Právní jistoty v ohrožení

Nový ministr spravedlnosti Pavel Blažek nevynechá jedinou – a to i mimozákonnou - obstrukci, aby se pokusil zabránit jmenování nové pražské vrchní státní zástupkyně, kterou mu nejvyšší státní zástupce navrhl. Působí to dojmem, že politici ODS budou Pavlu Zemanovi tak dlouho ztrpčovat život, dokud se nerozhodne židli šéfa žalobců opustit.

Příznačné je i zpoždění novely zákona o státním zastupitelství, jež by měla posílit nezávislost žalobců na moci výkonné a provést reorganizaci, na jejímž konci by mělo být soustředěnější hájení veřejného zájmu, a nikoli zametání nepříjemných kauz.

Vládní koalice se ani nesnaží rozptýlit podezření, že upřednostňuje dvojí metr: jeden na obyčejné, neprivilegované občany a příslušníky opozice, druhý pak na své členy a sympatizanty. Kmotři a jejich chráněnci by zkrátka měli asi být nedotknutelní.

Z podobného soudku je i neochota poslanců koaličních stran připustit na půdě Sněmovny obsáhlejší debatu o kauzách, jež trápí společnost. Trvale jsou odmítány též opoziční návrhy na ustavení parlamentních vyšetřovacích komisí, které by se zabývaly případy, v nichž panuje podezření, že došlo k odklánění veřejných peněz do soukromých kapes. ČSSD jasně deklarovala, že je připravena i na pitvání kauz vztahujících se k době, kdy nesla vládní odpovědnost. ODS a TOP 09 stejnou odvahu neprojevily. 

Místo toho jsme svědky snah brzdit práci policejních vyšetřovatelů a státních zástupců. Své by mohli vyprávět především ti, co prostřednictvím šetření nákupu letounů CASA pronikají do důmyslného systému zavedeného na ministerstvu obrany.

Zcela nepřijatelné jsou telefonáty Miroslava Kalouska. Opravdu mu někdo věří, že chtěl jen vyšetřovateli sdělit „závažnou skutečnost“, že na ministerstvu financí vzniká analýza, kterou ale policie nedostane? A co tři hovory s policejním prezidentem, jeden dlouhý a dva „doplňkové“?

V normální demokracii by ale situace ani k podobným telefonátům nedospěla. Ministr by se musel poroučet už při veřejných výrocích na adresu orgánů činných v trestním řízení. Miroslav Kalousek uráží policisty, státní zástupce i poslance, kteří hlasovali pro vydání Vlasty Parkanové k trestnímu stíhání. Navíc znejišťuje občany výroky o policejní zvůli, estébáckých metodách a gestapáckých manýrách. Mají se snad lidé bát těch, od nichž očekávají ochranu své bezpečnosti a svých zájmů?

Je skandální, že premiér Nečas nekoná. Místo toho koaliční špičky kryjí Kalouskovy výpady vůči policejnímu prezidentovi. Po tom všem, co ministr financí řekl veřejně a kuloárně, je stále ještě vyvoláván dojem, že tím, kdo hraje falešně, je Petr Lessy. Proč by to ale dělal? Kdo má silnější motivací ke svému počínání, Kalousek, nebo Lessy? Proč musela situace dospět až tak daleko, že policejní prezident navrhuje, že podstoupí proceduru na tzv. detektoru lži?

Ne, nejsme svědky eskapád jednoho cholerického ministra. Pokud pánové Nečas, Schwarzenberg a paní Peake Miroslava Kalouska kryjí a naopak zpochybňují věrohodnost policejního prezidenta, je zřejmé, že máme co do činění s mnohem vážnějším problémem. Souvisí patrně se společnými zájmy ODS, TOP 09 a platformy LIDEM, které jsou ale na hony vzdáleny proklamacím o vládě rozpočtové odpovědnosti a boje s korupcí.

Když dochází k pokusům narušit nezávislost policistů a státních zástupců, nezbývá než se ozvat. To už se ale netýká jen opozice, ale i médií a zejména pestrých struktur občanské společnosti. Slyšet by měli být všichni, kterým víc než na tom, kdo zrovna vládne, záleží na dodržování principů a zásad právního státu, hodnot spravedlnosti a zodpovědnosti.

Zápas s korupcí lze vyhrát pouze tehdy, když se policisté a státní zástupci dočkají jistoty, že nebudou napadáni kvůli své svědomité práci. Bohužel nevěřím, že vláda, v níž ministr spravedlnosti kouká, jak by zbrzdil očistu a reformu státního zastupitelství, ministr financí se chová jako car a premiér se otírá o „policejní plukovníky a podplukovníky“, jim je schopna a ochotna takovou jistotu poskytnout.