Problematický nákup sebou vždy přináší další problémy

01.06.2012 Když 7.5.2009, den před ukončením činnosti Topolánkovy vlády, podepsalo ministerstvo obrany smlouvu na dodávku transportních letounů CASA C-295M, muselo si být vědomo řady problémů. Původním záměrem vzdušných sil naší armády bylo nahrazení již dosluhujících letounů An - 26. Mělo být vypsáno výběrové řízení podle technických požadavků Armády ČR. Nicméně tehdejší vedení ministerstva obrany pod vedením Vl.Parkanové a jejího náměstka M.Bartáka se rozhodlo pro barterový obchod s EADS přes obchodního prostředníka firmu OMNIPOL, a.s. Již v té době v interní zprávě náčelník generálního štábu Vl.Picek upozorňoval na nevyhovující dolet, nízkou rychlost, slabý výkon pohonné jednotky a omezenou schopnost přepravy techniky používané ve výzbroji AČR.

Ministerstvo obrany odborných námitek nedbalo a nakoupilo 4 letouny C-295M za 3,5 miliardy korun.K tomu je třeba ovšem započíst cenu pěti bitevníků L-159 ALCA, které v rámci směny byly součástí této akvizice a 1 miliardu Kč za servis a dodávky ND. V tomto případě nejde jen o cenu, ale i o snížení schopností transportního letectva české armády.

Po letových problémech, kdy odcházelo k ohrožení bezpečnosti letového provozu a samotných vojáků došlo k podpisu Dohody o narovnání některých závazků z Kupní smlouvy. Podle MO letouny C-295M již plní bez omezení úkoly výcviku létajícího personálu, přepravy osob a materiálu v souladu s požadavky GŠ AČR. Stále ovšem probíhají opakované vojskové zkoušky systému pasivní ochrany DAS. Součástí dohody je i navrácení jednoho bitevníku a údajně snížená cena náhradních dílů.

Přes jistý pozitivní vývoj existuje řada dalších problémů, které snížily prestiž naší armády i České republiky. A to právě v souvislosti s předraženým a netransparentním nákupem letounů CASA. Zásadním problémem je skutečnost, že ČR nedodržela svůj závazek vůči aliančním partnerům k posílení transportních kapacit v misi ISAF. Prostě letoun C-295M zřejmě ani v tomto roce nebude nasazen v Afghánistánu a je otázkou, zda vůbec bude. Dalším problémem je dnes již ukončený soudní spor s Evropskou komisí, která dala naši zemi právě v souvislosti s porušením hospodářské soutěže žalobu k soudnímu dvoru. To byla další ostuda naší země, která sice skončila ve prospěch ČR, ale jistá pachuť z tohoto tendru zůstává.

V současné době je tento nákup ještě v hledáčku protikorupční policie, nicméně se zdá, že i tohle šetření skončí ve ztracenu. Je otázkou, proč bývalé vedení MO tlačilo tento letoun, který je jistě kvalitní náhradou za Antonovy, ale který neodpovídal původní specifikaci AČR. Je či není prošetřován bývalý první náměstek Barták a jeho tehdejší poradce J.Fulík, kteří podle sdělovacích prostředků podporovali takto koncipovaný barterový obchod. A jakou roli v tomto případu hraje současný ředitel sekce vyzbrojování plk.P.Bulant, bývalý to ředitel kabinetu ministrů obrany M.Bartáka a A.Vondry. Je možné a rád bych tomu věřil, že platí slova M.Bartáka, který podpořil jmenování P.Bulanta ředitelem sekce vyzbrojování s tím, že jde o pokračování jeho reformního kurzu na ministerstvu obrany. 

Nejen snižování zdrojového rámce kapitoly 307 – MO, ale i řada neefektivních a netransparentních zakázek způsobuje zastavení modernizace techniky, snižování schopností AČR a zejména destabilizaci personálu české armády. Například nejsou peníze nejen na náhradu dosluhujícího proudového letounu CL-601 Challenger, ale dokonce ani na generálku jeho motorů. Osobně jsem přesvědčen, že by orgány činné v trestním řízení měly konat a tyto problematické akvizice, jakým je i nákup transportních letounů CASA konečně vyšetřit.

Profil autora
male-antonin_seda.jpg
Ing. Antonín Seďa
Blogy autora Antonín Seďa
  • Neptej se, co může udělat stát pro tebe. Zeptej se, co můžeš udělat pro stát... (přečteno 40×)

    Poslední údaje Českého statistického úřadu ukazují, že ČR na tom není tak špatně. Má slušně rostoucí ekonomiku, kde je tahounem průmyslová výroba a export, roste spotřebitelská poptávka a po letech se oživila česká stavební výroba. Přesto česká pravice hovoří o tom, že to není zásluha současné vlády, ale že je to dáno ekonomickým cyklem. I kdyby na tomto tvrzení byl kus pravdy, nelze připomenout změnu politiky současné vlády, která se odrazila v podpoře exportu pomocí ekonomické diplomacie, hledají se nová odbytiště za pomocí vládní podpory, rozšiřují se investiční pobídky, zvyšují se platy ve státní a veřejné sféře, důchody a roste minimální mzda. Což se mimo jiné odráží i v lepší spotřebitelské a podnikatelské náladě i v postupném zvyšování životního standardu obyvatel České republiky.

  • Jak dále s branným zákonem (přečteno 45×)

    Návrh branného zákona po dohodě ve Výboru pro obranu prošel do druhého čtení. Chci připomenout velmi věcnou a těžkou diskusi, která již několikrát proběhla v garančním výboru i v příslušném podvýboru, či mnoha jednáních s tvůrci zákona. Podle mého názoru je škoda, že vláda a ministr obrany neakceptovali můj návrh na stažení návrhu zákona, protože se obávám toho, že zodpovědnost za konečné znění zákona bude mít výbor pro obranu a že zákon nebude nakonec plnit ty cíle, se kterými armáda počítala. Nejen já, ale i stínový ministr obrany a Branná komise ČSSD se shodla, že povinné odvody navrhované ve vládní verzi jsou zbytečné a jako takové administrativně a finančně náročné. Nehledě na naštvanost široké veřejnosti, která v souvislosti s tímto návrhem ve společnosti vznikla. Přece nelze problémy armády vkládat na bedra občanů České republiky.

  • Strach migrace obchází Českou republikou (přečteno 31×)

    Když se poprvé objevily ve sdělovacích prostředcích zprávy o nelegální migraci na hranicích Evropské unie spolu s děsivými ukázkami zločinů polovojenských ozbrojených skupin ISIS, s porozuměním jsem chápal obavy spoluobčanů. Tyto obavy se týkaly zejména bezpečnostních rizik z možné infiltrace bojovníků za práva šárija a džihádu, ale také obavy z nekontrolovatelného rozšiřování islámů v našich končinách . Zato jsem velmi málo jsem slyšel důvodné obavy z narušení sociální soudržnosti společnosti, z možného kolapsu sociálních systémů či snížení životní úrovně obyvatel a to nejen v České republice. Takže na misku pomyslných vah je nutno klást všechny hrozby, které z nekontrolované a neřízené migrace vznikají či mohou vzniknout.

  • Pokud se nezmění vztahy uvnitř sociální demokracie, tak ČSSD nebude v budoucnu úspěšná (přečteno 77×)

    Každá politická strana či hnutí má čas od času své vnitrostranické problémy. Povětšinou pramení z osobních animozit spojených s neukojenými ambicemi těch členů, kteří si myslí, že jsou ti vyvolení. A čím je tato politická strana více rozkročena v rámci svého politického programu, pak těchto problémů pouze přibývá. Prostě proto, že odlišit toho správného straníka hájícího politický program od individualisty, který si chrání toliko své zájmy, je velmi obtížné. Poslední události uvnitř ANO 2011 zřetelně ukazují, jakým způsobem, na jakých principech a z jakých jedinců bylo toto Babišovo dítě skutečně postaveno.

  • Co je standardní a co nestandardní (přečteno 21×)

    Česká politická scéna se od svého počátku snaží o zavedení demokratické společnosti západního stylu. Ne, že by na západě od našich hranic bylo úplně všechno v pořádku, ale podle všech ukazatelů je tam standardní demokracie, funguje tam občanská společnost a také tam povětšinou existují standardní politické strany. Proto také se u nás hovoří o standardních či chcete-li zavedených politických stranách

Názory a komentáře autora Antonín Seďa
  • Zasedání Parlamentního shromáždění Severoatlantické aliance k šedesátému výročí založení

    Jako předseda Stálé delegace ČR do Parlamentního shromáždění Severoatlantické aliance jsem se v sobotu 18. července 2015 zúčastnil jednodenního semináře věnovanému 60. výročí založení PS NATO. Seminář se konal pod záštitou francouzské delegace, předsedy Senátu a ministra obrany Francie v nádherných prostorech Senátu FR v Lucemburském paláci.

  • Migrace, migrace a opět migrace

    Problematika nelegální migrace zaměstnává dnes všechny politiky v Evropské unii. Nejinak tomu je i v případě českého parlamentu, který k tomu svolal dokonce mimořádnou schůzi. Rozumím tomu, že se naši občané obávají islámských přistěhovalců či bezpečnostních hrozeb, které vlnu přistěhovalectví mohou doprovázet. Různé petiční akce, xenofobní a populistická vyjádření však daný problém nevyřeší. Naopak zvyšují strach občanů této země a zostřují napětí ve společnosti.

  • Kdo je pučista a kdo je zrádce

    Konference politického hnutí Úsvit přímé demokracie rozhodla o respektování usnesení předsednictva hnutí a poslaneckého klubu k integraci a k založení nové politické strany a zároveň uložila předsedovi Tomio Okamurovi respektovat demokratické principy. Po pravdě řečeno nevím, zda se mám smát či plakat při pohledu na vlastní kremaci tohoto politického hnutí, které ve volbách v říjnu roku 2013 získalo 6,88% hlasů, což představovalo 342 339 voličů. Dnes se obě strany sporu, rozdělené v poměru svých devíti členů na pět proti Okamurovi a čtyři pro Okamuru, navzájem obviňují z puče a ze zrady. Problémem však je, že jejich počínání je především zradou občanů, kteří jim dali svůj hlas.

  • Kdo prohrál a kdo vyhrál

    Soubor opatření k implementaci dohody z Minsku, přijatých v dohodě o příměří na Ukrajině, měl znamenat okamžitý a úplný klid zbraní, počínaje 00:00 (kyjevského času) 15. 2. 2015. Přesto, že v některých částech stále probíhají vojenské operace, osobně podporuji diplomatická jednání a jsem k plnění této dohody opatrný optimista. Zároveň jsem skeptický vůči různým komentářům a veřejným sdělením, které předem zpochybňují nejen plnění této dohody, ale které spekulují zejména o tom, kdo v této dohodě vlastně prohrál a kdo vyhrál.

  • Pohledy na politiku

    Není to pouze krize politiky, která zasáhla naši republiku. Problémy mají i další demokratické země na západ od nás a je věcí politologů a sociologů, aby objasnili její příčiny. Nicméně je dobře, aby čas od času byla připomínána podstata politiky jako takové. Politika jako správa věcí veřejných není nic jiného, než nakládání se společným majetkem občanů pomocí volených zástupců. A je zodpovědností politických stran a hlavně voličů, komu že dají svoji důvěru. Z pohledu české veřejnosti a s ohledem na 25. let od sametové revoluce, která ne všem občanům přinesla pouze pozitivní změny, se stala česká politika nedůvěryhodnou či dokonce opovrženíhodnou. Nemalou měrou k tomu napomáhají sdělovací prostředky, které v touze za senzací a udržení si sledovanosti předkládají široké veřejnosti negativní zprávy. Taktéž naše inteligence poněkud zaspala svojí nekritičností a velmi slabou politickou angažovaností. Ale největší díl odpovědnosti za současný stav mají politici samotní.

Podobná témata
  • Zasedání Parlamentního shromáždění Severoatlantické aliance k šedesátému výročí založení

    Jako předseda Stálé delegace ČR do Parlamentního shromáždění Severoatlantické aliance jsem se v sobotu 18. července 2015 zúčastnil jednodenního semináře věnovanému 60. výročí založení PS NATO. Seminář se konal pod záštitou francouzské delegace, předsedy Senátu a ministra obrany Francie v nádherných prostorech Senátu FR v Lucemburském paláci.

  • Neptej se, co může udělat stát pro tebe. Zeptej se, co můžeš udělat pro stát...

    Poslední údaje Českého statistického úřadu ukazují, že ČR na tom není tak špatně. Má slušně rostoucí ekonomiku, kde je tahounem průmyslová výroba a export, roste spotřebitelská poptávka a po letech se oživila česká stavební výroba. Přesto česká pravice hovoří o tom, že to není zásluha současné vlády, ale že je to dáno ekonomickým cyklem. I kdyby na tomto tvrzení byl kus pravdy, nelze připomenout změnu politiky současné vlády, která se odrazila v podpoře exportu pomocí ekonomické diplomacie, hledají se nová odbytiště za pomocí vládní podpory, rozšiřují se investiční pobídky, zvyšují se platy ve státní a veřejné sféře, důchody a roste minimální mzda. Což se mimo jiné odráží i v lepší spotřebitelské a podnikatelské náladě i v postupném zvyšování životního standardu obyvatel České republiky.

  • Jak dále s branným zákonem

    Návrh branného zákona po dohodě ve Výboru pro obranu prošel do druhého čtení. Chci připomenout velmi věcnou a těžkou diskusi, která již několikrát proběhla v garančním výboru i v příslušném podvýboru, či mnoha jednáních s tvůrci zákona. Podle mého názoru je škoda, že vláda a ministr obrany neakceptovali můj návrh na stažení návrhu zákona, protože se obávám toho, že zodpovědnost za konečné znění zákona bude mít výbor pro obranu a že zákon nebude nakonec plnit ty cíle, se kterými armáda počítala. Nejen já, ale i stínový ministr obrany a Branná komise ČSSD se shodla, že povinné odvody navrhované ve vládní verzi jsou zbytečné a jako takové administrativně a finančně náročné. Nehledě na naštvanost široké veřejnosti, která v souvislosti s tímto návrhem ve společnosti vznikla. Přece nelze problémy armády vkládat na bedra občanů České republiky.

  • Strach migrace obchází Českou republikou

    Když se poprvé objevily ve sdělovacích prostředcích zprávy o nelegální migraci na hranicích Evropské unie spolu s děsivými ukázkami zločinů polovojenských ozbrojených skupin ISIS, s porozuměním jsem chápal obavy spoluobčanů. Tyto obavy se týkaly zejména bezpečnostních rizik z možné infiltrace bojovníků za práva šárija a džihádu, ale také obavy z nekontrolovatelného rozšiřování islámů v našich končinách . Zato jsem velmi málo jsem slyšel důvodné obavy z narušení sociální soudržnosti společnosti, z možného kolapsu sociálních systémů či snížení životní úrovně obyvatel a to nejen v České republice. Takže na misku pomyslných vah je nutno klást všechny hrozby, které z nekontrolované a neřízené migrace vznikají či mohou vzniknout.

  • Pokud se nezmění vztahy uvnitř sociální demokracie, tak ČSSD nebude v budoucnu úspěšná

    Každá politická strana či hnutí má čas od času své vnitrostranické problémy. Povětšinou pramení z osobních animozit spojených s neukojenými ambicemi těch členů, kteří si myslí, že jsou ti vyvolení. A čím je tato politická strana více rozkročena v rámci svého politického programu, pak těchto problémů pouze přibývá. Prostě proto, že odlišit toho správného straníka hájícího politický program od individualisty, který si chrání toliko své zájmy, je velmi obtížné. Poslední události uvnitř ANO 2011 zřetelně ukazují, jakým způsobem, na jakých principech a z jakých jedinců bylo toto Babišovo dítě skutečně postaveno.

Aktuality

Archiv novinek

Blogy

Přehled všech blogů

Články a názory

Přehled všech článků

Language