Občanský zákoník – stanoviska zástupců ČSSD

Stanoviska zástupců ČSSD k vládnímu návrhu nového Občanského zákoníku:

JUDr. Jan Chvojka, člen Poslaneckého klubu
Děkuji, paní předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, vážení členové vlády, pane ministře, já už jsem se svou kritikou, nebo se svými výhradami, které mám k novému občanskému zákoníku, vystupoval v rámci prvního a druhého čtení. Dneska chci ještě jenom upozornit na pár drobností ve vztahu nového občanského zákoníku k veřejné správě, k právu veřejnému.
Jistě všichni víme, že nový občanský zákoník zasáhne celý právní řád, nikoli jen právo soukromé, ale i právo procesní i veřejné, i když je nový občanský zákoník, nebo občanský zákoník každý, jako takový považován za ústavu soukromého práva, tak opakuji, změna, nebo přijetí nového občanského zákoníku přinese změnu i do práva veřejného.
Podle nálezu Ústavního soudu není soukromé právo od veřejného práva odděleno striktně, jsou to dvě pouze relativně oddělené části jednotného právního řádu. Relativnost jejich oddělení spočívá v tom, že primárně směřují k ochraně odlišných zájmů. Veřejné právo směřuje primárně k ochraně zájmů veřejných a soukromé právo směřuje primárně samozřejmě k ochraně práv jednotlivců - občanů. To však neznamená, že právo soukromé nemůže odkazovat či navazovat na některé pojmy práva veřejného, nebo tyto pojmy recipovat či naopak.
Odkazuje-li proto veřejné právo na pojem práva soukromého, je povinností příslušného orgánu, který je činný na poli práva veřejného interpretovat, aplikovat i tyto soukromoprávní pojmy. Tak praví nález Ústavního soudu ze dne 19. června 2007 vyhlášený pod číslem ÚS 529/05.
Tento nález se dle mého názoru, a nejen dle mého názoru, ale zejména názoru některých odborníků, příčí s paragrafem (?) odstavce 1 nového občanského zákoníku, kde se praví, že uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného. Ústavní soud, Nejvyšší soud i Nejvyšší správní soud zdůrazňují ve své judikatuře princip jednoty právního řádu v právním státě. Například v usnesení spisové značky ÚS 2/10 ze dne 30. března 2010 se píše, že právní řád založený na principech jednoty, racionality a vnitřní obsahové bezrozpornosti s sebou nutně přináší imperativ stejného náhledu na srovnatelné právní instituty, byť upravené v rozdílných právních předpisech či dokonce odvětvích.
Podle mě je chybou, že s projednáním tohoto nového občanského zákoníku nebyl dán do legislativního procesu i změnový zákon. Pan ministr tuším tvrdil, že změnový zákon samozřejmě přijde. Já si myslím, že měl přijít ve stejnou dobu jako tento nový občanský zákoník. Považuji, jak jsem již zmínil, § 1 za důležité vypuštění do budoucna, pokud bude přijat tento § 1, jeho vypuštění a navození souladu pojmů a institutů, které nový občanský zákoník přináší s pojmy již používanými i (??) veřejném právu. Takže navrhuji to v rámci případného změnového zákona a že těch změn nebude málo, to zde dokáži jenom krátkým výčtem. Bude potřeba samozřejmě změnit správní řád, stavební zákon, vodní zákon, zákon o matrikách, zákon o místních poplatcích, zákon o pozemních komunikacích. Jsou potřeba změny daňových předpisů, změny zákona o pozemkových úpravách a to byl jenom skromný výčet. Změn bude potřeba, pokud bude nový občanský zákoník přijat, tak změn bude potřeba samozřejmě mnohem víc. A ještě jednou lituji, že změnový zákon nebyl dán do legislativního procesu stejně s tímto návrhem nového občanského zákoníku.
Dámy a pánové, já jsem již avizoval v rámci prvního a druhého čtení, že dle mého názoru se právní předpis, který věcně funguje, se má uvážlivě upravovat nikoliv revolučně nahrazovat novým předpisem. Jak jsem již zmínil v rámci minulých čtení, trvá roky, než judikatura některé otázky vysvětlí, a trvá generace, než se některé podstatné instituty práva stanou obecně známými a zažitými.
Myslím si, že nový občanský zákoník by měl za cíl být moderním a srozumitelným, měl by překonat nedostatky současné úpravy a hledět dopředu. Myslím si, že není úplně moderním a není úplně srozumitelným. Myslím si, že vzniklo právní monstrum více než 3000 paragrafů a myslím, že pokud bude tento nový občanský zákoník přijat, že s ním bude ještě spousta práce a že s ním nás čeká ještě spousta "zábavy".
Nicméně, jak jsem už předestřel v rámci druhého čtení, musím poděkovat, a to velmi nahlas, a není to zvykem, aby opozice děkovala koalici nebo naopak, ale já ještě jednou musím poděkovat zejména Ministerstvu spravedlnosti za tu v podstatě celoroční anabázi, kdy tento občanský zákoník byl projednáván nejen v rámci schůze ústavně právního výboru, ale i v rámci expertních týmů každé úterý. Takže myslím si, že toto nebylo zvykem. Myslím si, že naprosto přesně to bylo koncipováno tak, jak si tento zákon zaslouží a myslím, že můj kolega Jeroným Tejc ještě zhodnotí stanovisko k novému občanskému zákoníku v rámci našeho klubu.
Děkuji za pozornost.


JUDr. Stanislav Křeček, člen Poslaneckého klubu
Dobré poledne, dámy a pánové.
Jdeme na to špatně, samozřejmě. Lze souhlasit s panem ministrem v tom, že projednáváme nejrozsáhlejší legislativní úpravu za posledních 20, 30 let a možná v nejbližších letech nebudeme tak rozsáhlou úpravu projednávat. Už to by mělo podle mého názoru vést k opatrnosti, pokud se pokoušíme změnit jednotlivá ustanovení, protože měnit zákon, který má tři tisíce paragrafů a souvislosti značně provázané, samozřejmě činí obtížným měnit jedno slovo, jednu větu - ty konsekvence tam nejsou tak zcela zřejmé.
Čili já bych velmi prosil, abychom ten zákon, pokud ho nezamítneme, tak abychom ho přijali v té vládní podobě, jak byl těmi expertními skupinami dlouho projednáván, dlouho schválen. Vím, že se na tom pracuje už mnoho let, že původně to bylo od doktora Motejla, ta iniciativa atd., čili není to žádná dikce, aby se narodila přes léto, přes léto se prostě ty věci jenom dopracovaly.
Na druhé straně ale, dámy a pánové, vůbec nesdílím optimismus pana ministra v tom, že tento zákon bude platit desítky let. Takový stav společnosti prostě už není. Doby, kdy občanský zákoník Napoleonův platil sto let, no, taky ta společnost se sto let neměnila, kdežto u nás je to něco jiného. Ta společnost se velmi mění.
Samozřejmě zůstanou v platnosti ty zásadní věci, na kterých se shodneme, že nikdo prostě nesmí mít nic z nepoctivého jednání, nejen z nezákonného, jak to dneska říkáme, jaký zákon jsem porušil, ale také z nepoctivého jednání. A takovéto výkladové věci jistě jsou namístě.
Ale že by ten zákon nedoznal změny v souvislosti s evropskými představami o civilním právu a dalšími věcmi, to si rozhodně nemyslím.
V zákoně chybí řada věcí. Mohu jmenovat celou řadu věcí, ale mnohokrát jsem upozorňoval, že zákon neupravuje ta ustanovení, která zákon č. 72/1994 upravuje v paragrafech 27 a 28, 28 a 29, to jest nástavby a vestavby. To jsou důležité věci, zcela to tam chybí, bude to muset být doplněno zvláštním zákonem, nebo novelou občanského zákoníku, čili bezpochyby dle mého názoru kroky k tomu, aby naše civilní právo bylo na úrovni evropské tímto hlasováním nekončí, ale podle mého názoru začínají.

Ing. Jan Babor, člen Poslaneckého klubu
Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážená vládo, kolegyně, kolegové, já po té smršti faktických připomínek bych si dovolil jen upřesnit legislativně pozměňovací návrh pod číslem F1, a to, že se jedná o slovo "věci" v první větě.
Na připomínku kolegyně Horníkové chci říci, že by stačilo zákon 72/1992 (1994?) nerušit.
Děkuji.

JUDr. Jeroným Tejc, Místopředseda Poslaneckého klubu
Já děkuji velice panu ministrovi. Omlouvám se, že jsem vyřizoval telefonát, který mi přehlušil to, že vystoupení kolegy Babora bylo kratší. Protože pan ministr byl tak shovívavý, tak nevyhovím přání pana premiéra a nebudu prodlužovat debatu ve třetím čtení, nebudu komentovat celý tento zákon. Doufám, že pan premiér mě pak nebude kritizovat, stejně jako sociální demokracii, že jsme se vyjádřili málo k tomuto zákonu ve třetím čtení, protože určitě by to byl materiál na dlouhou dobu, ale čas je omezený.
Velmi krátce bych si dovolil se vyjádřit k onomu zákonu. Já osobně patřím mezi ty, kteří jsou přesvědčeni, že novou normu, nový občanský zákoník, potřebujeme, že potřebujeme určitým způsobem vyjasnit ty novely, které proběhly, tak, aby byl srozumitelnější.
Na druhé straně jsem nebyl nadšen z toho, jakým způsobem se ministerstvo za těch posledních mnoho let vypořádalo s tvorbou, právě proto, že podle mého názoru by nejdříve měla být analýza, která vyhodnotí to, co v našem občanském právu nefunguje, co je potřeba měnit, a naopak to, co i z hlediska judikatury již je dostatečně jasné a měnit potřeba není.
Analýza tady není a podle mého názoru v mnoha ohledech způsobí to, že budou měněny i instituty a ustanovení, která jsou dnes všem lidem v naší zemi jasná a která v zásadě nepotřebují dalšího výkladu. Budeme je nahrazovat novými a bude to v mnoha případech znamenat i určitou právní nejistotu a to, že onen institut bude vyjasněn samozřejmě až při rozhodovací praxi soudů. S ohledem na délku soudního řízení, s ohledem na rozdílné názory, konečný názor bude stanovovat až Nejvyšší soud a to se může ukázat jako velký problém nové právní úpravy, protože to bude trvat minimálně sedm, deset, možná někdy patnáct let, než bude jasno, jak který institut vyložit, protože jedna věc je jeho text v zákoně, druhá věc je možný právní názor a jeho výklad.
To je podle mého názoru největší riziko této úpravy. Určitě to je rizikem každé úpravy, kterou tady přijímáme. Není to věc pouze tohoto díla. To, proč to riziko je podle mého názoru výrazně větší, je právě v tom, že tento zákon mění i věci, které by v mnoha ohledech možná měnit nemusel.
Pak samozřejmě se dostaneme k diskusi o diskontinuitě práva. Je otázkou, jestli jsme měli natolik v některých oblastech reagovat změnou a odlišnou koncepcí od té úpravy, která byla a která je stále ještě obsažena v občanském právu. Je to diskuse na jednotlivá témata, od dědického řízení přes řekněme náhradu škody. Ta debata se vedla. Já jsem rád, že jsme se nakonec dohodli na tom, že debata nad občanským zákoníkem probíhala byť nejen v nestandardní míře, ale i v nestandardní době, tedy v době léta, takže se dařilo nebo nedařilo setkávat se s jednotlivými odborníky.
Je důležité, že vznikl pozměňovací návrh. Za sociální demokracii mohu říci, že podpoří dojednaný kompromis v rámci pozměňovacího návrhu, který vznikl v ústavně právním výboru. Budeme hlasovat pro tento pozměňovací návrh. Nebudeme hlasovat a nemůžeme podpořit a budeme se zdržovat při hlasování o návrhu jako celku, i když tento návrh bude přijat, protože se skutečně domnívám, že problémů, které zákon přinese, je mnoho.
To, co určitě stojí za zmínku, je právě způsob projednávání zákona. Já chápu, že stojíme před složitým rozhodnutím, jestli pozměňovací návrh, který byl kompromisně dojednán a který má 66 stran, máme odhlasovat a má být součástí toho návrhu, nebo by /a to si myslím, že by si toto dílo zasloužilo více/ měl být návrh zákona s těmito připomínkami vrácen do druhého čtení, případně ještě mohla být možnost připomínkovat jej v rámci resortu, protože i ten pozměňovací návrh je docela rozsáhlý.
Na straně druhé tady máme Senát, uvidíme, jak se k tomu vyjádří on.
Za mě tedy ještě jednou za prvé poděkování panu ministrovi za to, že umožnil otevřít rozpravu a za druhé stanovisko k tomuto návrhu zákona. Určitě přináší i kladné změny. Bohužel se ale obávám, že ona diskontinuita a to, jakým způsobem byly změněny některé podstatné věci, na které jsou občané v naší zemi zvyklí, bude přinášet po velkou dobu právní nejistotu a mnoho občanů může přivést do složité situace.
Děkuji.