávají.
Myslím, že to jsou úplně jednoduché, primitivní dotazy, není to nic složitého, nemusíme tím ztrácet žádný velký čas.

A poslední věc, kterou bych chtěl udělat, ještě před tím, než se budete rozhodovat, jestli schválíte program této schůze, nebo ne.

Mám tady dopis, který poslala jedna zaměstnankyně úřadu práce. Je to paní, která není v anonymitě, ten dopis je konkrétně podepsán. Já jsem v okamžiku, kdy jsem ten dopis dostal, tak jsem jí poslal dotaz, zdali ty argumenty mohu veřejně použít, které ona v tom dopise uvedla. Její totožnost je známá. Ta paní mi odpověděla, s tím že mohu argumenty, které jsou v tomto dopise uvedeny, veřejně použít. Proto to v tuto chvíli udělám.
Je to úřednice, která je zaměstnankyně jednoho z úřadů, zaměstnankyně úřadu práce, pracuje na kontaktním pracovišti a zabývá se výplatou dávek pomoci v hmotné nouzi. Tzn., jsou to dávky pomoci v hmotné nouzi, čili ona je vlastně v té první linii a během měsíce ledna byla konfrontována s těmi nejhoršími problémy, které se na úřadech práce odehrávaly. Teď se bavíme o této agendě, kterou paní dělá.

Já nebudu číst ten dopis celý, protože on je dlouhý. Řeší celou řadu problémů, které se vyskytují ve fungování úřadu práce. Ale já jsem vybral jenom přesné citace pasáží, které podle mě jednak vystihují atmosféru, která dnes existuje na úřadech práce, a jednak popisují některé vážné problémy, které tam reálně na úřadech práce existují.

Je to dopis, který vlastně ani není adresován opozici, je adresován předsedovi vlády panu Nečasovi. Já myslím, že pan Nečas ho někde ve své poště bude určitě mít. Proto začíná oslovením "vážený pane premiére". Dovolte mi tedy, abych z tohoto dopisu zaměstnankyně kontaktního pracoviště úřadu práce citoval.

"Vážený pane premiére, obracím se na vás jako na vedoucího představitele našeho státu, neboť již nevím, komu své problémy sdělit. Dlouho jsem přemýšlela, zda vám mám psát pod svým pravým jménem, nebo anonymně. Ale nakonec jsem se rozhodla pro otevřenost, ať už to bude mít jakékoliv následky. Ano, obracím se na vás v souvislosti tzv. sociální reformou ministra Drábka.

Tímto dopisem riskuji svou práci, neboť na úřadu práce je skutečně atmosféra taková, že pokud by se někdo dozvěděl, že jsem někomu něco psala, tak o práci zřejmě přijdu. Nemohla jsem tomu sama věřit, ale je to skutečně tak. Proto každý úředník, který se odváží spolupracovat se sdělovacími prostředky, činí tak anonymně. A na sdělovací prostředky se musíme obracet kvůli tomu, že naše vlastní vedení situaci neřeší a mlží, nebo i vyloženě lžou, bohužel. Avšak mlčet nemůžeme, neboť situace je neskutečně zoufalá."

Pokračuji v citaci tohoto dopisu:
"To, co prosákne do médií, zprávy o kolabujících úřednících, nefungujícím agendovém programu apod., je jen špička ledovce. Jelikož je toto vše doprovázeno vyloženě lživými komentáři od odpovědných vedoucích zaměstnanců úřadu práce a MPSV, včetně ministra, a dále musíme jako úředníci snášet komentáře obyčejných lidí, jak jsme líní a neschopní, jdeme jeden víkend do práce a už se hroutíme, nemůžu již nadále mlčet. Není zde však nikdo, na koho bych se já a mí kolegové, kteří situaci vidí stejně, mohla obrátit.

Pokud jdu za přímým nadřízeným, sice mi řekne, že mě chápe, avšak fakticky situaci neřeší. Výše se obrátit se svou stížností nemohu, neboť tam je přístup ten samý, ne-li horší. A vzhledem k tomu, co se ke mně dostane z médií, aniž bych tyto informace vyhledávala, je evidentní, že nemohu naši situaci konstruktivně řešit ani s osobami, které jsou za tuto reformu odpovědné, neboť podle nich vše funguje, dávky se vyplácejí, s programem možná jsou nějaké menší potíže, ale to je u každé změny přece normální a vše si časem sedne."

Další citace z tohoto dopisu:
"S nástupem nového politika na MPSV se pak stalo to, co je v této zemi již skoro pravidlem, bohužel. To, na čem se léta pracovalo, co se léta vyvíjelo k dokonalosti a co skutečně dobře fungovalo, se jedním šmahem rozbořilo a nahradilo se něčím jiným.

Důvodem této změny, hovořím zde o změně programu, bylo prý to, že předchozí systém byl drahý. Ale když vidím současný stav věcí, ptám se, jsme skutečně tak bohatí, abychom si mohli kupovat levné, v tomto případě nefungující věci? Již jen pozadí této změny je podezřelé. Věřím, že za tím jsou skutečně spřátelené firmy. Jak jinak si vysvětlit, že vše probíhá bez řádných výběrových řízení. Jak jinak si vysvětlit, že k této změně došlo v tak překotném tempu, kdy nic nebylo připraveno?

Přece bylo možné počkat pár měsíců, než se nový program vyvine do takového stavu, aby byl funkční, uživatelům byl ku prospěchu, místo toho, aby je v jejich práci brzdil. Ne, ministr Drábek neslyšel varovné hlasy ze svého okolí a protlačil tuto změnu násilím. Výsledek je naprosto tristní, navzdory veškerým jeho prohlášením.
Ministr Drábek tvrdí, že všichni pracovníci byli řádně proškoleni, jak ohledně zákona, tak ohledně programu. Toto je první z jeho lží. Ohledně zákona a jeho změn až takový problém nevidím. Každý si může zákon nastudovat. Navíc školitelé jsou často odborníci.

Avšak je skutečně rozumné provádět školení na nový aplikační program prostřednictvím videokonferencí? Kdy v jedné učebně v Praze je počítač s programem, který často nešel ani pořádně spustit, a po celé zemi na krajských úřadech sedí úředníci a koukají na velkou televizi? Školení provádí ne odborník, ale jen běžný uživatel. Na dotazy, proč v novém programu není to či ono, se nám často dostává odpovědi, že to neměli v zadání.
Co jim ministerstvo tedy poskytlo za zadání? Vypadá to, že ani samo ministerstvo neví pořádně, jak funguje zákon o pomoci v hmotné nouzi. A správní řád, podle kterého se dávky vyplácejí. Na proškolení je přísně vymezený časový harmonogram něco přes hodinu, a pokud se program nepodaří spustit, tak mají úředníci prostě smůlu, nic ani neuvidí, natož aby něco z programu pochopili, neboť za nimi již čeká další skupinka lidí, kteří se účastní následujícího školení. Je to opravdu ono řádné proškolení, jak ho prezentuje ministr Drábek?
Nový program měl být plně funkční už od 1. ledna 2012. Nakonec to bylo tak, že prvních 14 dnů nefungoval, pak následující týden fungoval částečně, nešla zadávat data. To, co se zadalo, se ztratilo. Nešlo schvalovat dávky a odesílat je k výplatě."

Dovolte mi ještě několik citátů z tohoto dopisu zaměstnankyně úřadu práce.
"Ale je to i nadále strašné. Veškeré informace o žadatelích si musíme zjišťovat sami, neboť se v programu nesehrávají. Dávky státní sociální podpory, evidence úřadů práce, výše důchodů apod. Bylo nám slíbeno, že od února bude toto vše funkční. Není to pravda. Naopak jsme v pátek 3. února se z médií dozvěděli, že program nebude v tomto směru funkční ještě alespoň dva měsíce. Po té informaci jsem se zhrozila. V lednu jsem si mohli alespoň výše uvedené a nezbytné informace zjistit ze starého programu, avšak ten již od února tyto informace nesehrává. Museli jsme si nechat zřídit přístup do ostatních aplikací, které ani pořádně neznáme, a je to pro nás složité se v nich orientovat. Zbytek informací budeme muset požadovat po klientech, nebo si je zjišťovat po telefonu. Již tak dost těžkou práci to opět nesčetněkrát zpomalí.

Jak je možné, že bylo z ministerstva tlačeno na urychlené provedení reformy, když nebyla řádně připravena ani po technické stránce? Když úředníci neměli vytvořené základní podmínky pro výkon své práce? Jak si mohl ministr Drábek vzít jako rukojmí občany České republiky, kteří jsou na dávkách pomoci v hmotné nouzi závislí, a touto svou nedbalostí je ohrozit? A pak si stoupne před kameru a prohlásí s klidem, že vše probíhá v pořádku, jsou jen drobné excesy, ke kterým však dochází při každé změně, a vše si časem sedne. Neskutečné. Jsou to všechno lži.

Navíc nevidíme naději v dohledné době na zlepšení.

Zasílám vám také prohlášení informatiků úřadů práce, pane premiére. Možná jste o něm již slyšel, možná jste ho i četl. Nemohu uvěřit tomu, že toto prohlášení bylo označeno jako šíření poplašné zprávy. Naprosto jasně a popravdě jsou v něm formulovány problémy, ke kterým došlo a se kterými se musíme potýkat. Přiznám se, že po přečtení prohlášení jsem brečela, neboť zodpovědní lidé toto vše evidentně věděli, a přesto všechno nás uvrhli do této šílené situace. Prosím, přečtěte si toto prohlášení, je skutečně pravdivé.
Stejně tak je naprosto pravdivá výzva litoměřického a ostravského úřadu práce, resp. jejich odborářů.
Dalším velkým problémem, se kterým se setkáváme, je od počátku naprosté nepochopení agendy dávek pomoci v hmotné nouzi. Vedoucí představitelé úřadu práce nemají ani tušení, jak tyto dávky fungují. Když jsme jim již několikrát vysvětlovali, v čem je rozdíl oproti ostatním dávkám či dávkám v nezaměstnanosti, evidentně jsme zůstali nepochopeni.

A možná ještě bych citoval ze závěru dopisu, který adresovala jedna ze zaměstnankyň úřadu práce předsedovi vlády Petru Nečasovi: Vím, že vám píše spousta lidí ohledně spousty jiných věcí. Myslím si, že nejspíš nejsem ani jediná zaměstnankyně úřadu práce, která vám píše ohledně nastalé situace.

Upřímně vás žádám o prošetření celé tzv. reformy a o nápravu vzniklé nešťastné situace - velmi kulantně řečeno. Velmi vás žádám o nápravu především ohledně počtu pracovníků dávek pomoci v hmotné nouzi a vlastně i ostatních dávkařů. Vím, že podstav panuje i na státní sociální podpoře a příspěvku na péči. Vím, že svého času jste byl také ministrem práce a sociálních věcí, tak doufám, že situaci dokážete vidět realistickým okem a nedáte se obalamutit prohlášeními svých koaličních kolegů.

Znovu vás žádám o nápravu situace. Postarejte se o své vlastní státní zaměstnance, aby měli řádné podmínky pro výkon své práce a mohli ji vykonávat v souladu se zákonem a také se svým svědomím.

S pozdravem konkrétní pracovnice plus další zaměstnanci z příslušného pracoviště, kteří tento její dopis podpořili.
To je, pane ministře, konkrétní doklad toho, jakým způsobem dnes fungují úřady práce. Já myslím, že jako sociálně demokratický poslanec k tomu nemusím dodávat jediné slovo. Žádám vás, abyste zjednal nápravu. A žádám vás, abyste z toho vyvodil svoji osobní odpovědnost.