Demokracii neohrožuje KSČM, ale pravice

Sociální demokracie zahájila ve čtvrtek své prezidentské primárky. A protože ekonom Jan Švejnar nechce být stranický nominant ČSSD, rostou akcie Jiřího Dienstbiera (42), v jeho straně známého jako advokáta užší kooperace s komunisty.

* LN Podle čtvrtečního průzkumu Factum Invenia byste teď vyhráli volby a mohli si vybírat ze tří koaličních variant – s komunisty, s ODS, nebo s TOP 09, zelenými a lidovci. Co byste volil vy?

I kdyby vláda padla zítra, zbývá několik měsíců do voleb a je pořád otázka, jak by nakonec dopadly. Ale ptáte-li se, co se mi líbí, ideální varianta se nenabízí. Mně by se líbilo, kdybychom měli většinu sami, tak jako Smer na Slovensku. To zatím nevypadá. Je naprosto zřejmé, že v hospodářské a sociální oblasti nemůžeme spolupracovat s TOP 09 ani ODS, když jejich vládní politiku dnes tak významně kritizujeme. Těžko s nimi prosadíme progresivní daně u fyzických osob, což je náš podstatný cíl, nebo mírné zvýšení daně z příjmu…Nikdy se nám taky nepodařilo přesvědčit tyto strany, aby podpořily majetková přiznání. Takže tato spolupráce je pro mě těžko představitelná.

* LN Čili variantu s komunisty?

Na druhou stranu není v sociální demokracii ani většinová vůle vytvořit koalici s komunisty. V zásadě by v případě, že po příštích volbách bude ve sněmovně levicová většina, přicházela do úvahy jediná varianta: vytvořit menšinovou vládu a shánět ve sněmovně podporu pro konkrétní zákony. Nechci vylučovat, že v hospodářských a sociálních věcech bychom využili podpory komunistické strany. Ale třeba v zahraniční politice a bezpečnosti by se měla hledat širší shoda.

* LN Dobře, ale kostru každého vládnutí tvoří hospodářské a sociální věci. Takže byla by to levicová vláda?

Já jsem říkal, že nejpravděpodobnější variantou je jednobarevná, menšinová vláda. Aby mohla ČSSD sestavit jakoukoliv vládu, je prvním předpokladem získat levicovou většinu ve sněmovně, protože jinak si pravice vládu stejně sestaví sama.

* LN S kým byste schvalovali rozpočet?

Nepochybně bychom hlasy sháněli u toho, kdo by byl ochoten náš rozpočet podpořit. Takže i tady bych z velké části považoval za pravděpodobné, že by to byli poslanci komunistické strany. Ale proč bychom se vzdávali poslanců jakékoliv strany?

* LN Je pravda, co se psalo, že někdy v půlce dubna na zasedání užšího vedení vaší strany Bohuslav Sobotka mluvil o tom, že nejpravděpodobnějším scénářem po příštích volbách je pro ČSSD vláda s tichou podporou komunistů?

Takto to nezaznělo. Padlo to tak, že nejpravděpodobnější variantou je naše menšinová vláda, která bude usilovat o podporu v Poslanecké sněmovně.

* LN Proč děláte takové tanečky kolem toho, že byste v zásadě vládli s komunisty?

Ale my kolem toho tanečky neděláme! My připouštíme menšinovou vládu, která by tam, kde se shodujeme, opřela i o hlasy komunistů. To je naprosto přirozené, i dnes v parlamentu o různých zákonech hlasují poslanci naši, komunističtí, ale i dalších stran. Ale to téma komunistické strany má mnohem podstatnější rozměr než to, jak se bude sestavovat příští vláda. Tady je už přes dvacet let neúplné politické spektrum. KSČM sice může kamkoliv kandidovat, ale současně je účelově označována za nedemokratickou, a ještě ji pravice využívá ke strašení voličů před sociální demokracií. Jako kdyby hrozil návrat k totalitě. To je přece naprostý nesmysl. Pokud tu komunistická strana je, tak už se jednou musíme rozhodnout, jestli ji budeme považovat za nedemokratickou, nebo ne. Pokud je demokratická, mělo by se s ní nakládat jako s ostatními demokratickými stranami. Pokud není demokratická, je povinností vlády navrhnout její rozpuštění u Nejvyššího správního soudu. A pokud vládnoucí pravice takový návrh nepodává, tak vlastně KSČM sama legalizuje jako stranu demokratickou. Ale ona ji legalizuje i svojí politikou, kterou řadu lidí dohání do zoufalé životní situace, sama ji nutí k tak zoufalému kroku, jako je návrat k podpoře komunistické strany.

* LN Ne všechno, co není legální, je mravní –

 – a myslíte si, že je mravnější spojovat se s komunistickou stranou, nebo s ODS a topkou v jejich dnešním stavu, s politikou, jakou dělají? Jejich legitimita je dnes taky značně sporná.

* LN Nerelativizujete náhodou těmihle řečmi zločiny komunismu?

Nerelativizuju. My se přece bavíme o tom, co se bude dělat do budoucna. Mě asi těžko někdo bude podezírat z nostalgie po režimu, na jehož konci jsem se aktivně podílel ve studentském hnutí.

* LN No právě. Nebylo vám lidsky divné jít v senátních volbách prosit o podporu stranu, která vám zavřela otce?

Nebylo mi divné usilovat o podporu všech levicových voličů na Kladně ve střetu s kandidátem ODS. Mimochodem v předchozích volbách v mém senátním okrsku komunisti podpořili mého otce. Nevidím na tom nic špatného. Já netrpím nějakým zpozdilým antikomunismem. Prostor pro antikomunismus tu byl před rokem ’89.

* LN Takže lidé narození po roce 1945 nemohou být antifašisté nebo antinacisté?

Mohou, pokud antifašismem nebo antikomunismem myslíme odpor vůči popírání lidských práv a lidské důstojnosti. Ale komunisté už jsou dnes jen nostalgické ghetto. Já nechci říct, že bych z varianty s komunisty byl nadšený, mně taky vadí některé extrémní postoje a výroky některých jednotlivců v KSČM, například uctívání masového vraha Gottwalda. Esteticky to moc přitažlivé není, ale musíme realisticky usilovat o prosazení našeho programu.

* LN Po dvacet let od listopadu se komunisté považovali za odlišný materiál, než ze kterého jsou ostatní strany. To základní dělení už neplatí?

Každá strana je z jiného materiálu. Já dneska komunisty považuji za konzervativní stranu, která žije z nostalgie svých voličů, že se mohou vrátit poměry, v nichž se jim možná žilo docela dobře. Je to falešná iluze, ale KSČM má na ní založenu svoji podporu. Nemyslím, že by tu hrozil návrat k nesvobodě. Větší nebezpečí pro demokracii vidím dnes v politice současné vlády, která rozvrací sociální soudržnost a vytváří takové napětí ve společnosti, že to vede až k odmítání demokratického systému – jako režimu neschopného zajistit spravedlivé fungování společnosti. Hrozí, že současná vláda vytvoří podmínky pro nástup ještě něčeho mnohem horšího, nějaké obdoby fašismu. Jak říkám, komunisté dnes nejsou to hlavní nebezpečí, jsou to nostalgici a možná by ani sami nebyli ochotní jít do nějaké koalice, protože by museli ven z ghetta a mohli by na tom dlouhodobě výrazně tratit. Možná by s tou spoluprací měli ještě větší problém než sociální demokracie.

* LN A vy s nimi nic nepředjednáváte, nesondujete?

Nevedou se žádná jednání.

* LN Co proslov předsedy KSČM Vojtěcha Filipa na prvomájovém mítinku ČSSD v Chomutově?

Na jednom z našich 150 mítinků. Naši lidé mi to popisovali jako úplnou náhodu, moderátor ho tam viděl, jak prochází z vedlejší, komunistické akce, pozdravil ho a on přišel a začal mluvit. Naprostá nahodilost, nic cíleného.

* LN Čím dnes pravice tak ohrožuje sociální soudržnost?

Vláda svými primitivními škrty – tak tomu sami říkají – prohlubuje ekonomickou krizi. Já téměř denně slýchám už i podnikatele, kterými se vláda tak zaklíná, si zoufat, že lidé nemají peníze a oni pak nemají tržbu. Vláda z úřadu práce vytvořila nefunkční výplatny sociálních dávek, které předtím docela dobře dělaly obecní úřady. Tím zlikvidovala schopnost úřadů práce provádět jakoukoliv aktivní politiku zaměstnanosti. To už je rozklad základních funkcí státu. Policie už dneska nemá ani na benzin, je jich tak málo, že už nejsou v podstatě schopni vykonávat ani základní činnost. Mluví se o propuštění třetiny hasičského sboru, a že se kvůli tomu bude muset zrušit až dvě třetiny hasičských zbrojnic. A když se prodlouží dojezd k požáru o deset nebo více minut, je to v některých případech otázka života a smrti. Ve zdravotnictví se radikálně zvyšuje spoluúčast pacientů. Spousta lékárníků vám dnes řekne, že často zejména starší lidé, když přijdou s receptem do lékárny a zjistí, jaký je doplatek, odmítnou si ty léky vzít, přestože jsou pro jejich léčbu naprosto zásadní. V tak zoufalé jsou situaci. Naprosto běžný jev v České republice v 21. století, ale nenormální pro vyspělou společnost, jakou je nebo aspoň donedávna byla česká společnost.

* LN Pravda je, že i po finanční a hospodářské krizi jsme dnes v HDP na hlavu na úrovni roku 2008. A tehdy se nerozpadala společnost a nehrozil nástup fašismu.

Nějaký dopad světová krize u nás jistě měla, chápu, že vinou krize může mít problémy exportní průmysl, ale vláda svou politikou likviduje druhý hnací motor, domácí poptávku – zvyšováním spoluúčasti ve zdravotnictví, zmrazováním důchodů, zvyšováním DPH.

* LN Vláda se snaží zkrotit dluh. To není chvályhodná snaha?

No jo. Ale u nás je o šest procent nižší daňová zátěž, než je průměr v EU. Jenom kdybychom byli na průměru EU, bylo by to o 200 miliard korun ročně víc. A pak žádný rozpočtový problém nemáte.

* LN Znáte ekonoma, který chce zvyšovat daně, když je ekonomika v útlumu?

Tak se zeptejte živnostníků – provozovatelů restaurací nebo majitelů obchodů s potravinami – jestli budou preferovat současný stav, kdy mají relativně nízké daně, ale nemají je z čeho platit, protože nemají žádný zisk. Nebo jestli by radši platili vyšší daň, kdyby zisk měli.

* LN Váš konkurent v prezidentských primárkách Jan Švejnar říká, že máte extrémně levicové názory. V čem se lišíte?

To mě od pana profesora pobavilo. Jsem asi sociálně orientovaný, ale jestli se tomu dá říkat extrémní levičáctví, no, nevím. Rozdíly mezi námi jistě jsou: pro mě je školné na vysokých školách naprosto nepřijatelné, pan profesor Švejnar – zřejmě po americkém vzoru – školné podporuje. Stejně tak nesouhlasím s tím, aby se u důchodů z průběžně financovaného pilíře vyváděly peníze do soukromých fondů. Pan profesor Švejnar, zřejmě proto, že má zkušenost ze Spojených států, je pro. On je samozřejmě napravo ode mě a do jisté míry i od sociální demokracie. Navíc řada těch stranických kandidátů, o kterých se mluví, je mnohem samostatnějších než ti takzvaní nezávislí, protože třeba svedli střety s vlastní stranou.

* LN Vy jste svedl nějaký střet kromě povolební situace v Praze?

Nějaké debaty probíhají v každé straně, to je naprosto přirozené. Ale nemá smysl se v tom pitvat, jsem koneckonců v té straně místopředseda. Navíc současné vedení je proti minulosti dosti pozměněné, na posledním sjezdu se rozhodovalo i o politickém stylu a čistota politiky tam hrála roli.

* LN Věříte v tomto ohledu vašemu předsedovi Bohuslavu Sobotkovi?

Nevím o žádném zásadním problému, který by ho v mých očích činil nevěrohodným.

* LN Co bydlení, na které si prý našetřil z poslaneckých náhrad?

Nevím, jestli si z poslaneckých náhrad našetřil na bydlení… Heleďte, dneska už je ten problém vyřešen, poslanecké náhrady se normálně daní. I podle zákona se to už normálně považuje za součást daněného příjmu.

* LN Stal jste se nejpopulárnějším českým politikem. Čím to?

Sám nevím, bude to asi víc důvodů. Hodně od lidí slyším, že oceňují můj postoj v kauze povolebního uspořádání na pražské radnici, že jsem po volbách držel to, co jsem řekl před volbami. Můžu těžit i z toho, že jsem si dosud nezadal v politických kauzách. A zcela jistě za to vděčím i dobrému jménu a snažím se, aby si to jméno dobrou pověst nadále udrželo.

* LN Jak moc vás otec ovlivnil?

Já jsem se vlastně do politiky narodil, do prostředí demokratické opozice. Ovlivnil mě i svým přístupem. On sám v Chartě nevěřil tomu, že se dožije změny. A přesto o ni usiloval. Ani dneska člověk nemá koukat jen na to, jestli uspěje hned v daném volebním období.

* LN Společnou domácnost jste ale dlouho nesdíleli.

Rodiče se rozvedli, když mně byly dva roky. Ale společný byt měl s námi otec zhruba do patnácti let, i když mezi tím byl tři roky ve vězení a pak si svůj život také zařídil nějak jinak. Nicméně jsme spolu vždycky měli velmi dobrý vztah, jezdili jsme spolu na víkendy a v létě na chalupu. A byť žádný z nás čtyři sourozenců nemáme společnou matku, tak i díky tátovi, který naše vztahy vždycky udržoval, spolu máme výborný vztah.

* LN Byl jste dítě hrdé na tátu?

Vždycky. Když ho v roce ’79 zavřeli, učitelka občanky mě poslala na chodbu a spolužákům říkala, ať si na mě dávají pozor, že mám otce kriminálníka. Efekt byl přesně opačný.

* LN Prezidentem se chtěl stát už váš otec. Vy teď máte větší šanci, jste ale hrozně mladý, hlavou státu byste se stal ve 43 letech.

Mluvíme hypoteticky. Ale nemyslím si, že to je problém. Kennedy byl například zvolen ve 43 letech. Je tu Obama... (smích – pozn. red.)

Zdroj: Lidové noviny, 5. 5. 2012