Na okraj osmdesátin profesora Roberta Kvačka

03.07.2012 Nedávno se v prostorách vily Lanna v Praze-Bubenči Střediska společných činností AV ČR konalo mimořádně zdařilé společenské setkání, kterým vyvrcholily oslavy osmdesátin jednoho z nejvýraznějších a nejosobitějších českých historiků druhé poloviny minulého století. Účastnila se ho řada prominentních osobností našeho duchovního života, mj. generální ředitel Národního muzea dr. Michal Lukeš, PhD., univerzitní profesor PhDr. Jan Rychlík, DrSc., doc. Jan Galandauer, DrSc., profesor Jiří Pešek, DrSc., členové vedení Masarykovy společnosti (v jejímž výboru jubilant dlouhodobě působil), Společnosti Edvarda Beneše, jubilantovi generační přátelé, vesměs veteráni české historické vědy, vědečtí pracovníci Masarykova ústavu a Historického ústavu AV ČR, i pražské Univerzity Karlovy a zejména jeho žáci všech generací. Dialogu s žáky byl také podle profesorova přání tento slavnostní večer zasvěcen; každý z pozvaných obdržel osobní Kvačkovu pozvánku.

            Profesor Kvaček, proslulý svým virtuozním, nezaměnitelným autorským rukopisem, cizelér a jedinečný mistr českého historického stylu, nadto i výrazný představitel soudobé české literatury faktu, byl stejně oblíben i jako pedagog a mimořádný řečník svých univerzitních extenzí. I po desetiletích se ve vzpomínkách nejen pisatele těchto řádků vybavuje kvačkovská suverénní, jakoby samozřejmá kombinace výmluvnosti a brilantního materiálového zvládnutí podávané matérie, spojená se silným osobnostním charismatem, kterým si podmaňoval – a podmaňuje – studentstvo obého pohlaví. Nezaměnitelného řečníka tu vždy doplňoval i pečlivý, taktem a intuicí, citlivě postihující studentovu individualitu, se vyznačující pedagog. Silnou stránkou jubilantovy osobnosti bylo a je i jeho ryze umělecké slovesné směřování; múza Klió nalezla v tomto skromném jičínském rodákovi jednoho ze svých nejšťastnějších ztělesnitelů.

            Útulné prostory nepřehlédnutelné architektonické dominanty levobřežní pražské čtvrti poskytly své vnitřní i vnější prostory bezpočtu rozhovorů kolegů a spolužáků, z nichž někteří se nepotkali i celá desetiletí. V jiných případech – v těch jen zdánlivě lepších – to byly a jsou náhodou vzniklé okamžiky z odborných a vědeckých konferencí, univerzitních přednášek, společných cest hromadnými dopravními prostředky a nezřídka i příležitostné zmínky v občasných rozhovorech. V těchto setkáních ožívaly desítky let staré vzpomínky, hodnotily se společné projekty a své místo tu zaujala i soudobá, nepříliš dobrá situace české historické vědy akademické, vysokoškolské i regionální. V davu profesorových žáků se potkali i čtyři sociální demokraté: mimo moji maličkost i obnovující člen strany Karel Šplíchal, čestná předsedkyně Masarykovy společnosti Jana Seifertová a jeden z prvních předsedů obvodní organizace pátého pražského obvodu Dalibor Plichta.

            Robert Kvaček patřil a patří k blízkým spolupracovníkům Masarykovy demokratické akademie, na jejíž půdě v Lidovém domě často přednáší. V takových okamžicích ožívají vzpomínky na jubilantovu činnost v redakci DĚJIN A SOUČASNOSTI šedesátých let, normalizační brždění jeho tak slibně se rozvíjející akademické kariéry na půdě katedry československých dějin filozofické fakulty Univerzity Karlovy (jubilant byl po dlouhá léta „jen“ docentem a byl mu znemožňován přístup k profesuře), i na stále časové popularizační publikace věnované potřebám účastníků předlistopadového vnitrostranického vzdělávání České strany socialistické, odkud se zná s dalším sociálním demokratem Lubomírem Zaorálkem. Výčet Kvačkových aktivit by vydal na obsažnou publikaci; mnohé z toho obsahuje sborník, který byl na setkání jednak představen, jednak distribuován. Je ve svém modrém zabarvení náležitě tučný a obsažný; snad to má být nejen kontrast k historikově stále mladicky štíhlé postavě, ale především je nesen snahou o zachycení přepočetných momentů mimořádného života nejen vědce a muže, ale i otce a rodiče, který, téměř sám, dokázal vychovat neméně zdatného syna.

            Kulatá jubilea tohoto druhu bývají bilancí, v níž sčítání a reminiscence nabývají převahy nad výhledy a aktuálnostmi. Robert Kvaček takovým není a dlouho nebude. Elán, který z něj tryská, mladistvost a šarm, s nímž si i dnes stejně jako před desetiletími podmaňuje své okolí, i nové a nové projekty, do nichž je zván, nepomíjejí.

Ti, kdo mu jsou blízcí, stejně tak jako ti, kteří v něm oprávněně spatřují symbol české kulturnosti, věcnosti, vědy, která se nezříká citu, aniž by proto rezignovala na serióznost a přesnost výpovědi, jež jsou nepostradatelné při jejích popularizačních i praktických kontaktech s občanskou společností a jejím veřejným prostorem, jsou přesvědčeni, že i pro něj platí slova, která kdysi před více než sto lety, v r. 1910, vyřkl při oslavě svých šedesátin Kvačkův historický pedagogický kolega z filozofické fakulty T. G. Masaryk: To nejlepší v mém životě teprve přijde!

(přečteno 174×)

Štítky

Školství   Věda a výzkum   

Profil autora
Jiří Malínský
PhDr. Jiří Malínský
Blogy autora Jiří Malínský
  • O krajanství nejen dělnickém (přečteno 29×)

    Vypjaté okamžiky našich novodobých dějin, během nichž naši předci opakovaně podstupovali vysilující dny, týdny, měsíce i léta boje o zachování základní existence našeho národa a státu, vedly nejen k vytvoření povážlivých diskontinuit v naší historické sebereflexi, ale také k posílení českých provinciálních a sebeuzavíracích tendencí. Za své přitom vzalo mnohé: nejen povědomí o národních vrcholech – i pádech - , ale také o konstantním globálním rozměru moderního (novočeského) češství. Jen s údivem čas od času zjišťujeme, kde a jak naši lidé poznamenali svou činností daleké kraje. To, co platí pro dálavy, překvapí o to víc tam, kde bychom to čekali nejméně: v našem nejbližším geografickém sousedství.

  • Okupací nezlomeni (přečteno 49×)

    Pod tímto názvem proběhla v úterý 18. února 2014 v prostorách jednací síně Senátu Parlamentu České republiky konference věnovaná 75. výročí okupace zbytku Česka hitlerovským Německem. Spolupořádali ji předseda Senátu Milan Štěch, Historický ústav AV ČR a Masarykova demokratická akademie.

  • Za Pavlem Koukalem (přečteno 65×)

    Předevčírem 4. března ve večerních hodinách předčasně a pro všechny, kdo ho znali, nečekaně, odešel Pavel Koukal. Roudnický rodák (narodil se tu 13. května 1944) zasvětil celý svůj život milovaným severním Čechám. Svérázný, mimořádně plodný a tvořivý autodidakt, absolvent Pedagogické fakulty UK v Ústí nad Labem, však své mnohogenerační rodinné kořeny měl v jiném – také severočeském – městě: Duchcově.

  • Boj s barbarstvím (přečteno 40×)

    Čerstvou novinku, americký film s poněkud neobvyklým názvem PAMÁTKÁŘI, právě uváděnou do našich kin, předcházela velká očekávání na jedné a první poněkud odtažité recenze na druhé straně. O to větší je zvědavost každého, kdo usedne do křesla v hledišti ať už multiplexu, nebo některého z raritně přežívajících tradičních kin, aby byl spolu s ostatními, stejně netrpělivými zvědavci účasten, jak věří, neobvyklého zážitku.

  • Sedmý premiér (přečteno 56×)

    V pátek jmenoval desátý prezident obnovené české státnosti sedmého sociálně demokratického premiéra této země. Stal se jím předseda strany Bohuslav Sobotka, dnes muž s velkou vládní zkušeností a – jak je už u premiérů této strany zvykem – osobnost s nemalou odpovědností ve zvlášť obtížné aktuální situaci státu v srdci Evropy. Jak lze terén, vykolíkovaný naposledy Rusnokovou vládou, toto dědictví hned několika pravicových vlád, vymezit?

Názory a komentáře autora Jiří Malínský
  • Za Valtrem Komárkem

    Prof. Komárka jsem znal téměř třicet let. Výrazná osobnost renesančního vzdělance s lehce rabínskými rysy, tolik připomínajícími řadu socialistů historické minulosti, byla oživena jedinečným smyslem pro humor, silnou empatií, se kterou vnímal nesnadnosti života svých spolupracovníků, kterým se vždy snažil podle svých možností účinně pomoci.

Podobná témata
  • O krajanství nejen dělnickém

    Vypjaté okamžiky našich novodobých dějin, během nichž naši předci opakovaně podstupovali vysilující dny, týdny, měsíce i léta boje o zachování základní existence našeho národa a státu, vedly nejen k vytvoření povážlivých diskontinuit v naší historické sebereflexi, ale také k posílení českých provinciálních a sebeuzavíracích tendencí. Za své přitom vzalo mnohé: nejen povědomí o národních vrcholech – i pádech - , ale také o konstantním globálním rozměru moderního (novočeského) češství. Jen s údivem čas od času zjišťujeme, kde a jak naši lidé poznamenali svou činností daleké kraje. To, co platí pro dálavy, překvapí o to víc tam, kde bychom to čekali nejméně: v našem nejbližším geografickém sousedství.

  • Výročí státníkova úmrtí

    Před 90 lety dotlouklo v Berlíně srdce tehdy 43letého Vojáka republiky Vlastimila Tusara. Jeden z největších českých a československých sociálních demokratů bývá nejčastěji spojován s Moravou, kde dozrál z nadějného funkcionáře do zralé politické osobnosti. Je to pravda potud, že světlo světa spatřil v Praze nedaleko Lidového domu v dnešní Zlatnické ulici.

  • Okupací nezlomeni

    Pod tímto názvem proběhla v úterý 18. února 2014 v prostorách jednací síně Senátu Parlamentu České republiky konference věnovaná 75. výročí okupace zbytku Česka hitlerovským Německem. Spolupořádali ji předseda Senátu Milan Štěch, Historický ústav AV ČR a Masarykova demokratická akademie.

  • Za Pavlem Koukalem

    Předevčírem 4. března ve večerních hodinách předčasně a pro všechny, kdo ho znali, nečekaně, odešel Pavel Koukal. Roudnický rodák (narodil se tu 13. května 1944) zasvětil celý svůj život milovaným severním Čechám. Svérázný, mimořádně plodný a tvořivý autodidakt, absolvent Pedagogické fakulty UK v Ústí nad Labem, však své mnohogenerační rodinné kořeny měl v jiném – také severočeském – městě: Duchcově.

  • Boj s barbarstvím

    Čerstvou novinku, americký film s poněkud neobvyklým názvem PAMÁTKÁŘI, právě uváděnou do našich kin, předcházela velká očekávání na jedné a první poněkud odtažité recenze na druhé straně. O to větší je zvědavost každého, kdo usedne do křesla v hledišti ať už multiplexu, nebo některého z raritně přežívajících tradičních kin, aby byl spolu s ostatními, stejně netrpělivými zvědavci účasten, jak věří, neobvyklého zážitku.

Aktuality

Archiv novinek

Blogy

Přehled všech blogů

Články a názory

Přehled všech článků

Language