Církev by se neměla míchat do politiky

09.08.2012 Mohu rozumět úsilí církevních hodnostářů, kterým se podařilo po dvaceti letech vyjednat s vládní koalicí majetkové vyrovnání. Ano, nejedná se o restituci v pravém smyslu slova, ale spíše o dar. Majetek se tedy podle návrhu zákona nevrací, ale daruje. Což je výhodné, alespoň podle vyjádření současné vlády,jak pro stát, tak pro církve a náboženské společnosti. Sociální demokracie dlouhodobě kritizuje předložený návrh, a to zejména z důvodu jeho netransparentnosti a nespravedlnosti. Tuto nespravedlnost mimo jiné cítí drtivá většina občanů České republiky. Tedy země, ve které po sametové revoluci vystoupil tehdejší kardinál František Tomášek a sdělil národu, že on i celá katolická církev stojí pevně na jeho straně. Tím se přihlásil k odkazu kardinála Antonína Cyrila Stojana, génia prostoty a jednoty.

Ano, začala předvolební kampaň do krajských a senátních voleb a ČSSD využila odporu veřejnosti ke své propagaci. Prostě téma církevních restitucí hýbe celou společností a je bláhové si myslet, že o tom katolická církev neví. Problémem ovšem není kritický pohled na předvolební bilbordy ČSSD, ale útok církví vůči jedné z politických stran zastoupených v demokraticky voleném parlamentu. Tady opravdu nejde o náboženské svobody či upírání práva na majetkové vyrovnání. Tady jde o navržený a předem dohodnutý zákon, kterým se daruje majetek církvím a náboženským společnostem ve výši téměř 135 miliard korun.

A to v době, kdy současná vládní koalice šetří na sociálně slabých a nezaměstnaných, kdy zvyšuje životní náklady rodinám s dětmi a kdy snižuje valorizaci seniorům. Vměšování církve do politiky ohrožuje demokratické principy naší země. Pokud poradce kardinála Duky myslel své vyhrožování vůči ČSSD vážně, pak být farníky, vyzval bych současné představitele církví k rezignaci. Ovlivňování svobodné soutěže demokratických politických stran jakoukoliv ideologií je v demokraticky zavedených zemích nepřípustné. Vždyť sama katolická církev přiznala, že aby dohoda o majetkovém narovnání vůbec prošla, slíbila věnovat 20% svého majetku ostatním, chudším církvím na jejich činnost. Takže o co jde? No přece o majetek a finance. A pokud sociální demokraté mají své konkrétní výhrady i návrhy na řešení majetkového vyrovnání i odluky církve od státu, pak jakékoliv politické útoky církevních hodnostářů jsou nejen netaktické, ale především zavánějí argumentací známou z dob totality.

Je tragédií tohoto národa i celé katolické církve, že směšují náboženskou svobodu s politikou, že zaměňují víru v Boha s finančním vyrovnáním a majetkem. Jakoby katolická církev zapomněla na odkaz bývalých kardinálů, na které je celý národ oprávněně hrdý. Připomenu slova jednoho z nich, kardinála Stojana, který v době finančních sporů a hájených brokátů rozdával. Je smutné, že jeho slova, že zůstane ne to, co jsme našetřili, ale co jsme rozdali, zůstávají zapomenuta. Ke škodě církve i budoucnosti celého národa.

Profil autora
male-antonin_seda.jpg
Ing. Antonín Seďa
Blogy autora Antonín Seďa
  • Neptej se, co může udělat stát pro tebe. Zeptej se, co můžeš udělat pro stát... (přečteno 40×)

    Poslední údaje Českého statistického úřadu ukazují, že ČR na tom není tak špatně. Má slušně rostoucí ekonomiku, kde je tahounem průmyslová výroba a export, roste spotřebitelská poptávka a po letech se oživila česká stavební výroba. Přesto česká pravice hovoří o tom, že to není zásluha současné vlády, ale že je to dáno ekonomickým cyklem. I kdyby na tomto tvrzení byl kus pravdy, nelze připomenout změnu politiky současné vlády, která se odrazila v podpoře exportu pomocí ekonomické diplomacie, hledají se nová odbytiště za pomocí vládní podpory, rozšiřují se investiční pobídky, zvyšují se platy ve státní a veřejné sféře, důchody a roste minimální mzda. Což se mimo jiné odráží i v lepší spotřebitelské a podnikatelské náladě i v postupném zvyšování životního standardu obyvatel České republiky.

  • Jak dále s branným zákonem (přečteno 45×)

    Návrh branného zákona po dohodě ve Výboru pro obranu prošel do druhého čtení. Chci připomenout velmi věcnou a těžkou diskusi, která již několikrát proběhla v garančním výboru i v příslušném podvýboru, či mnoha jednáních s tvůrci zákona. Podle mého názoru je škoda, že vláda a ministr obrany neakceptovali můj návrh na stažení návrhu zákona, protože se obávám toho, že zodpovědnost za konečné znění zákona bude mít výbor pro obranu a že zákon nebude nakonec plnit ty cíle, se kterými armáda počítala. Nejen já, ale i stínový ministr obrany a Branná komise ČSSD se shodla, že povinné odvody navrhované ve vládní verzi jsou zbytečné a jako takové administrativně a finančně náročné. Nehledě na naštvanost široké veřejnosti, která v souvislosti s tímto návrhem ve společnosti vznikla. Přece nelze problémy armády vkládat na bedra občanů České republiky.

  • Strach migrace obchází Českou republikou (přečteno 31×)

    Když se poprvé objevily ve sdělovacích prostředcích zprávy o nelegální migraci na hranicích Evropské unie spolu s děsivými ukázkami zločinů polovojenských ozbrojených skupin ISIS, s porozuměním jsem chápal obavy spoluobčanů. Tyto obavy se týkaly zejména bezpečnostních rizik z možné infiltrace bojovníků za práva šárija a džihádu, ale také obavy z nekontrolovatelného rozšiřování islámů v našich končinách . Zato jsem velmi málo jsem slyšel důvodné obavy z narušení sociální soudržnosti společnosti, z možného kolapsu sociálních systémů či snížení životní úrovně obyvatel a to nejen v České republice. Takže na misku pomyslných vah je nutno klást všechny hrozby, které z nekontrolované a neřízené migrace vznikají či mohou vzniknout.

  • Pokud se nezmění vztahy uvnitř sociální demokracie, tak ČSSD nebude v budoucnu úspěšná (přečteno 77×)

    Každá politická strana či hnutí má čas od času své vnitrostranické problémy. Povětšinou pramení z osobních animozit spojených s neukojenými ambicemi těch členů, kteří si myslí, že jsou ti vyvolení. A čím je tato politická strana více rozkročena v rámci svého politického programu, pak těchto problémů pouze přibývá. Prostě proto, že odlišit toho správného straníka hájícího politický program od individualisty, který si chrání toliko své zájmy, je velmi obtížné. Poslední události uvnitř ANO 2011 zřetelně ukazují, jakým způsobem, na jakých principech a z jakých jedinců bylo toto Babišovo dítě skutečně postaveno.

  • Co je standardní a co nestandardní (přečteno 21×)

    Česká politická scéna se od svého počátku snaží o zavedení demokratické společnosti západního stylu. Ne, že by na západě od našich hranic bylo úplně všechno v pořádku, ale podle všech ukazatelů je tam standardní demokracie, funguje tam občanská společnost a také tam povětšinou existují standardní politické strany. Proto také se u nás hovoří o standardních či chcete-li zavedených politických stranách

Názory a komentáře autora Antonín Seďa
  • Zasedání Parlamentního shromáždění Severoatlantické aliance k šedesátému výročí založení

    Jako předseda Stálé delegace ČR do Parlamentního shromáždění Severoatlantické aliance jsem se v sobotu 18. července 2015 zúčastnil jednodenního semináře věnovanému 60. výročí založení PS NATO. Seminář se konal pod záštitou francouzské delegace, předsedy Senátu a ministra obrany Francie v nádherných prostorech Senátu FR v Lucemburském paláci.

  • Migrace, migrace a opět migrace

    Problematika nelegální migrace zaměstnává dnes všechny politiky v Evropské unii. Nejinak tomu je i v případě českého parlamentu, který k tomu svolal dokonce mimořádnou schůzi. Rozumím tomu, že se naši občané obávají islámských přistěhovalců či bezpečnostních hrozeb, které vlnu přistěhovalectví mohou doprovázet. Různé petiční akce, xenofobní a populistická vyjádření však daný problém nevyřeší. Naopak zvyšují strach občanů této země a zostřují napětí ve společnosti.

  • Kdo je pučista a kdo je zrádce

    Konference politického hnutí Úsvit přímé demokracie rozhodla o respektování usnesení předsednictva hnutí a poslaneckého klubu k integraci a k založení nové politické strany a zároveň uložila předsedovi Tomio Okamurovi respektovat demokratické principy. Po pravdě řečeno nevím, zda se mám smát či plakat při pohledu na vlastní kremaci tohoto politického hnutí, které ve volbách v říjnu roku 2013 získalo 6,88% hlasů, což představovalo 342 339 voličů. Dnes se obě strany sporu, rozdělené v poměru svých devíti členů na pět proti Okamurovi a čtyři pro Okamuru, navzájem obviňují z puče a ze zrady. Problémem však je, že jejich počínání je především zradou občanů, kteří jim dali svůj hlas.

  • Kdo prohrál a kdo vyhrál

    Soubor opatření k implementaci dohody z Minsku, přijatých v dohodě o příměří na Ukrajině, měl znamenat okamžitý a úplný klid zbraní, počínaje 00:00 (kyjevského času) 15. 2. 2015. Přesto, že v některých částech stále probíhají vojenské operace, osobně podporuji diplomatická jednání a jsem k plnění této dohody opatrný optimista. Zároveň jsem skeptický vůči různým komentářům a veřejným sdělením, které předem zpochybňují nejen plnění této dohody, ale které spekulují zejména o tom, kdo v této dohodě vlastně prohrál a kdo vyhrál.

  • Pohledy na politiku

    Není to pouze krize politiky, která zasáhla naši republiku. Problémy mají i další demokratické země na západ od nás a je věcí politologů a sociologů, aby objasnili její příčiny. Nicméně je dobře, aby čas od času byla připomínána podstata politiky jako takové. Politika jako správa věcí veřejných není nic jiného, než nakládání se společným majetkem občanů pomocí volených zástupců. A je zodpovědností politických stran a hlavně voličů, komu že dají svoji důvěru. Z pohledu české veřejnosti a s ohledem na 25. let od sametové revoluce, která ne všem občanům přinesla pouze pozitivní změny, se stala česká politika nedůvěryhodnou či dokonce opovrženíhodnou. Nemalou měrou k tomu napomáhají sdělovací prostředky, které v touze za senzací a udržení si sledovanosti předkládají široké veřejnosti negativní zprávy. Taktéž naše inteligence poněkud zaspala svojí nekritičností a velmi slabou politickou angažovaností. Ale největší díl odpovědnosti za současný stav mají politici samotní.

Podobná témata
  • Zasedání Parlamentního shromáždění Severoatlantické aliance k šedesátému výročí založení

    Jako předseda Stálé delegace ČR do Parlamentního shromáždění Severoatlantické aliance jsem se v sobotu 18. července 2015 zúčastnil jednodenního semináře věnovanému 60. výročí založení PS NATO. Seminář se konal pod záštitou francouzské delegace, předsedy Senátu a ministra obrany Francie v nádherných prostorech Senátu FR v Lucemburském paláci.

  • Neptej se, co může udělat stát pro tebe. Zeptej se, co můžeš udělat pro stát...

    Poslední údaje Českého statistického úřadu ukazují, že ČR na tom není tak špatně. Má slušně rostoucí ekonomiku, kde je tahounem průmyslová výroba a export, roste spotřebitelská poptávka a po letech se oživila česká stavební výroba. Přesto česká pravice hovoří o tom, že to není zásluha současné vlády, ale že je to dáno ekonomickým cyklem. I kdyby na tomto tvrzení byl kus pravdy, nelze připomenout změnu politiky současné vlády, která se odrazila v podpoře exportu pomocí ekonomické diplomacie, hledají se nová odbytiště za pomocí vládní podpory, rozšiřují se investiční pobídky, zvyšují se platy ve státní a veřejné sféře, důchody a roste minimální mzda. Což se mimo jiné odráží i v lepší spotřebitelské a podnikatelské náladě i v postupném zvyšování životního standardu obyvatel České republiky.

  • Jak dále s branným zákonem

    Návrh branného zákona po dohodě ve Výboru pro obranu prošel do druhého čtení. Chci připomenout velmi věcnou a těžkou diskusi, která již několikrát proběhla v garančním výboru i v příslušném podvýboru, či mnoha jednáních s tvůrci zákona. Podle mého názoru je škoda, že vláda a ministr obrany neakceptovali můj návrh na stažení návrhu zákona, protože se obávám toho, že zodpovědnost za konečné znění zákona bude mít výbor pro obranu a že zákon nebude nakonec plnit ty cíle, se kterými armáda počítala. Nejen já, ale i stínový ministr obrany a Branná komise ČSSD se shodla, že povinné odvody navrhované ve vládní verzi jsou zbytečné a jako takové administrativně a finančně náročné. Nehledě na naštvanost široké veřejnosti, která v souvislosti s tímto návrhem ve společnosti vznikla. Přece nelze problémy armády vkládat na bedra občanů České republiky.

  • Strach migrace obchází Českou republikou

    Když se poprvé objevily ve sdělovacích prostředcích zprávy o nelegální migraci na hranicích Evropské unie spolu s děsivými ukázkami zločinů polovojenských ozbrojených skupin ISIS, s porozuměním jsem chápal obavy spoluobčanů. Tyto obavy se týkaly zejména bezpečnostních rizik z možné infiltrace bojovníků za práva šárija a džihádu, ale také obavy z nekontrolovatelného rozšiřování islámů v našich končinách . Zato jsem velmi málo jsem slyšel důvodné obavy z narušení sociální soudržnosti společnosti, z možného kolapsu sociálních systémů či snížení životní úrovně obyvatel a to nejen v České republice. Takže na misku pomyslných vah je nutno klást všechny hrozby, které z nekontrolované a neřízené migrace vznikají či mohou vzniknout.

  • Pokud se nezmění vztahy uvnitř sociální demokracie, tak ČSSD nebude v budoucnu úspěšná

    Každá politická strana či hnutí má čas od času své vnitrostranické problémy. Povětšinou pramení z osobních animozit spojených s neukojenými ambicemi těch členů, kteří si myslí, že jsou ti vyvolení. A čím je tato politická strana více rozkročena v rámci svého politického programu, pak těchto problémů pouze přibývá. Prostě proto, že odlišit toho správného straníka hájícího politický program od individualisty, který si chrání toliko své zájmy, je velmi obtížné. Poslední události uvnitř ANO 2011 zřetelně ukazují, jakým způsobem, na jakých principech a z jakých jedinců bylo toto Babišovo dítě skutečně postaveno.

Aktuality

Archiv novinek

Blogy

Přehled všech blogů

Články a názory

Přehled všech článků

Language