Language

Povodně na vlastní oči

21.05.2010 Tento týden trávím několik dní na místech zasažených povodněmi. Snažím se hovořit s lidmi, kteří jsou buď povodněmi postiženi, nebo naopak pomáhají při odstraňování jejich následků. Včera jsem navštívil mimo jiné Kroměříž a Troubky. Z obou míst si přivážím cenné poznatky, které budu tlumočit vládě a sám se budu snažit, abych je ve svém rezortu využil v další práci.

První postřeh, který si z letošních povodní odnáším, je připravenost Integrovaného záchranného systému. Povodně v letech 1997 i 2002 jsem zažil jako občan, nemající se státní správou nic společného, proto se mi teď těžko porovnává. Mohu však zprostředkovat pocity lidí, kteří zažili oboje povodně na vlastní kůži a bilancovat mohou. Nesouhlasím s těmi, kteří říkají, že jsme se nepoučili a opakujeme stejné chyby. Minimálně připravenost jednotek Integrovaného záchranného systému je na zcela jiné úrovni, než byla ještě před osmi lety. Vybavenost Hasičského záchranného sboru, koordinace s dobrovolnými hasiči, policií, záchrankou i armádou letos funguje perfektně. Nikde na svých cestách jsem se nesetkal s výhradami k organizaci prací či výbavě jednotek. V Kroměříži jsem si poslechl, jak po požadavku na dopravení další techniky z jiného kraje byla reakční doba dvě hodiny. Ve městech na dolním toku řeky Moravy nedošlo, zejména díky skvělým zásahům hasičů profesionálních i dobrovolných, prakticky k žádným škodám. Policie zajistila území tak, že prakticky zabránila rabování majetku na zaplavených územích.

Druhý postřeh je, že záplavy v roce 2010 se nedají srovnat s těmi v roce 1997, a to ani v  nejpostiženějších městech. Příkladem je obec Troubky. Ač se jedná o tragédii a místní obyvatelé jsou další ranou osudu velmi zasaženi, postižení je úplně jiné než před 13 lety. Nejvíce mne zaujal postřeh místních lidí. Ti občané, kteří při povodni v roce 1997 přišli o střechu nad hlavou a postavili si s podporou státu a podle nových pravidel se zvýšeným přízemím dům nový, mají letos vytopeny pouze sklepy. Bezpečná výška obytných podlaží byla stanovena velmi předvídavě a uchránila většinu občanů Troubek od daleko větší katastrofy.

Třetím postřehem je konstatování toho, co jsme mohli udělat lépe nebo co jsme jako stát neudělali vůbec. Problém, o kterém se dlouho hovoří, ale řešení se stále ztrácí v nedohlednu, je vyvlastňování pozemků a nemovitostí ve prospěch veřejně prospěšných staveb. Dosud jsme měli na mysli hlavně stavby dálnic, dnešní zkušenost však ukazuje, že minimálně stejně důležitá je výstavba protipovodňových hrází a poldrů. Troubky totiž vůbec nemusely dopadnout tak, jak dopadly. Pokud by byly vykoupeny pozemky, mohl vzniknout rozsáhlý poldr, který by patrně zatopení Troubek zcela zabránil. Bohužel šest vlastníků pozemků si postavilo hlavu a pozemky neprodalo. Jsem přesvědčen, že právě zde je prostor pro vyvlastnění a že zde musí nedotknutelnost soukromého vlastnictví ustoupit vyššímu zájmu.

Další problémem, se kterým jsem se setkal prakticky všude, je úplná rezignace státu na úpravy koryt vodních toků. Z různých, zejména pseudoekologických důvodů jsou širší koryta řek pokryta náletovými dřevinami, které při povodních působí značné problémy. Koryta řek se zanášejí a nejsou odtěžována. Nejvíc mě šokovala informace, že se koryto Bečvy v okolí Troubek neodtěžuje již od roku 1989 a nánosy zvýšily její dno o více než metr. Můžeme se pak divit opakujícím se povodním? Není nejvyšší čas poučit se z moudrého chování našich předků? Myslím, že ano.

(přečteno 26×)

Profil autora

Ing. Martin Pecina MBA

Blogy autora Martin Pecina

Názory a komentáře autora Martin Pecina

Podobná témata

Napište svůj příspěvek do diskuze




Položky označené hvězdičkou (*) jsou povinné.

Články a názory

Přehled všech článků

Blogy

Přehled všech blogů